Taxidermia

aneb jak György Pálfi vyzvracel svou bujnou fantazii a imaginativnost na filmové plátno. Nápadů tolik, že by v normálním případě vystačily na tři celovečeráky. Zde jsou však zhuštěny do neuvěřitelné, nechutně originální a režijně nesmírně invenční mozaiky. Příběhy tří generací odehrávající se ve fikčním světě, v němž by empiricky založený jedinec chtěl těžko žít svůj život. Suma sumárum současná maďarská kinematografie se jeví jako značně progresivní udávajíce trend, kam by mohla ta celoevropská (nechutně) artová směřovat. (01.03.2008)

Taxidermia je snímok skladajúci sa z troch príbehov, ktoré na seba či už priamo, alebo nepriamo nadväzujú. PRVÝ: vyobrazuje osud mladého vojaka, ktorý je neustále neukojený, až kým nesplodí ... DRUHÝ: vykresľuje osud maďarského reprezentanta v jedení na čas. TRETÍ: sa zaoberá jeho synom, ktorý na rozdiel od otca, prepadá úplne inej záľube. Každý jeden z príbehov prezentuje "nejaký" hororový prvok až v samom závere. Inak je "Taxidermia" čisto o myšlienke či zvrátenom pohľade na sex, jedlo, či posmrtný život. Mne tento film nijak nesadol. Je síce zjavné, že bolo zámerom samotných tvorcov, aby pôsobil čudesno divne, no tak či onak, napriek tomu že mám takúto tvorbu rád, tento išiel úplne mimo mňa - 45% (10.09.2015)

Tohle se těžko dá hodnotit nějak pěkně, představte si 200 kilovýho maďara jak se láduje na soutěži jedlíku nejdřív nějakou polívkou, co spíš připomíná pomyje, pak to jde v přímým přenose všechno vyzvracet, ale jako festovně to z něj lítá a dělá to, aby měl místo na nějakej další hnus v dalším kole, tohle je prostředek a zhruba třetina filmu a vlastně se téměř na nic jinýho nedíváme než jen jak hlavní postava žere a zvrací, pak tu máme ještě další dvě části filmu z čehož jedna je zaměřená než se naše vypasená postava narodí, tam se odehrávaj taky pěkný kousky, jako soulož s mrtvým, rozřezaným a vyvrhnutým prasetem v nějaký vaně nebo soulož s dírou ve stodole, fakt lahůdka a ve třetí závěrečný části sledujeme naší postavu, která se na starý kolena a ke svý spokojenosti dokázala vyžrat do podoby Jabba Hutta a pak ještě jeho chudáčkoidního syna, kterej se zabývá preparováním, to je asi nejlepší část filmu, která má co říct, ale stejně se mi to teda moc nelíbilo a žádnej hlubší smysl sem v tom moc neviděl, respektive sem se ani moc nesnažil pochopit, co tim chtěl Pálfi říct, spíš bych řek, že mě to dost znechucovalo, i když sem zvyklej na nejrůznější prasárny a nevadí mi, ale tohle je fakt vytříbenej kousek jen pro fajnšmekry a nebudu tomu dávat vysoký hodnocení a používat chytrý výrazy, jen abych vypadal jako intelektuál, co v tomhle vidí velkej smyl života a připojil se ke zdejší elitě (06.07.2009)

Od nynějška, pokud mě někdo nasere, odsunu svůj pověstný charm Mirka Dušína stranou a rozhodně už na něj nevytáhnu ono taktně otřepané "Jdi se vycpat". To jej raději rovnou pošlu do piče, protože mi jeden ugrofinský úchyl právě předvedl, že se dá i ta zooplastika vzít celkem hezky doslova. Zvláště, jste li synem socialistického přeborníka RVHP v obžerství a váš děda šukal ovar. Působilo to, jako by si raný Jakubisko zařádil v konečníku porážkové bachyně a Radek99 opět dokázal, že i v koprofilní komedii je schopen vidět mrtvé lidi, velkohubě pak uplést z hovna bič a zapráskat s ním nad hlavou chcíplých koní svého alegorického vozu. Ježiš, to je debil. (18.03.2013)

Film, který ve mně zanechal následky. Něco takového člověk vidí dvakrát za život. Názor na TAXIDEMII se diametrálně liší, od zatracení lidské psychiky až k bezmeznému obdivu jeho originality (samo-pitvání, lidské embryo v klíčence, nebo masivní přežírání pro úspěch). Bolestný pohled v nejtemnější formě sofistikované hranici. Přesun lidského posouvání TAXIDERMII směrem k úvahám bizarního ztvárnění. Jeden z filmů, který už nechci "nikdy" vidět. (02.12.2012)