Mai-HiME

Je to taková zajímavá splácanina spousty témat, nápadů a klišé namíchaná docela přijatelným a poměrně svěžím způsobem. Asi jako když vezmete z lednice nejrůznější zbytky potravin a jídel, které dobře znáte a smícháte je dohromady a ono vám z toho vyleze něco nového a povedeného. I když zpočátku mě to příliš nebralo a projít prvních cca 7. dílu mi trvalo skoro dva dny, tak od 8. episody se na konci každého dalšího dílu objevuje něco nového a zajímavého co mě v podstatě nutí pustit se do dalšího sledování, zkrátka se začínají objevovat zajímavé zvraty a nová zjištění, která naznačují, že zdejší příběh nebude jen šílený mix toho co zrovna pánům autorům zůstalo ležet vedle koše, ale že by mohlo jít o promyšlené dílko s propracovaným prostředím a příběhem. Navíc poslední třetina (zhruba od 18. dílu) to je prostě absolutní lahůdka. Akce zvraty, napětí, vztahy, psycho, sem tam trocha romantiky prostě vše co si může divák přát. Kdyby to mělo takovýhle drive od začátku, tak tomu napálím 5* a hned si to přihodím do své TOP 10, takže prostě škoda... Co se týká charakterů, i ty postupem času s novými zjištěními začínají získávat další rozměr a stávají se stále více zajímavými, navíc se i pomalu vyvíjejí a tak i zde se postupně zvyšovala míra mé spokojenosti. Nejradši jsem měl v první půlce trhlou a hladovou Mikoto, drsnou Natsuki a z chlapů asi Yuuichiho a pak toho tajemného kloučka Nagiho s bílými vlasy, co stojí vždycky někde ve výšce a má hromadu kousavých připomínek. Ke konci se k tomu přidává paní předsedkyně školní rady Shizuru, praštěná učitelka Midori a člověk si nakonec i hodně oblíbí Mai, protože konečně dochází poznání sebe sama. Jako další pozitivum se dá uvést několik opravdu zajímavých poučení, které nám Mai-Hime nabídne a tak se člověk třeba dozví, že i jeptiška je vlastně jenom žena, jak se dá poznat opravdová láska a spoustu dalších zajímavých věcí... Co bylo naprosto dokonalé je hudba. Málokdy si všimnu u anime hudební stránky, zpravidla je to jen tehdy, když je vysloveně špatná a tak mě při sledování ruší, ale tady jsem se po dlouhé době setkal s hudbou, které si člověk všimne proto, že je prostě skvělá a nejen že je skvěle spojená s příběhem, ale ona mu dává nový další rozměr. Animace je spíš průměr, ale souboje měli zpracované poměrně hodně povedeně. Především díky strhujícímu finiši, kdy mě to opravdu dokázalo neuvěřitelně dostat a málem mě to i nechalo zapomenout na počáteční nejistotu, si toto dílko ode mě silné 4* zkrátka zaslouží. (01.03.2015)

Prvních cca. šest sedm dílů mě moc nebavilo, říkala jsem si, že jestli to takhle bude pokračovat i nadále, tak to buď dropnu nebo mi bude zatraceně dlouho trvat, než to zhlédnu. Ale ejhle - ono mě to chytlo. Začalo bavit. Příběh je docela prostý a na začátku to vypadá, že postavy jsou ploché, nezajímavé. Ale já se tak nějak zajímat začala. Navíc jsem tu objevila spoustu klišé (např. gender-bender) a kupodivu jsem z toho byla nadšená, líbilo se mi tu. Navíc postupem času se tu začnou lidi docela kosit (milované osoby prostě zmizí v záži zelených kapek světla ((wow, já jsem poetická! :-D))). Jen je trocha škoda toho konce. Jako směsici rabukomu s trochou mecha bojů mohu doporučit. Je to dobrá oddychovka. Slabší 4* SPOILER JAKO SVIŇ !!!! Sakra, já si tak trochu - hodně - přála, aby někdo zkoumal kořeny u kytiček v přirozeném prostředí, ale oni musí všichni přežít... !!!! (15.10.2010)

Málokdy mne takhle dovede anime překvapit. Když nezmiňuji nejnovější Madoku, či stálou Gintamu, tak... Co si pamatuji (viděl jsem to tak před 3 lety), v bodě zvratu, který se nachází tak ve třetině seriálu, jsem z toho opravdu nestíhal a měl jsem vykulené oči překvapením. Výborný děj, výborný závěr, velmi se mi Mai-Hime líbilo. Má to však své mouchy, které nelze přehlédnout. Ty tu popisují už jiní :-) hezkých 78% (31.05.2011)

Mai-Hime, jak tu většina lidí říká, je seriál přecpaný různými anime klišé. Je nacpaný tak, že člověk snadno získá pocit (a zřejmě oprávněný), že je to všechno jen taková hra pro pobavení tvůrců i diváků. Problém je, že mě tahle hra bavila jen někdy. Chlapík, který rád postává na vrcholcích stromů, sloupech nebo aspoň zídce...budiž. Přátelství Mai a Mikoto, které prochází žaludkem (žaludkem Mikoto samozřejmě)...proč ne. Co jsem ovšem přes srdce přenést nedokázal jsou různé promluvy přecpané patosem, v mých očích tomu vévodí rozhovor Akiry a Takumiho, při kterém na něm Akira sedí (doufám, že to, že jsem prozradil, že Akira sedí na Takumim není příliš velký spolier :) ). Deusexmachinovitý konec koncepčně skvěle zapadá do zbytku seriálu a přece mi radost nepřinesl. Autoři s divákem a klišé sehráli hru, která mě nepobavila. Mai-Hime je plná klišé možná i proto, že je plná i různých výpůjček či "krádeží" z anime i jiných zdrojů, např. mytologie severské, řecké, keltské, hinduistické... Připojím se i k Idahově výtce vůči výcpávkám, začátek je jich plný. Hudba Kajiury Yuki je tradičně fajn, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že do školních lavic se nehodí. Do scén, které se odehrávají jinde, zapadá skvěle. Mai-Hime je patetický mišmaš, který přes všechny výtky má v posledních dílech své kouzlo. Lepší ***. (27.12.2007)

Mai-HiME bude na CSFD zle hodnotené a označované veľmi často (podobne ako to urobil mandelbrot) za nudné anime kvôli svojmu dlhému rozbehu a pomerne podozrivému koncu. Ja si ho však zaradím do mojej zlatej siene anime seriálov. Každé anime, ktoré sa tam dostalo, je pre mňa výnimočné tým, že sa niečím odlišuje od väčšiny ostatnej produkcie. Čím môže byť výnimočný seriál, v ktorom nádherné teenagerky bojujú proti tajnej organizácii za pomoci svojich „Children“ – obrovských bionických robotov, aby zachránili svet a ľudí, ktorých najviac milujú? Odpoveď je jednoduchá : Mai-Hime je zbierkou snáď všetkých anime klišé aké som stihol vypozorovať za ten čas čo sa anime venujem. Lenže s týmito klišé narába tak, že ich prekrúca do polôh, v ktorých už ako klišé nepôsobia a tým dáva seriálu, príbehu i postavám punc originality. Takýchto klišé prevrátených naruby je v Mai Hime nespočetné množstvo, či už zloženie ustrednej trojky – Mai ako ľudomilná naivka, ktorá sa vie rozčertiť že padajú domy (aby zistila že byť trochu sebecký je fajn), drsňáčka Natsuki vo vnútri citlivka (aby sa stala „obeťou“ shoujo ai), polo- nie, trištvrtešialená Mikoto, ktorá svojim spôsobom dôjde k rozumu, alebo aj také drobnosti ako že pri Midoriných plamenných prejavoch o spravodlivosti na vysokom útese ostatné pozerajú na seba štýlom či dotyčnej preskočilo (kde by sa napr. Amélia zo Slayers už strepala zo skaly, Sailorky by to brali smrteľne vážne etc.), Children vyzerajú ako kombinácie EVA a robotov z Power Rangers, keď Midori zakladá klub HiME –rangers dievčatá jej odpovedajú či sa nechce hrať na Power Rangers, zlo sa skrýva v katolíckom kostole etc. A koniec je tiež jedno veľké prekrútené anime klišé. Okrem toho je seriál veľmi vtipný a i tieto vtipy vychádzajú najmä z toho čo v anime sčítaný divák očakáva a čo sa mu dostane. Na záver si nechám bonbónik, ktorý ak som aj nejaké pochybnosti o Mai-HiME mal, všetky rozptýlil. Hudba Yuki Kajiura je niečo nad čím žasnem, odkedy som videl Noir. Hudba jej konkurentov môže byť monumentálna (Kaoru Wada), sofistikovaná (Yoko Kanno) či ultrafunkčná (Joe Hisashi), nikdy však nebude mať dravosť, eklektičnosť a tú absolútnu odlišnosť od zvyšku skladateľov ako má práve Yuki. OST k Mai-HiME je nielen perfektne zakomponované do seriálu, ale dá sa výborne počúvať i osobitne. Je to práve preto, lebo Yuki kombinuje snáď všetky možné štýly a nástroje a výsledkom jej práce sú potom vysokopočúvateľné skladby. Aha a napokon Natsuki a jej zvieratko Durana by som chcel mať doma ……..10/10 Perlička : pokiaľ si všimnete o čom spieva Alissa Seers dôjde vám to skôr než hrdinkám. (04.11.2006)