Renesancia

Hodně stylová žánrovka, která sice nemá čím překvapit, ale na druhou stranu aspoň hraje s otevřenými kartami. Ten, kdo se nebude šťourat v těch největších klišé filmového plátna, bude nejspíš spokojen. Tahle akční noirovka je opravdu milou a hlavně poctivou jednohubkou v záplavě "nové vlny" akčňáků jakým je třeba "strašidelný" Crank. (04.07.2007)

Podobne ako v prípade bábkových Strings, aj príbeh Renaissance je klasický až natoľko, že nie je problém predvídať, kam sa jeho zápletka bude uberať. Lenže rovnako tak ani nepredstiera inú ambíciu, než potešiť diváka modernou variáciou dôverne známych momentov. Vrúcne ho víta vo svete spomienok, vracia do čias, kedy hltal podobné potemnelé dobrodružstvá či sa v nich vo svojich predstavách strácal a až do samotného záveru zostáva v tomto svojom snažení úprimný a poctivý - na rozdiel od hraných filmov (Minority Report, napríklad) neuhne pred nevyhnutným, nezničí tú drsnú krásu, ba práve naopak - s úspechom vracia žánru noir jeho lesk, podmanivosť i smútok. Čistá práca! (31.10.2007)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Revoluční futuristická noir detektivka si mě podmanila hlavně svojí dech beroucí vizuální stránkou. Příběh nepřináší nic moc nového (zlá korporace versus málomluvný detektiv) a na to, že je tak přímočarý jsem v něm měl občas docela hokej. Nicméně atmosféra věčně setmělého města byla skvělá a celá ta hra se světlem a stínem inspirovaná Rembrantem se vskutku povedla. Netradiční filmová podívaná, především pro fajnšmekry. (16.09.2009)

Renesance je jako francouzské kreslené Sin City. Renesance je jako počítačová hra, kterou nelze hrát. Renesance je jako oprášená noir detektivka s novými sci-fi stránkami… Hlavním kladem a zároveň záporem této vizuální třešničky je osobitá animace, která na jednu stranu šokuje v pečlivě prokreslených detailech a hraje si s černobílým obrazem jako kočka s myší, ovšem na stranu druhou je to bohužel to jediné, které stojí za zhlédnutí. Temný sci-fi příběh o minulosti, přítomnosti a nesmrtelnosti je vyprávěn tak tuctově a fádně, až ta obrazová stránka vyloženě zamrzí. Koneckonců ani ten Craig mi sem moc nepasoval a nebýt „neviditelných“, ani bych se nedočkal nějakého mírného povyražení (scéna v prosklené zahradě určitě nejlepší z celého filmu) v již tak chladném syžetu. Nabízí se otázka – budila by Renesance takový rozruch, nebýt té jedinečné animace? [Přesná stopáž: 101 min] (11.08.2007)