Vyhostenie

Film jsem poprvé zhlédl v r. 2007 na MFF v Karlových Varech a hluboce mě zasáhl. Dodnes mi v paměti uvízly dlouhé záběry auta projíždějícího kolem temných instrustriálních prostor za doprovodu znepokojivého hudebního doprovodu - nádherná kamera, lokace a hudba jsou hlavní poznávací znaky tohoto neobyčejně působivého snímku. Když jsem si film znovu pustil po letech, nyní mnohem lépe obeznámen s dalšími Zvjagincevovými filmy, oslovil mě srovnatelnou měrou jako tehdy ve velkém sále Thermalu. Již úvodní dlouhá scéna sledující jízdu auta po polní cestě předznamenává, že jde o filmařsky suverénní a ambiciózní počin, který své karty vykládá pozvolna na prostoru rozmáchlé stopáže 2,5 hodiny. Komorní příběh sleduje osudy několika postav (výborný Konstantin Lavroněnko v hlavní roli Alexandra), z nichž nikdo není zcela bez viny a film mnoho motivů pouze naznačuje, aniž by dával jednoznačné vysvětlení. Saroyanův text "Směšná záležitost" z r. 1953, jímž je tento film inspirován, podle všeho zatím nebyl přeložen do češtiny (nebo se mi ho alespoň nepodařilo dohledat), což je škoda, protože bych si ho nyní s chutí přečetl. Zvjagincev je rozhodně nejzajímavější současný ruský filmař, kterého znám - každý jeho film představuje výjimečný divácký zážitek, ze kterého se vzpamatovávám celou věčnost. (31.03.2015)

Pocta Tarkovskému na Zvjagincevov spôsob. Je to podobné filmu Návrat, no toto je dvojnásobne smutné, chcieť po žene potrat, tak to je zlé, deduško z filmu Ostrov by ho asi vymlátil palicou po kotrbe. Ale následok na seba nenechal dlho čakať. Dosť dlhé, myslím, že to mierne prehnali, možno sa mali viac sústrediť na detaily. Skôr než drsné a depresívne je to nudné a prázdne, teda emócie, ktoré to má vyjadrovať, to podľa mňa má len z časti. Mne to však silnejšiu emóciu, silnejšie poučenie, niečo hlbšie nedalo. (14.06.2013)

Andrej Zvjagincev je nový Andrej Tarkovskij a s každým filmem přináší poselství a to nikoliv pouze obrazem, ale i obsahem (naplněním). Film, který bych chtěl aby trval pouze pár desítek minut. Film, který bych chtěl aby nikdy neskončil. Obraz o nenaplnění vlastní identity. Film o vyprázdnění sebe samého, bez touhy k "milovanému" protějšku s kterým nechce zplodit dítě. Rodinná krize zobrazená do hloubky a detailu, která nemá obdoby. Životním obsahem povznášející až zdrcující, který se stane za desítky let testamentem s kterým mohli odejít pouze umělci filmového pásu, nebo filmového jazyku. Vyhoštění překonává veškerou Zvjagincevu optiku, která ve mě stále rezonuje. Plynutím času a prostoru zde tvoří vizuální absolutno. Půdorys života, komornost vztahu k nesnesitelnosti. Portrétu bez vzájemné oddanosti a nenávisti. (05.09.2018)

Film ponúkne rôznorodý guláš všakovakých pocitov. V prvom rade treba uznať, že A. Zvjagincev vie točiť a že určite patrí k tým najlepším režisérom súčasnosti. Snímok ma oslovil hlavne po technickej a filmárskej stránke, ktorá je skrátka geniálna. Dlhé, statické zábery kamery mi nevadili ani v najmenšom, pretože narozdiel od mnohých iných príkladov, mali tu svoj význam a zmysel. Myšlienka vypovedaná vo filme sa tak často krásne metaforicky pretavila aj do obrazu - napr. scéna s vyschnutým potom v predobraze vyschnutého porozumenia dvojice a pod... Takých príkladov tu bolo neúrekom. Je to niečo podobné, čo vo svojich filmoch robil aj Tarkovskij. Do toho vyhrávala perfektná hudba, ktorá tieto pocity ešte dokázala umocniť. Na druhú stranu ale by som mal nejaké výhrady k obsahovej stránke filmu a jednaniu postáv, hlavne k postave manželky. Jej konanie mi prišlo iracionálne a hlúpe, podobne ako aj brata Marka. Čo sa týka Alexa, ja osobne by som hneď na začiatku kládol úplne iné otázky ako kládol on. A hlavne by som si počkal na odpoveď a neskákal neustále do reči. Toto troška ten výborný dojem z filmu pokazilo. 80/100 (06.04.2017)

Zábery na diaľnice, prírodu, potôčiky a podobné tuším patria k ruským filmárskym špecialitám. Ak ma podozrievate, že sa tým snažím na niečo narážať, tak vás ubezpečujem, že to tak nie je. Pretože práve tieto časti sa mi vo filme páčili. Pri hodnotení filmu mi je totiž úplne jedno či niekto niekoho napodobňuje, kopíruje, vykráda či niečo podobné. Pre mňa je dôležitý výsledok. Je jasné, že režisér sa tými zábermi snažil dosiahnuť istý výsledný efekt, ktorý však, aby fungoval tak ako v tých údajných "vykradnutých filmoch" musí byť podporený dostatočne silným a zamyslenia sa hodným príbehom. Práve príbeh v tomto filme je pre mňa osobne tým kameňom úrazu. Film nám z pre mňa neznáveho dôvodu v poslednej (zbytočnej) polhodine odprezentuje ešte "vysvetlenie". Zásadným spôsobom pritom narúša (aspoň u mňa sa tak stalo), vlastné vnútorné prežívanie príbehu a nasmeruje diváka niekam, kde to už nie každému sedí. Tá vysvetľujúca vsuvka celému filmu vnútila podtext, ktorý vnímavý divák pochopil aj bez nej a otvorila množstvo nových otázok, na ktoré však už adekvátne odpovede v predchádzajúcom dianí chýbajú. Alebo je to len ťažká alegorická filozofia pre náročných, na ktorú som ja už krátka? Aj to je možné... (21.02.2016)