Rekviem

Pozvolný pomalu se rozjíždějící, navíc velice realisticky zachycený, film o vymítání ďábla. Zní to sice divně, ale pro evropskou variantu zpracování příběhu „ďáblem posedlé“ Michaele (příběh je podle skutečné události, která se stala v 70. letech v jižním Německu) je to asi ta nejlepší možná varianta. Ze začátku sice jako by film nevěděl, kterým směrem se má ubírat: dokumentárně laděná kamera se spoustou zoomů, přitom prvotně silně čitelné rozvrstvení charakterů, které přímo vybízí k „afektovanému“ herectví. Potom se ale celkový koncept ustálí v docela pohledné realistické mírně dokumentárně strohé podobě a všechno začne fungovat. Rekviem je více než mystickým hororem psychologickým dramatem. V celém filmu vlastně nenajdeme naznak nadpřirozena. Místy nadpřirozeně se jevící momenty jsou podávány tak, že jejich vysvětlení se přímo nabízí hledat jen v čistém, světskou realitou ovlivněném, podvědomí nebohé Michael. Duševní vzpoura mladé dívky, která je od mala terorizována autoritářskou citově chladnou matkou v silně puritánském prostředí, se tak pouze stává logickým vyústěním situace. Zajímavý filmový pohled na tuto kauzu pak dotváří podstatně hororově přikrášlená americká verze V moci ďábla. (22.06.2009)

Další filmové zpracování osudu reálné postavy z Německa Anneliese Michel. I když se tato verze asi více blíží pravdě a nezkresleným skutečnostem a svým stylem trochu připomíná Trierovu režii, raději se kouknu na verzi hollywoodskou z roku 2005 (V moci ďábla). Protože ať už to bylo jakkoliv, Američané natočili film, který mě dokáže vyděsit. Rekviem je spíše citlivé drama bez rázné pointy. (24.10.2010)

Ak je príbeh Anneliese Michel na nete popísaný pravdivo, tak to najdrsnejšie začalo asi až po skončení titulkov. Rekviem sa zameriava predovšetkým na samotnú Michaelu ... jej problémy a pasovanie sa s nimi. Tú Sandra zahrala naozaj výborne a vierohodne. Celý čas som si lámala hlavu, kde som ju videla, a ona to je Toniho Erdmanna dcéra. Výprava, kostýmy a hudba tiež slušné. (29.11.2017)

VAROVÁNÍ PRO VĚŘÍCÍ - TOHLE NEČTĚTE! A jestli budete, já vás varovala, tak mi neskuhrejte v poště... Jestli je známkou posedlosti ďáblem odpor k řečičkám a manýrám vhodným leda pro prosťáčky v dobách středověku a hlouběji v minulosti, pak jsem holt posedlá. Oproti hrdince "Rekviem", tuctové studentce Michaele (co vypadá jako Jeff Bridges), mám nesporné výhody: chybí mi potřeba dotýkat se kříže, růženec jsem snad v životě neviděla a spíše mě uslyšíte vysvětlovat teorii relativity, než se upřímně modlit - a to koza petrželi rozumí podstatně lépe než já fyzice. No dobrá, přiznávám, jednou jsem se skutečně modlila a bylo to prd platné, takže jestli ten fousatý děda na obláčku existuje, budu na něj mít pár fakt nepříjemných otázek - ať si sundá brejle a pořídí suspenzor, než k němu dojdu! Michaeliny zuřivé záchvaty naprosto chápu, 2x v životě jsem musela do kostela. Byla tam zima jak v mrazáku na patologii a nuda ještě větší - vida, to jsem se vlastně modlila podruhé a potřetí, aby už to sakra skončilo. U synovcova biřmování mě akorát zajímalo, zda děckám farář dává Fidorky nebo jsou hostie chuťově mnohem podřadnější oplatky. "Rekviem" jako psychologické drama o psychicky nemocné slečně a jejím střetu s vírou nebylo špatné, ale přece jen jsem čekala trochu drsnější přitlačení na pilu, hlubší a pečlivější náhled do Michaeliných amoků, detailněji přiblížené vymítání. Osobně mi více sedělo horrorovější ladění staršího amerického sourozence "Exorcism of Emily Rose". Na německý film to nicméně docela ušlo, netrpěla jsem, neusínala, děvčica v hlavní roli byla přesvědčivá a líbila se mi taky ta středověce působící městečka a vesnice, dávám proto slušných 68%. Nebýt té jediné strohé věty na konci (možná měla být překvapivým úderem, ale když člověk ví, jak to dopadne....), hrábla bych možná i po čtvrté hvězdičce. (22.10.2010)

Alternativní způsob "léčení" psychických problémů pomocí nástrojů v rukou Božích aneb katolická církev a její pokřivený pohled na realitu. Neuvěřitelné, že se ještě v 70. letech 20. století a v civilizované zemi mohla nějaká nemoc identifikovat jako posedlost ďáblem. O důvod víc radovat se, že žiji v dnešní době, ale hlavně v ateistické zemi. (22.10.2010)