Paprika

Po vizuálnej stránke úlet ďaleko za hranice obyčajnej ľudskej predstavivosti. Nie však bláznivý trip bezo zmyslu... Príbeh Paprika nie je pozvánkou do neuveriteľne krásnych, no prázdnych výtvarných výjavov. Je čímsi viac - je bránou do interaktívneho duchovného prežitku. Nie je to úspechom opitá domýšľavosť. Je to prvotriedna zábava s výrazným emočným obsahom. Vzťah medzi snom (predstavami) a realitou je tu vykreslený veľmi pozorne, odvážne a zrozumiteľne zároveň. Nikdy som intenzívnejšie neprežíval poznanie o krehkosti ich vzájomného prepletenia, nikdy mi táto ich desivo nádherná, vzájomná závislosť neprišla úchvatnejšia. A nikdy som, napriek upozorneniu na nesplniteľnosť najväčšej túžby, práve po nej jedinej nezatúžil... (09.08.2007)

Šílená fantasmagorie, nebo téměř dokonalá imaginace a hrátky s divákovou myslí, za pomoci snového anime, slušné atmosféry a pořádné dávky chaosu? Chvílemi jsem měl chuť to vypnout, chvílemi jsem se naprosto zažral do děje. Satoshi Kon prostě dokázal vytvořit něco, co ani teď po skončení nedokážu přesně popsat a vyjádřit své pocity. Hudební doprovod byl vážně dobrý. Takže se uvolněte a nenechte si tuhle snovou divočinu ujít. (15.01.2014)

Fantazia japoncov nepozna hranic. A tento kusok je toho hadam najlepsim prikladom. Verim ze tento film, bude pre niektorych divakov nestravitelny. Prepracovane charaktery, epicky pribeh, dojimave pribehy....to su veci, ktore ma vacsinou na anime dostanu. Pri paprike je to vsetko potlacene do uzadia bezuzdnymi fantasmagorickymi snovymi viziami, ktore su vskutku neobvyklym a posobivym adiovizualnym zazitkom, bohuzial, ziadny vyraznejsie stopy, ci emocie to vo mne nezanechalo. Chybala mi hlavne opora v podobe kvalitnych charakterov s ktorymi by sa dalo sympatizovat (Satoshiho Tokyo godfathers v tom naopak naozaj vinikal) Nechcem tym tvrdit, ze film je len prazdna nafuknuta bublina. To nie. Dockate vyrovnavania sa so zivotnymi traumami, ci potlacovanymi citmi....stale sa vsak nedokazem zbavit pocitu, ze tentokrat forma velkym predstihom zvitazila nad obsahom. Nechcem vsak nikoho odradit. Z okolnych komentarov a hodnoteni je jasne, ze mnoho ludi si tento zaujimavy kusok skvelo vychutnalo. No pre mna je to takym malym osobnym sklamanim. Druhe zhliadnutie mozno moj pohlad pozmeni. Zatial (7/10) (21.07.2007)

Film je to dějově dost komplikovaný a na uchopitelnosti mu nepřidá ani animace, která se snaží pokořit další hranice možností. Neuvěřitelně si pohrává s prostorem a lidmi, kteří se v něm pohybují a v lecčems předběhla i druhou Noc v muzeu, mezi jejíž klady bývá často řazen nápad s oživlými a vstoupitelnými obrazy. Od Satoshi Kona jsem předtím nic neviděl, ale tipuju, že až v tomhle případě se dost příblížil imaginaci a obrazovému pojetí Miyazakiho, který naopak posledním filmem dost silně zesenilněl (Ponyo, 2008). Samozřejmě se zároveň s tím blíží tématicky - prolínání fantazie a reality, přičemž Kon využívá instituci snění a pohlíží se značným despektem na různé vědcké bádání a snahy ovládnout myšlenkovou sféru lidského bytí, což se může zvrtnout v nepříjemnou situaci. Co když je totiž snění v křehké rovnováze se skutečným životem? Víte, kdy sníte a kdy ne? (11.07.2009)

Kde čmuchali bratři (dobře, tak teď už jenom sourozenci, když se Larry nechal předělat na ženu) Wachowští po nápadech při vytváření Matrixu, bylo po zhlédnutí vynikajícího Ghost in the Shell už všem jasné. Ale že by i Nolan loupnul okem při psaní Inception po nějakém japonském anime? Dosti možno. A dosti možno to mohla být právě Paprika, která má v prvé řadě precizně vybroušený soundtrack, jenž je kapitolou sám o sobě, dále vrstevnatý detektivní příběh, v němž jsem se nejdříve trochu ztrácel, ale tak po první čtvrthodině mi všecko cvaklo do sebe a užíval si snímek na plné obrátky, a spád, jenž vám nedá... spát. Ach jo, kéž bych měl ve snech také Papriku! *fňuk* (26.11.2011)