Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

„Co se v jazzu naučíš, v stáru jako když najdeš.“  Tahle absurdně rozverná parodická hříčka pro mě snad neztratila nic ze svého kouzla od doby, kdy jsem se u něj bavil jako puberťák. Tenkrát mě sice zklamalo, že mnohé hudební hvězdy se zde doslova jen mihnou, ale po letech se zase mnohem víc bavím mj. nad zdařilými metafilmovými vtípky, které přináší vypravěč–nápovědník Milan Lasica. Máme zde originální koncept komedie s průběžně vznikajícím scénářem k romantickému filmu, který si sám střílí ze sebe včetně různých klišé zápletek, sentimentu, přehnaných zvratů i překombinovanosti, zároveň z každého kouta tu probíhá nabitá palba vtipných narážek na vše možné, dotažených uprostřed nespočetného množství gagů ab absurdum (např. i zparodování legendy o odklánění se diváků před jedoucím vlakem – tentokrát však plovoucí lodí na plátně :D )... parodují se tu lidová řčení, kterým se stejně jako dalším slovním hříčkám dostává vizuálně doslovnímu provedení, obrací se klasické vyprávění příběhu v divadle, literatuře a filmu za pomoci skvělé průvodní trojice Vyskočil–Svojtka–Augusta, to vše v kulisách známých pražských míst. Do děje je různě zapojena i soudobá československá kulturní scéna, v pojetí opravdu jak z nějaké silvestrovské estrády, přičemž řada známých osobností si vystřihne sebeparodické cameo (major Jirsák vyhlašující celostátní pátrání po ztraceném harmoniu rulezz :D ). Nedotčen ze strany tvůrců nezůstal ani nejdřív z desky plně puštěnej Felix Slováček, který o něco později se svým instrumentálním sólem osvěží film jedinou poklidnější, poetickou chvilkou. Podobně jako u Podskalského Trháku (1980) mám pocit filmu, který na jedné straně z humoru a stylu tehdejších estrád dost vychází, ale na druhé straně je současně i hravě paroduje. Vydařila se i ústřední Hapkova melodie, Švankmajerův animovaný souboj budíka s kouskem masa během titulků či závěrečné live vystoupení Laďky Kozderkové na pozadí svatby vskutku bizarní (a jedem! ♫ :)). Zmíněný Trhák však u mě zůstává o třídu výš, nejen proto, že mě tu Luděk Sobota občas se svou věčně opakovanou jedinou polohou už lehce otravoval. [80%] (26.02.2024)

"Láska bez nábytku je jako pták bez křídel." "Chce, abych udal skladatele." Při úvodních titulkách poznáte už po třech vteřinách, že autorem doprovodné etudky je Švankmajer. Do toho zní muzika jak z nějaké komedie Marie Poledňákové, takže máte pocit, že Hapka buď něco nepochopil, nebo mu něco neřekli. Ve skutečnosti toto bizarní a nefunkční spojení dobře ilustruje rozporuplnou kvalitu celého díla, které je jinak po mnoha stránkách cennou kuriozitou. Hlavní vadou této "hudební komedie" je právě to, že je hudební. I když zpívající Laďka Kozderková je s řeznickou sekerou kromobyčejně sexy, dramatické podkresy ze Smetany a jiných klasiků super a ten popíkový pseudokrysař Felix Slováček snažící se na kůlech pod Karlovým mostem přivábit "jachtu" ze dvora do řeky konec konců taky není k zahození. I některá ta "camea" soudobých populárních zpěváků (Urbánková, Pilarová etc. etc., dokonce i Mišík a mihne se i legendární Ivo Pešák) by zde měla své místo. Estrádní vsuvky ale celý film doslova ničí, strašlivá a nekonečná sekvence skupiny Plavci na kolotoči posílá do kopru jeho úvodní část a estrádní závěr (při němž úplně mizí Luděk Sobota aka Ctirad) pohřbívá celý film. Teprve po vyškrtání těchto sraček (aniž by nutně muselo být na hudební element rezignováno - koneckonců "věc", o niž trojici demiurgů jde, možná opravdu nemůže končit jinak než muzikálem) bychom se mohli bavit o tom, jestli je předvedená dada absurditka nějak zdařilá čili nic. Ze začátku budí rozpaky téměř všechno: Film prakticky nemá začátek, slovními hříčkami a kulturními asociacemi hýří doslova za každou cenu, z tria dramatických demiurgů Svojtka - Vyskočil ml. - Augusta se tato posice dá obecně věřit asi jen Svojtkovi. Na ostatní dva je třeba si v tom teprve zvyknout, ale nutno jim přiznat, že to stojí za to. Výborným protihráčem je šedá eminence "tvorby" - nápověda Lasica (a možná přijde i Satinský). Luděk Sobota jako Ctirad úplně v pohodě, přestože je to tak trochu variace na jeho kultovního Koudelku. Z epizodních postav je famózní úřednice Květy Fialové. Ve dvojí roli (ovšem beze slov) se zde naposledy objevuje přední novovlnařský neherec Jan Vostřčil, přičemž je milé, že v posledním svém výstupu si zadiriguje, čímž se symbolicky vrací na (a před!) začátek své podivuhodné filmové kariéry - a možná mu tak autoři chtěli vyjádřit poctu. Ve filmu je mimo jiné vypuštěna a znovu napuštěna Vltava a sehrán ragbyový zápas družiček s živým seletem místo šišky. Vesměs důkazy, že to autoři s tím teatrálním (sic) tvořením skutečnosti myslí vážně. Harmoniová honička je vrcholný zážitek. Přesto, že film v celku i ve svých jednotlivých momentech působí dojmem, že umělecké záměry tvůrců dosti převyšují jejich talent, dal bych s radostí čtyři hvězdy. Nebýt Plavců a finální estrády. (03.03.2019)

Československá hudební komedie, jež je netradičně postavena na slovních hříčkách. Poměrně zajímavý nápad převádějící ustálené slovní spojení do absurdních dvojsmyslů, který je nalepen na velmi primitivní příběh s podobně jednoduchým hudebním doprovodem. Nemohu říci, že několik nápadů nebylo vtipných, nicméně většina gagů na mě působí velmi infantilně až trapně. Snímkem provázejí tři hlavní postavy ( I. Vyskočil, K. Augusta, P. Svojtka) v roli jakýchsi glosátorů či prostředníků snažící se divákovi přibližit děj, současně příběh a jeho vývoj komentuje M. Lasica v divadelní nápovědě. Ve filmu je možná až příliš nápadů bohužel velmi rozdílné kvality, celek nedrží při sobě, opakované situace např. s harmoniem jsou až otravné. V dalších rolích se představí L. Sobota a L. Kozderková v rolích snoubenců. Vzhledem k tomu, že na snímku mě nejvíc zaujalo hudební sólo F. Slováčka a píseň N. Urbánkové, je jasné, že příběh a herecké výkony jsou na mizerné úrovni (čestnou výjmku tvoří K. Augusta). Režisér T. Svoboda se pokusil zaujmout netradiční bláznivou komedií, nicméně já jeho dílo hodnotím jako těžký podprůměr, hloupostí tam bylo vskutku až příliš. (28.07.2014)

jako kdyby někdo přijel v roce 1978 z Anglie a nadšeně vyprávěl o Monty Pythonech, anarchistickej humor, že to mladý žerou a že to musíme tady udělat taky...pak ale těsně na začátku psaní scénaře nečekaně umřel a dopsali to jeho kámoši, kteří dojížděli zbytky českýho lsd a chlastali k tomu myslivce. No a pak nějak donutili většinu nejaktuálnějších hvězd šoubyznysu (včetně Hapky, Mišíka a Švankmajera - asi jim nabídli par kapek toho lsd) aby v tom účinkovali. A natočili to jako reklamu na Prahu. Ve stylu hudebně zábavného pořadu ČST....Nene, nedá se to popsat, musí se to vidět. Nic podobného na světě neexistuje. Na to nemaj ani Japonci. Čimž pádem není možné dát míň jak 5* (14.03.2012)

Rozhodně. Jak napsal D.Moore, toto je nádherně český odnož klasického humoru ala Monty Python. I když o tom asi Tomáš Svoboda neměl ani tušení, kouzlo nechtěného, a přitom kvalitního, je na tomto filmu to nejlepší. Vše odstartuje trikový mistr a jeho cvičené maso a poté zastaví se to až v závěrečných titulcích. Celkově to lze nazvat dalším druhem absurdna v československé kinematografii. Čistě humorná a muzikální forma. Laďka přetéká sexappealem a Luděk úplně normálním herectvím, což je oproti jeho známějším filmům určitě výjimka. Možná je v tom trošku vidět ta režisérova přehnanost, která se naplno projevila v dalším jeho snímku. Skvělý obraz experimentálního humoru o jedné svatbě a harmoniu. A když tu máme i nápovědu s režisérskými sklony a tři mužské sudičky, no...to by bylo, aby se to nepovedlo. Závěrečný Laďčin song - Láska je mocný čaroděj - je skutečně originální a ona bez diskuze k sežrání. (25.01.2012)