Příběhy ze Zeměmoří

Na Gedo Senki jsem se celkem těšil, ale Goro mi nakonec způsobil mírné zklamání. Tisíckrát ohraný příběh nedokázal ničím výrazně obzvláštnit a hlavně mi chybělo více silných momentů podobných nádherné písni z přibližně poloviny filmu. Ale právě kvůli těmto několika scénám a solidní atmosféře bych Gora nezatracoval a pokud se dokáže poučit ze začátečnických chyb, tak se o budoucnost Ghibli studia nemusíme bát. (19.06.2007)

Prvotina syna legendárního Hayao Miyazakiho nezaznamenala mnoho úspěchů, ale přesto se podle mě jedná o kvalitní fantasy pohádku. Příběh je chytlavý, animace pěkná, jak už u Studia Ghibli je zvykem... a jediným vážnějším záporem pro mě zůstává několiv motivů či myšlenek, které pochází jakoby z jiného příběhu nebo zůstaly nedodělány či nedovysvětleny. Možná to vzniklo přepracováním předlohy, ale tu vůbec neznám, takže nemůžu posoudit. Slabší 4*. (02.01.2009)

Asi poprvé se mi stalo, že by některý z hlasů, které v anime zazní, mi byl až bytostně nepříjemný. Když Tanaka Júko mluvila svým sladce úlisným hlasem, myslela jsem si, že si zacpu uši. Co se týče příběhu, měla jsem z toho takový pocit, že se tam všichni plácají od ničeho k ničemu a pokaždé když postavy někam dojdou, tvůrci si řekli: „Jo, ještě by tam mohl být tenhle motiv, líbí se mi pověsti o tom a tom, tak to tam dáme také.“ Jako celek mi film nepřijde dobrý, ale dílčí kousky určitě zajímavé jsou, jen velmi nešikovně slepené. Závěrečná píseň pěkná, ale to je přesně styl Ghibli. Takový obyčejný průměr. (23.02.2015)

Gedo senki se mi nehodnotí snadno. Po nepříliš příznivých ohlasech odevšad jsem byl připraven na nejhorší, ale věřil jsem, že to tak zlé vůbec není. A ano, špatný film to rozhodně není. Bohužel ani natolik skvělý, aby vás na necelé dvě hodiny dokázal plně přišpendlit k židli – tak, jak to dovede Mijazaki senior. Je mi celkem líto Goróa, že od něj coby od syna nejznámějšího japonského anime režiséra očekávali všichni stejné zázraky a potom jej takto zasypali negativními kritikami. Problém bych přitom neviděl až tolik v Goróovi, jako spíše v předloze (nevím, nečetl jsem) nebo ve scénáři (to je pravděpodobnější). Připadalo mi, že první polovinu se v podstatě vůbec nic nestalo, a když už, tak to nijak neovlivnilo hlavní děj a dalo by se skoro říct, že kdybych se na film začal dívat od poloviny, v podstatě bych přišel jen o minimum informací důležitých pro vývoj děje. Občas mě taky dost nepříjemně překvapovaly takové ty hloupé výkřiky do tmy typu "Jsi zraněný?", když vidíme, že hrdinovi valí krev jak pominutá. Ale dobře, nad tím se dá v pohodě mávnout rukou. Co mě ale kromě nudné první poloviny ještě zklamalo, byla zoufalá prostota příběhu. Mnohém více než japonské anime mi to svým častým klišé připomínalo nějaký animák ze západu. Opět netuším, zda za to může už samotná průměrnost předlohy právě ze západu, ze které se už asi nic lepšího vytřískat nepodařilo, nebo za tu nerozpracovanost opět může scénář. Proč se jeden z hrdinů může přeměnit na draka, proč vlastně Arren zabil svého otce, jakou moc to dotyčnému dává, když ví něčí pravé jméno? Nevím, proč by to tam nemohlo být objasněno. Stopáž to mělo dostatečně velkou a na úkor některé zbytečné či jenom zbytečně natáhnuté scény by to šlo v pohodě do filmu vtěstnat a nikomu by to nevadilo. Vším okolo scénáře ale vlastně už končí veškerá negativa a nyní můžu konečně přejít na chválu. V prvé řadě musím rozhodně velice pochválit hudbu, protože tak skvělý hudební podklad jsem u anime – co u anime, už sakra dlouhou dobu u jakéhokoliv snímku! – už hodně dlouho neslyšel a určitě se výrazně podepsala na mém (nad)hodnocení. Ať už instrumentální, tak zpívané (závěrečnou skladbu si teď pouštím snad už po desáté) songy jsou zkrátka perfektní a co se tedy hudební složky týče, nemám sebemenší výtku. Dalším zásahem je krásná kresba, která je sice u Ghibli samozřejmostí, ale stejně mě každým novým snímkem dokáží vždycky příjemně překvapit svým pokrokem v animaci, na níž se skvěle kouká. S tím jde ruku v ruce i výtečná akce, jíž je sice poskrovnu, ale když už je, tak stojí za to. Hlavní hrdinové – ať už kladní, tak záporní – jsou navíc sympaťáci (zvláště Arren) a je jen škoda, že třeba právě jeho charakter nemohl být ještě trochu více rozpitván. No a nakonec to má pár opravdu povedených scén, za které jsem se nakonec rozhodl přece jen nadhodnotit a dát 4*. Vím, že objektivně by si to asi snímek nezasloužil, ale zvláště po závěru mám zkrátka z filmu dobrý pocit a tak pro jednou budu hodnej a nadhodnotím. (06.02.2012)

Když přemítám nad Tales from Earthsea, tak se neubráním té salající epičnosti a velkoleposti příběhu, ale i jeho faktické prázdnoty. Vidím, cítím, slyším všechny ty mozaiky a dílky inspirace. Uvědomuji si ty tahy nitek osudovosti, nevyhnutelnosti a představeného poslání. Rezonující úvahy a otázky nad tím, čím chci být, čeho chci dosáhnout, život, smrt a co je to všeobecné, generalizované dobro. Marně ale hledám to propojení, harmonizující celistvost a dotažení všech ideí. Líný flow, až flegmatická nerozhodnost a proaktivita většiny postav vzbuzuje mírné nepochopení a celkově je tah na branku neomalený, ba až nejasně defenzivní. Za 2 hodiny je nám vysvětleno hrozivě málo v rámci smyslu a důvodů; emotivnímu finále to ubírá značně na síle. Forma studia Ghibli se ani trochu neotřásla, ale debut Goroua Miyazakiho, syna legendárního Hayaa Miyazakiho, byl minimálně vnitřně hodně nervózní a nejasný. 3* (29.03.2021)