Air

Ďalšie emotívne anime zo štúdia Key (Clannad, Kanon), ktoré v sebe skrýva množstvo emócií. Zo všetkých ústredných postáv si nenájdete takú, ktorej budete priať všetko zlé, každý charakter je rozvitý a má v sebe niečo dobré, takže svojho obľúbenca len ťažko nenájdete (v mojom prípade to bol Yukito). Tak ako Clannad, aj Air obsahuje niekoľko momentov (najmä od šiestej epizódy), ktoré vás nenechajú v pokoji sedieť a v posledných dvoch častiach nám je len dokázané, aká dôležitá je materská starostlivosť a prečo treba ísť za svojím cieľom. V anime hrajú všetky žánre dôležitú rolu a tvorcovia sa postarali o to, aby fungovali dobre a správne - nechýba láska, choroba, mágia, vojna či dokonca aj história. Dobrý dojem robí aj hudba, bez ktorej by anime nebolo tam, kde teraz je a nevravím len o music box hudbe, ktorá nás po celú dobu doprevádza. A v konečnom dôsledku nám tvorcovia z štúdia Key ukázali, ako by malo správne slice of life anime vyzerať. Priemer prezretých epizód: 97% (15.02.2018)

Smutní andělé, chodící loutky, šumění moře a město, kde kromě rozvážného Yukita očividně bydlí výhradně ženy a dívky. Zvyknout si na to, že hlavní postavy občas pořádají téměř až dostihy na téma "kdo z nás si z minulosti nese smutnější příběh" a zároveň vnímat záměrně přehnaný dětinský humor, se zdálo jako přenáročný úkol. Ale málokdy se mi trpělivost a otevřenost takhle vyplatila. Od dvojdílného prostřihu do minulosti jsem totiž nedýchal a při každém smutnějším okamžiku jen neklidně poposedával. A když přišla poslední epizoda, přišla i nečekaná rána do srdce, protože takové slzavé údolí jsem dosud u seriálu neprožil. Air možná není nejlepším mystickým tajemstvím, ani nejpodnětnějším anime dramatem. Ale způsob, jakým mě dokázalo po emocionální stránce roztrhat, mi z paměti nevymizí nikdy. (19.09.2013)

Air mi veľmi pripomína Clannad a Kannon, no spomedzi týchto troch anime je asi najslabší. To však neznamená, že sa naň neoplatí pozrieť. Páčilo sa mi celé to záhadné pozadie a príbeh ktorý je opäť tak trochu citová vydieračka, ale na to som si už celkom zvykol. Tieto romantické fantasy majú vždy niečo do seba, väčšinou síce chýba happyend, no pre kvalitu sa občas musí niečo obetovať. (01.12.2012)

„NĚKDE ZA TÍMHLE NEBEM JE DÍVKA S KŘÍDLY. ROZPÍNÁ SVOJE KŘÍDLA A VÍTR JI ODNÁŠÍ DÁL DO MINULOSTI.“ „A TY TU DÍVKU TAKY HLEDÁŠ, JAKO JI HLEDALA TVOJE MATKA, YUKITO?“ „NO, KAŽDOPÁDNĚ TY TO URČITĚ NEJSEŠ. HODNĚ LIDÍ SNÍ O TOM, ŽE LÍTAJÍ...“ Série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, ve které přijede potulný loutkař Kunisaki Yukito do pobřežního města. Má neobyčejnou schopnost; dokáže ovládat loutku bez provázků. Představení mu ale moc nevynáší, protože neumí skoro žádné triky, které by mladé obecenstvo zaujalo. A tak hladový Yukito usíná na pobřežní zdi, kde ho zahlédne Kamio Misuzu... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Je fakt, že teprve od sedmého dílu začíná být příběh zajímavý. Ale i předcházející díly jsou povedené, jen je škoda, že jejich hrdinky nijak neovlivňují následující epizody. 2) Historické vsuvky. Podle mého právě spojitost s historií bylo to nejzajímavější, co jsem v sérii viděl. Jak u Kano, tak i u Misuzu a Yukita byly tyto vsuvky opravdu skvělé. 3) Hudba. Tak jako v Kanonu, tak i tady nesmím opomenout upravenou openingovou písničku, která nese jméno Hane. Díky ní drama získává tu správnou procítěnost. Také opening a ending byl úžasný. 4) Žánry. Něco málo romantiky tu je, ale především mě dostalo drama. Také fantasy se mi v tomto anime ukázalo jako solidní žánr. 5) Propojenost s Kanonem. Možná jsem jeden z mála, kdo si všiml tří už někde viděných děvčat v první polovině druhé epizody. Tsukimiya Ayu, Minase Nayuki a Sawatari Makoto odpovídaly jak vzhledem, tak i dabingem. Otázka zní, co tu dělají? Jak moc to propojuje jinak odlišné příběhy? Kdo mi nevěří, ať nahlédne do galerie. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Sice je to jen drobná chybka v animaci, které si lze nevšímat, ale mě to prostě nesedlo. Kresba je ale jinak povedená. » Shrnutí: Je pravdou, že tato série není pro každého. Všechny postavy tu mají velice zvýrazněné emoce, které můžou někomu vadit. Ale těm, co to nevadí a mají chuť na pořádnou dávku fantasy a dramatu, můžu jen doporučit. Je ale škoda, že je seriál příliš krátký. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi (09.02.2016)

Záhadný, věčně hladový mladý muž s kouzelnou schopností ovládat loutky přijde do města, kde žijí samé ženy a dívky. Jedna jako druhá jsou všechny zralé pro psychiatra, takže na mě to působilo dojmem, že nešťastný mladík zabloudil do letního sídla nějakého blázince. Příběh je nesourodý, moc jsem se nechytala. Nevím, jestli těkavostí scénáře nebo jestli se toho hodně vytratilo v překladu. Co se děje na Zemi, je jakýmsi způsobem spojeno s prapodivnou bytostí v oblacích, jejíž původ a smysl se mi nepodařilo odhalit. ____ Pak se děj vrátí v čase do historického období a já doufala, že jsem konečně chytla vodítko pro tohle vyprávění, ale když se příběh zase vrátí do přítomnosti, je ještě rozkolísanější a nejasnější. Asi to mělo být hodně smutné, ale pro mě to bylo nepřehledné a nečitelné. ____ Ze způsobu, jakým ženy a dívky reagovaly na jediného muže ve městě, jsem měla pocit, že to mysteriózní pero, které jim způsobuje trable, neleží v chrámu, ale že ho nebohý loutkář nosí ve svých kalhotách a až do konce příběhu mu – tupounovi – nedojde, čím by mohl tohle městečko vysvobodit ze zakletí…. Ve městě se všichni vzájemně bičují odtažitostí, takže žádný div, že dívenka, na kterou všichni záměrně kašlou, dostává hysterické záchvaty pláče, když se s někým náhodou sblíží. Což všichni vydávají za její nenormálnost a postižení… Ach jo. SHRNUTÍ: Jediný muž ve městě plném krásných žen? Můžete si myslet, že by to mohl být ráj, ale ve skutečnosti by to bylo peklo. (14.03.2019)