Krvavý diamant

Velkorysá výprava, technická stránka brilantní a patřičně úderný soundtrack Jamese Newtona Howarda jsou nesporné klady. Tvůrcům se daří většinu stopáže téměř nemožné a úspěšně balancují na hraně dobrodružné podívané ve stylu Honby za diamantem a zároveň stíhají zobrazovat problémy Sierry Leone, potažmo většiny afrického kontinentu. Akční scény jsou intenzivní, stejně tak má šťávu i dramatická linka. To co Krvavému diamantu nedovolí dosáhnout na vyšší hodnocení je závěrečná čtvrthodinka, kdy se z dobře budovaných postav rázem stanou jednorozměrné charaktery. Vše dopadne standardně a navíc se nám dostane nedůstojného morálního ponaučení; zřejmě pro toho kdo by nepochopil co Zwick celou dobu jasně říká "filmovou řečí". K rodinné podívané by takový konec možná sedl, ale v politicky angažovaném snímku je to zcela v rozporu se zbytkem stopáže. A u takto kvalitního filmu to zamrzí dvojnásob. (25.01.2007)

Lidé sedí na ulici, někteří se sotva hýbou, všude odpadky, otravující hmyz, zápach se line rychlostí světla, bezpráví čeká na každém kroku. Tak to je Afrika. Vedle toho ale nabízí i štědře zajímavou možnost si přivydělat. Edward Zwick natáčí filmy s vážnějším poselstvím (přesto dle hollywoodské šablony), které jsou pro mě emocionálně zajímavé jen průběhem jejich sledování, v ten daný moment, ale po nějaké chvíli, respektive hned po jejich skončení, ve mně nic nevyvolávají, nepřemýšlím nad nimi. Pro tentokrát se pokusil o jakýsi myšlenkový přesah o situaci na zbídačeném a vykořisťovaném kontinentě, ale stejně skončil jen výkřikem, jelikož autoři v čele právě s režisérem onen výpovědní přesah poněkud lacině nabalili na standardní akční dobrodružství, které ničím nepřekvapí. Buch bác, útěk, buch, trocha filosofické rozpravy, útěk, buch bác, morální apel, bác bác, romantická nitka atp. Aneb chci na něco upozornit, ale dělám to klasickou, hollywoodsky ověřenou, prošlapanou pěšinkou. Jen ať se mi hlavně zlaťáky hromadí. Dobře si vybavuji ty titulky u výkonu Toma Cruise ve Zwickově předešlém filmu: „Oscarová role!“ Samotný výsledek byl fajn, ale nic moc na pokyvování hlavou. To DiCaprio celý film suverénně táhne (bravurní scéna s uloveným paviánem), navíc má skvěle sekundujícího parťáka Djimona Hounsoua (pro oba oscarové nominace) v roli rybáře, kterému se zhroutil celý život. I závěr by se pod rukama jiného herce roztříštil v trapnou momentku, DiCaprio však odchází se vztyčenou hlavou. K tomu mírně schematická Jennifer Connelly, která mimo jiné i zabrouká na romantickou strunu, aby dámy v kině nemusely neustále odklánět zrak, když si tvůrci zamanou trošku naturalismu v podobě sekání končetin. Zvuková i střihová (místy až dokumentární prostřihy) stránka jsou bez debat vynikající, autentické kulisy dodávají další plusové body atmosféře. Zwick má navíc čich na znamenité kameramany. Akční sekvence jsou pak ukázkou dokonalé filmařiny, zejména ony dvě již několikrát zmiňované. V jiném případě bych šel na vyšší hodnocení, ale Zwick mě opět přesvědčil o tom, že mu jde především o ty zlaťáky. Měl by se držet zejména akce, která mu jde bezchybně a neplést se do věcí, pro které není vhodným vypravěčem. Přesto jde o jeho nejpůsobivější film!! A to je samo o sobě slušná poklona!! Lepší ***, horší ****. (01.03.2007)

Vláda chce, abyste volili. Říká, že budoucnost je ve vašich rukou. My jsme budoucnost, tak si bereme vaše ruce. Žádné ruce, žádné volby. ..... Veľmi dobre natočené atmosférické dobrodružstvo. Prostredie Afriky filmu veľmi napomáha, krásna vizuálna stránka, pár naozaj silných scén a neskutočný Djimon Hounsou (ostatní herci len priemer). Škoda toho nevyrovnaného tempa, keď dej pôsobí častokrát príliš rozvláčne..... Někdy si říkám, jestli nám Bůh odpustí, co jeden druhýmu děláme, ale když se rozhlídnu, tak je mi jasný, že Bůh musel tohle místo už dávno opustit. (13.09.2011)

Postarší obtloustlý milionář se nahne ze svého sedadla potaženého pravou imitací kůže a nechá svého černého řidiče zaparkovat stříbrnou limuzínu před velkým londýnským klenotnictvím. Vystoupí a v dlouhém kabátě a s doutníkem mezi prsty pravé ruky jde koupit náhrdelník své šesté manželce. V obchodě dlouho rozmlouvá s klenotníkem, ruka s doutníkem se míhá sem tam. Vychází s náhrdelníkem ve vkusném recyklovatelném pouzdře a blaženým pocitem na duši. V kapse kabátu jej hřeje certifikát o původu diamantu zdobícího nejnovější dárek jeho momentální choti. Ach, kolik jsem dnes udělal pro dobro na světě, říká si pro sebe. Již se nebudou dětské ručičky nořit v bahně pro plezír pár zazobanců. A ještě mu vytane: ten negr se mnou jel o tři minuty déle. Musim mu snížit plat o 15%. Tak asi takhle na mě celkově zapůsobilo poselství nejnovějšího ataku na svědomí světa. Krvavý diamant se podobně jako např. Lord of War chce zabývat mezinárodně závažnými věcmi, ovšem narozdíl od zmíněného to činí velmi americky. Zwick a Leavitt totiž bohužel nepochopili to, co Andrew Niccol. Když chci apelovat na něčí svědomí, můžu předvést cokoli, ale tak, abych nechal morální rozhodnutí na divákovi samotném. Zde jsme proto svědky typických dojemných proslovů ("jsi můj syn"), klišovitých scén a (very) happy endu. škoda je to proto, že místy dokáže Zwick vyloudit ze scén zatracenou sílu, kterou je třeba docela rozdýchávat, např. výcvik dětských vojáků, prakticky všechny akční scény jsou perfektní a strhující. K tomu opravdu dobrý výkon DiCapria, který také pronesl nejlepší hlášku filmu ("Jseš mrtvej Archere." - "Jo, jo."). Ostatní hrají co musí, D. Hounsou je prostě rovina chlap, co nezalže ani když jde o život, moje milovaná Jennifer je tu spíš do počtu (a pro happy end), ale aspoň jí to sekne, a to je asi tak všechno. Zakončíme variací na Světáky: "Již ondynoj jsem mu říkal, méně patosu, chlapče, méně patosu." (28.01.2007)

Jestli je tu dnes mezi námi ještě někdo tvrdící o DiCapriovi, že to je jen pitomá hvězda pro náctileté, tak je to asi duševně chorý jedinec (slušně řečeno...). Z Dicapria se přes Titanicovou anabázi vyklubal setsakramentsky kvalitní herec, jehož výkon je přinejmenším 50% úspěchu filmu. Zwick udělal dobře, že na něj vsadil. Jeho nejnovější snímek se, tuším, neubrání srovnávání s "Hotelem Rwanda". Děj je sice úplně o něčem jiném, ale látka obou filmů si je velmi podobná - Afrika a problémy způsobené chamtivostí "civilizovaného" světa, který s tamní situací "nemůže" nic dělat. Je dobře, že takové filmy vznikají zvláště dnes. Schválně, vzrušují vás i dnes zprávy o počtech obětí v Iráku? Lidé se tedy alespoň na chvíli nad sebou zamyslí, než se v poklidu vrátí ke své večeři. A nebo by alespoň měli. Leč bylo by naivní to předpokládat u těch mocných, což ještě víc podporuje celkové vyznění a zážitek z filmu. (01.02.2007)