Paprika

Velmi vhodný film před návštěvou Nolanova ´Inception´, řekl bych. Anime, které operuje s pojmy jako jsou různé fáze snění a spánku, implantace snů do mysli druhých lidí v podobě teroristického činu, fenomén REM, tenká hranice mezi snem a realitou atd. atd. Ve výsledku hodně dějově spletité, v první půli ne tak vizuálně opojné, ale ta druhá přináší doslova explozi obrazové fantazie, kvůli které stojí za to věnovat téhle zajímavé fantasmagorii hodinu a půl svého času. (19.07.2010)

Problém Satoshi Kona, co se týče Papriky stojí hlavně na tom, že závidí divákům své dílo a tak se jak malej trucovitej harant rozhodne, že z toho just taky bude něco mít a začal pidlikat scénář. Scénář, jenž se sice tváří skutečně komplexně a inceptionovitě, ale přitom pomáhá si v posunování děje základními scénáristickými berličkami (deus ex machiny, absence kauzality, strašné shody náhod), které maskuje anarchistickým vizuálem a tématem "kde je prostě vše možné". Prostě se rozhodl, že si tu neomezenou snovost užije po svém. Problém pak může mít divák, která přistupuje k Paprice prvořadě jako k filmu. Zase na druhou stranu to sám přiznává a například linie s detektivem na úsvitu velkoměsta, líbajícím spanilou oběť a v druhé ruce svírající šestiraňák nejsou jen takový kravinky pro publikum, ale skutečným záměrným katarzním prvkem."Musíme jít. Blíží se happy end." PS: kdo na konci u titulků nezpíval je debil (27.11.2012)

Docela zklamání. Dějově je to plytké, až hanba. Ona proklamovaná hra se snovou fantazií se omezuje na průvod ledniček a panenek městy a krajinou, neustále a zbytečně opakovaný motiv. Samotné téma prolínání snů několika subjektů, až se vytvoří jeden jediný sen, je sice zajímavé, ale totálně nezpracované. Zlatá Cesta do fantazie. --- Japonské anime o prolínání světa snů a reality v hodně drsném kabátku. Režisér Satoshi Kon je nám znám díky Tokijským kmotrům, tentokrát však natočil svým způsobem hodně ujetou šílenost. Příběh začíná noční můrou jednoho policisty, který má trauma, jak jinak. V jeho traumatických snech mu pomáhá se orientovat jeho bývalý známý, vědec, a jeho asistentka, která umí "skočit do snů" a zde jako svérázná dívka jménem Paprika věci pozorovat i řešit. Vše se zkomplikuje, když se ztratí jeden vědecký kolega, druhý zůstane připojen ke snovému přístroji. Pátrání v jeho ztraceném snu se ukáže být nebezpečným, uvíznout zde může kdokoliv. Navíc se zdá, že se začínají prolínat sny více lidí. Společným jim je pouze průvod všech možných i nemožných věci s vlezlou písničkou a pronášení zcela nesmyslných vět ve stylu "Zítra bude pršet, protože letadlo nad bankovními účty ztratilo kuřecí stehna". Někomu může pak závěr filmu připadat jako animační orgie, jiný může být zmaten z přemíry barev, motivů, postav i postaviček. Možná ani sami tvůrci už ke konci nedrželi otěže svého příběhu. U nás film vyšel v dvoudiskové edici. Na prvním najdeme jako bonus jen trailery na 4 jiné filmy (s DE a NL titulky) a komentář tvůrců s GB titulky. Bonusy druhého disku mají titulky GB, FR, DE, IT, ES, NL a PT a nabízejí film o filmu (30:08), rozhovor tvůrců s japonskými dabéry obou hlavních postav (29:05), a dokumenty o počítačovém zpracování (15:11) a umění fantazie (12:09, o počítačovém vytváření snu). (04.02.2008)

Kde čmuchali bratři (dobře, tak teď už jenom sourozenci, když se Larry nechal předělat na ženu) Wachowští po nápadech při vytváření Matrixu, bylo po zhlédnutí vynikajícího Ghost in the Shell už všem jasné. Ale že by i Nolan loupnul okem při psaní Inception po nějakém japonském anime? Dosti možno. A dosti možno to mohla být právě Paprika, která má v prvé řadě precizně vybroušený soundtrack, jenž je kapitolou sám o sobě, dále vrstevnatý detektivní příběh, v němž jsem se nejdříve trochu ztrácel, ale tak po první čtvrthodině mi všecko cvaklo do sebe a užíval si snímek na plné obrátky, a spád, jenž vám nedá... spát. Ach jo, kéž bych měl ve snech také Papriku! *fňuk* (26.11.2011)

Satoshi Kon konečně přivedl svůj osobitý styl k dokonalosti. Přechody mezi realitou a sny působí v Paprice nejpřirozeněji ze všech jeho filmů, příběh je opravdu vypilovaný a podařilo se mu zvládnout dokonce i obvykle nejslabší složku jeho tvorby - animaci postav. Na těch sice pořád poznáte, že pochází právě z pod jeho štětce, ale už to nejsou ty ošklivé obludky z Perfect Blue nebo Tokijských kmotrů a široká paleta barev dělá z Papriky opravdu hodně koukatelnou záležitost. Samotnému příběhu by sice šlo vytknout, že v některých pasážích docela ztrácí dech a i hlavní zapletka by mohla být trochu výraznější, jakmile ovšem ve vzduchu "zabliká" ústřední hudební motiv a Paprika začně přeskakovat mezi sny a realitou, nic víc už neřešíte a jenom se necháváte unášet touhletou prvotřídní snovou podívanou. (01.08.2007)