Renesancia

Za zajímavé lze považovat, že v Paříži roku 2054 by mělo dle tvůrců tohoto filmu neustále pršet. Nebude-li pršet, bude sněžit. Je proto poněkud překvapivé, že se voda nedrží ani v podzemí. Ale dosti hnidopišství. Každá krása má mít svou pihu. A tento napínavý příběh se šmrncovním vizuálem krásný je. (15.08.2015)

Poměrně dlouhou dobu jsem byl přesvědčen, že forma zcela zvítězí nad obsahem. Někde za polovinou se konečně příběh rozjel a začal šlapat. Po vizuální stránce je uhrančivý a jistě vyvolá vzpomínky na ve stejném roce vzniklý Temný obraz, na tvůrci zmiňovaný Blade Runner, Sin City, Metropolis, Predátora, japonské animované sci-fi filmy....a samozřejmě i klasické noir comicsy. Vcelku nenápaditý příběh má v závěru velké dilema - jakým způsobem zachránit unesenou dívku? Jestliže divák má brzy jasno, pak zachraňující kapitán váhá až do poslední chvíle... Na evropský film jsem čekal více sexu, kterým však snímek zbytečně šetřil. Nemám na mysli prvoplánové prasárny, ale vysoce estetickou erotiku tak, jak ji Francouzi umí. Dokonce se šetřilo i s krví, takže žádné zpomalené kulky doprovázené temnými gejzíry - to mně ale kupodivu vadilo nejméně. Jako celek jsem si film užil, a tak místo zasloužených 3* dávám 4*. (12.10.2013)

Tak jsem šel do kina na francouzké animované film-noir sci-fi a místo toho tam promítali britskou animovanou bondovku. První záběry filmu skvěle naladí. Je kouzelné sledovat téměř neomezené možnosti animovaného filmu. Bombastické celky a různé kamerové kejkle nejsou problém. Jen to nepřehnat a vyřádit se v únosné míře. Legrace Renesance tkví v první řadě v hudbě. Ta je totiž daleko bondovštější, než soundtrack z Casina Royale. Hlavní hrdina navíc nemá příliš dobře vybudovaný charakter, je to takový ten typ sportovního dobře stavěného chlapíka, tudíž k detektivům klasických film-noir filmů má celkem daleko. Proč je tento film označován jako sci-fi je dobře vidět na několika technických hračkách (autech, koptérách, monitorech), které velmi připomínají věci z Minority Report. Děj filmu je pro změnu podobný tuctu již viděného. Občas připomene nějakou bondovku, já jsem v Renesanci viděl kopii filmu Já, robot, akorát ovšem bez robotů. A nejlépe jsem se pobavil, když mi nejen hudba připomínala bondovky, ale i hlavní hrdina mi byl nějak podezřelý. V půli filmu jsem naznal, že má hlas jako Daniel Craig, což se v titulcích potvrdilo, tak mohu závěrem jen konstatovat, že Renesance je pro mě lepším Casinem Royale. Sice vykrádá kde co, ale bavil jsem se dobře. (15.08.2007)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Veľmi príťažlivé, detailne vycibrené, inovačne lákavé a sugestívne grafické spracovanie je nespornou výhodou filmu, viem si však predstaviť, že niekomu môže byť tiež pekne proti srsti. Aj na plazmoTV mal film svoje čaro, krása a efekt tejto čiernobielej podmanivej animácie by však jednoznačne a kompletný vyznel práve na plátne kina. Ja som sa na tú vizuálnu dokonalosť nemohol vynadívať počas celého filmu. Presná farebná vyváženosť a rovnováha, čierna a biela farba sa v každom zábere dokonale dopĺňajú. V prvých záberoch som si pomyslel, že tá úplná prehľadnosť, ktorú museli grafici ustriehnuť, aby film nepôsobil neprehľadne, predsa nemôže vydržať do konca, no nemal som pravdu. Uchvátený grafickou dokonalosťou filmu som sa však neraz pristihol miernom tápaní v deji, čo však na veľkú škodu nebolo nakoniec spôsobené ani tak mojou nepozornosťou, ako tým, že príbeh toho v ponuke naozaj veľa nemal. Zápletka a námet sú chytľavé, no prevedenie som si vedel predstaviť aj živšie a hlavne akčnejšie. Čakal som trošku rýchlejšie tempo a jednotlivé scény si vyslovene pýtali viac akcie. So žiadnym filmom však neporovnateľné a pokiaľ by práve tento film načrel nové štádium podobne smerujúcich filmov, nemal by som nič proti. Teda keby bol výsledok a dojem aspoň tak uspokojivý, aký ho mám z tohto filmu. 75%. (06.05.2009)