Suzumija Haruhi no júucu

Už mnoho let odkládám komentář k Haruhi, protože cítím, že nedovedu slovy vyjádřit, co pro mě tento seriál znamená a jak je dokonalý. Nyní jsem se k tomu odhodlal a rovnou to vzdávám. Stále bez šance. Nejde popsat pocity, které mám, jen na něj vzpomenu. Pnutí v hrudi, lehké záchvěvy smíchu, roztáhlý úsměv se vzpomínkou na Nagato, lehký pocit zvlhčení očí vpomínaje na naprosto dokonalý film... Vytvořenou zálibu na baseball právě díky tomuto anime... Ach Haruhi :-) 98% (08.01.2016)

Zase jeden z těch případů, se kterými se buď úplně minete nebo si je zkrátka beznadějně zamilujete. Nevím, jestli mám takovou úchylku na holky typu "sassy girl", ale Suzumiju jsem si už po prvním díle (dobře, ten nultý nepočítám) fakt děsivě oblíbil. A u ostatních členů SOS brigády to samý – Asahininu roztomilou nesmělost, Kjónovu nezúčastněnost a pesimismus, pro změnu zase i Koizumiho optimismus a nejvíce Jukiny lakonické, v jedné a té stejné tónině přednášené, přesto tak zamotané odpovědi. Nechronologicky uspořádané epizody jsou podle mě zajímavým tahem, který dodává seriálu ještě takový těžce specifikovatelný šmrnc a naprosto vynikající ending, který jsem si musel vždycky po skončení přehrát, je jen takovou malou, sladkou třešničkou na jinak skvěle upečeném dortu, po němž budete mít sto chutí se Haruhin tanec taky naučit. :) Itadakimasu, dámy a pánové, tohle je fakt vydatnej chod. (06.11.2011)

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)

Osvěžující seriál, o kterém už ostatní napsali tolik, že já se zmůžu jen na: Jednou z prvních věcí, které si na Haruhi všimnete, je nechronologické řazení dílů. Já osobně ho vnímám jako příjemné, protože umožňuje diváka držet v napětí nad několika rozehranými situacemi, může přirozeně střídat nálady díl od dílu a konečně rozumně dávkovat jednotlivé ingredience (emoce, humor, napětí), aby byl divák stále v pozoru, s tím, že myšlenku odhalí až v závěru. Haruhina "vysněná" dobrodružství nápadně připomínají mnohá anime. Bitva kosmických lodí připomíná Seikai no Senki případně Legend of Galactic Heroes, v detektivním díle si člověk vzpomnene na Tantei Gakuen Q či Mentantei Conan. Že seriál má i nějaké hlubší sdělení, je samozřejmě také plus, ačkoliv onu hloubku nevnímám ani zdaleka tak nezměrnou, jak to činí Ajantis. Přes všechna tato pozitiva dám jen ****, protože se vyskytlo i několik dílů, při kterých jsem se nudil. (27.06.2008)

Naprosto skvělé po všech stránkách. Znamenitá kominace snad všech žánrů, na které si vzpomenete, podpořená chytlavou hudbou, vynikající animací a výbornými postavami. Ztřeštěná Haruhi, glosující Kjon, zamlklá knihomolka Juki (nenechte se tím zmást), super roztomilá Mikuru, "tajemný student" Icuki, každý si určitě najde svého oblíbence. Nechronologické řazení epizod překvapivě dobře funguje, a navíc dává člověku o důvod víc, proč vidět seriál více než jednou, spoustu narážek napoprvé prostě nejde bez znalosti dalšího (tedy předchozího) děje pochopit. Taneční číslo v závěrečných titulcích je zcela bezkonkurenční. (02.04.2007)