Billy Elliot

Zase jednou dokonalý film a pak, že se už dokonalé filmy netočí...:-) Billy Elliot je krásný příběh o překonávání překážek, prolamování předsudků, o sbližování syna a otce, o sociálních problémech, o tanci, o smrti i životě... Je to prostě snímek, který skrývá momenty, u nichž se člověk směje i scény, kdy potlačuje slzy, je dojemný i zábavný. Jamie Bell v roli Billyho je vynikající a režie Stephena Daldy bezchybná. Výborně! (29.06.2006)

Scénáristickými postupy jednoduchá povídka z maloměsta o talentovaném klučinovi, který si svůj sen chce splnit za každou cenu a aby se to podařilo, bude muset podstupovat nejen útrapy kvůli rodinnému zázemí a značně cholerickému otci, ale ani socio-politická situace v Británii 80. let tomu nepřidá, což mimochodem celkem dobře kontrastuje s jemným a zároveň tvrdou dřinou obestřeným baletem. Zdejší rozjímání tak trochu nechápu, protože objevení něčeho nového se určitě nekoná, ale poctivá britská komorní záležitost s pozitivní náladou, to ano. (03.09.2017)

..“Je špatné, že chci pochopit, ten strach, co v člověku je skryt? Jaké to je, blázen být? Je to asi povznášející pocit.“ Povznášející, rozhodně povznášející, zvlášť pokud pro svoje nepochopitelné „bláznovství“ získáte někoho, kdo ve vás věří. Na začátek stačí umanutá učitelka baletu s věčně zapálenou cigaretou. Nádherně zahraný, nádherně zatancovaný, nádherně natočený film, který vlastně není ani smutný ani veselý, přesto dokáže neuvěřitelně dojmout. (17.11.2005)

Zajímavě pojatý snímek hrající na dvě strany, každá jiným způsobem vyústí do (ne)zdárného konce. První je zaměřená na chlapce jménem Billy Elliot, který i přes problémy se kterými se potýká usiluje o to stát se baleťákem. Ve druhé se rozjíždí skupina horníků, kteří kvůli mzdě šli stávkovat, ta do zdárného konce bohužel nedorazí. V ní je také Elliotův otec Tony, který pro balet svého syna absolutně nemá pochopení a byl vždy proti tomu aby se mu to podařilo. Když se stávka nepodaří a Tonymu se sny rozplinou, usiluje o to, aby se jeho synovi to také nestalo a začne ho podporovat. Je pravda, že ač jsem to nečekal, dětský herec Jamie Bell zahrál výborně. Stopáž mi nepřišla ani moc přepálená, závěrečné dolování emocí na mě nedoléhalo a to je jistě klad který stojí za připomenutí. 75% (08.05.2009)

FIlm, který toho v sobě má opravdu hodně - přesvědčivou sociální sondu, přesvědčivé osobní i rodinné drama, a überpřesvědčivé bojovné hledání si své vlastní cesty a životního štěstí, ať už je to cokoliv. Gary Lewis mě totálně dostal, a o Jamie Bellovi se toho už napsalo tolik, že by bylo zbytečné to rozšiřovat. Nemůžu ale nevzpomenout, jak se mi zatajil dech při scéně s roztrženým polštářem a bouřením nečekaně něžných hormonů. Daldry je zkrátka schopný režisér (Předčítač u mě dojel na scénář;)), a jeho vyprávění o hledání světla, prodchnuté nábožnou úctou k tanci, hudbě a kultuře vůbec - jen si vzpomeňte na otcovo ohromení velikostí a nádherou Londýna; takhle nějak si představuju úžas barokního nevolníka v kostele - proniká divákovi do duše. Navíc k tomu režisér chytře přidává správně svébytné postavičky jako jsou babička i samotná paní Wilkinsonová a vplétá do své hry odlehčení v podobě humoru, ale také hudby. Kruh se uzavírá, a není to kruh ledajaký, ale vysoustružený s devadesáti procenty dokonalosti. (01.07.2011)