Yuninka

Kimi bylo první anime svého druhu, co jsem viděla. Kdysi jsem si myslela, že nejzajímavější jsou anime s fantasy tématikou, a že tyhle příběhy ze života budou ne tolik atraktivní, přeci jen o dění ve světě lidí, milenců a přátel je pomalu každý druhý film. Čím víc jsem se ale zažírala do příběhu a snažila se prožívat pocity jednotlivých hrdinů, tím víc mi přišel příběh propracovaný. Detaily, pocity, rozpolcenost. V jednu chvíli jsem opravdu ani netušila, zda-li jednotlivé postavy litovat, nebo jim mít něco za vinu. Milostný trojúhelník mezi Takayukim, Harukou a Mitsuki, který mě nutil vcítit se do role každýho z nich. Dilema hocha, který nakonec neví pro kterou dívku se rozhodnout, výčitky svědomí všech hrdinů, pocity beznaděje a zmatenosti. Myslím, že si na tomto příběhu dali tvůrci hodně záležet a neopomenuli jediný detail, jak to opravdu v životě chodí. Realný ale drsný pohled do srdcí lidí, kteří milují a nenávidí zároveň. Nakonec si člověk říká, jak by se zachoval on? Dokázali bychom odpustit, milovat, nebo nenávidět?

Kombinace roztomilosti a tajemna na mě udělala příjemný dojem. A když už jsem tajila dech, přišla i nějaká velice vtipná scénka, kterými je anime proloženo. Zasmála jsem se a zároveň i poplakala. Hideki je opravdu vtipný človíček, který se rozplývá nad rozkošností Chii (co by taky mladý teenager dělal) a občas je až příliš stydlivý a nemotorný hlavně pokud jde o intimní záležitosti, díky čemuž se dostává někdy do docela vtipných situací, které Vás rozesmějí. Ale není to jen o tom. Okolo malé Chii je spousta tajemna, a rozhodně mě to nenechalo chladnou. Anime na mě působí velmi něžně a citlivě a zahřálo mě u srdce.