Beowulf

Po dlouhé době navrát k opravdovým fantasy, ne napodobenin typu Eragon. Pomalejší tempo kupodivu vůbec není naškodu, trochu násilný přerod mezi dějovými liniemi už ano. Animace je poměrně zdařilá, jen občas se postavy pohybují hodně nereálně, působivé herecké výkony však přetrvaly a troufl bych si říct, že jim animace ještě pomáhá (zvlášť v případě Raye Winstonea). (29.11.2007)

Podmanivé, atmosférické, magické. Zemeckisovi jsem podruhé křivdil. I napodruhé a snad ještě více ovšem platí, že jeho film je doslova uvězněn mezi animovanou a hranou stylizací, které obě předpokládají jiný styl diváckého vnímání a očekávání. Zemeckis ví, proč se pro tento druh stylizace pokouší, v hraném filmu je jeho vize jednoduše nedosažitelná a její možnosti využívá dokonale - ať už k jednotě postav a prostředí nebo detailnímu propracování a nasnímání scény. Přesvědčit diváky, aby v této technologii viděli více než jen oživlé muzeum voskových figurín, se mu zatím ale příliš nedaří. PS: Po opakovaném zhlédnutí docházím k přesvědčení, že pokud Artušovská legenda, tak jedině podobnou cestou a velmi lituju, že mi film utekl v 3D. (24.03.2008)

Pre mňa bez zaváhania a najmenšej pochybnosti film roka. Asi najviac ma teší, že Robert Zemeckis, ktorý pod pozlátkou tvorcu veľkých hollywoodskych eposov pre široké divácke vrstvy vždy skrýval zmysel pre krv a čierny humor (produkoval seriál Poviedky z hrobky a množstvo hororov), konečne po rokoch natočil niečo, čo má naozaj gule a čo v porovnaní s väčšinou súčasnej americkej produkcie vyzerá ako z inej, podstatne zaujímavejšej dimenzie. Fakt som nedúfal, že mi tvorca odporného rodinného slizu Polárny expres naservíruje film, ktorý sa drsnosťou a adrenalínom vyrovná 300 (v istých scénach ho dokonca aj predčí). Zemeckis sa nezľakol Gaimanovho scenára, ktorý je všetkým, len nie čiernobielou báchorkou pre malých popcornožrútov, a natočil ho poctivo – ako bombastickú vikingskú fantasy plnú krvavých gejzírov, praskajúcich kostí, odtrhnutých údov, vulgárneho chvastania sa, prekvapivo šťavnatej sexuality a nejednoznačných hrdinov (samotný Beowulf je frajer, keď má zabiť draka alebo pretiahnuť kráľovu ženu, ale keď zlovoľná striga zabrnká na strunu jeho ješitnosti, zmäkne ako maslo na slnku). Fakt nechápem, ako sa podarilo, že bigotné konzervy z MPAA pustili túto tvrdiareň do kín s obyčajným PG-13 (napr. Matrix, ktorý má R, je oproti tomuto len bezkrvný čajíček pre malé deti). Animácia má k vysnívanej dokonalosti ďaleko, ale tak či onak je tým najlepším, čo nám súčasné digitálne technológie ponúkajú. Navyše umožnila Zemeckisovi predviesť, že ako režisér stále hýri nápadmi a vie možnosti virtuálnej kamery využiť dych vyrážajúcim spôsobom. Digitálni herci naozaj hrajú a obludy (hlavne extrémne odporný a originálne dizajnovaný Grendel) sú pastvou pre oči. Vďaka tomu všetkému (a Silvestriho hudbe, ktorá z vášho srdca urobí guľomet) je Beowulf nečakane nadupanou akčnou jazdou a splneným snom fantasy fanúšikov, ktorí už majú dosť malých školákov, zachraňujúcich svet pred temnotou. Myslím, že Leonidas dostal dôstojného súpera. Beowulf by ho nielen prekričal, ale by sa mu aj smelo postavil zoči-voči a kľudne by pri tom mohol mať holé ruky, aby (v tradícii starého keltského rituálu, ktorého ozveny nájdeme v príprave na súboj s Grendelom) bolo to meranie síl čo najčestnejšie. Ja by som fandil blonďavému Vikingovi s chrapľavým hlasom Raya Winstona. (27.11.2007)

Myslel jsem si to před samotným zhlédnutím, myslím si to i teď. Co se týče Beowulfa, tak dám raději přednost hranému snímku z roku 2005 - Beowulf & Grendel, který přeci jen vypadá více seversky, více syrově a více "uvěřitelně". Robert Zemeckis se utápí ve svém okouzlení technikou motion capture a zapomíná tak na vše ostatní - na diváky. Zážitek je to sice silný (posledních dvacet minut s drakem), napětí by se dalo krájet a úvodní Grendelův masakr je taky výborně natočen, ale stejně jako mnoho jiných mám pocit, jako bych sledoval intro trošku starší počítačové hry. Textury, belhající koně, mrtvolné výrazy postav, to vše shazuje divácký zážitek o několik tříd níže, než asi tvůrci v čele se Zemeckisem předpokládali. Nevyužitý potenciál v podobě volné ruky při představování fantasy světa divákovi už je jen smutným "vrcholem". Roberte, technologie přenechej jiným a vrať se k hranému filmu, to ti šlo rozhodně lépe. (30.05.2010)

„I am Ripper... Tearer... Slasher... Gouger. I am the Teeth in the Darkness, the Talons in the Night. Mine is Strength... and Lust... and Power! I am Beowulf!“ Zemeckisovo zpracování legendárního staroanglického eposu o líbezném chvástalovi se sklony k egoismu vás může zklamat ve třech aspektech. Za prvé, forma. Technika motion capture může na někoho působit stejně palčivě jako řev z Hrothgarových síní na Grendela (mimochodem, fešný trol), ale může mít někdo autorovi za zlé, když chce rozverně kejklit s kamerou, „herce“ nechat přirozeně sejít věkem a hlavně dát zelenou vynalézavosti, novátorství a uměleckým choutkám? Za druhé, rodinná pouta zcela mimo děj předlohy. Hříchy otců s pozlacenou sirénou, z chvilkové touhy vzniknuvší ratolesti a na konci Wiglaf stojící v přílivu - čekajíc, zdali se krev přelije z mozku ke genitáliím. Tady se Tarantinův kolega Avary vyřádil, nicméně se špetkou tolerance k bájivosti lze vše akceptovat. Nakonec, je to mýtus.. A za třetí, častá to tady stížnost, tomu švédskému Rayi Winstoneovi z fitka není vidět nádobíčko! Omyl! Pokud máte citlivý prst na tlačítkách STOP a PLAY, tak při souboji v síni s Grendelem máte šanci. Nic, o čem by se zpívalo po staletí v písních, ale na draky to zjevně stačí.. (17.07.2014)