Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Réžia:
Jens LienScenár:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrajú:
Trond Fausa, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (viac)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (76)
Sobě anonymní hrdina vstupuje do světa-divadla, světa-hygienické kultury, aby si v umrtveném provozu vztahů, uvědomil, že jeho život v tomto uklizeném, čistotném klidu má cenu jen jako role a že je setrvale dezinfikován. Jakkoliv snímek přesně vypovídá o přesycenosti dnešního člověk, jehož svět se zpožďuje za jeho smysly a jehož řeč skomírá u paty Jazyka, chladná alegorická mluva snímku, jen zdánlivě narušovaná krvavými obrazy sebevražd, jejichž grotesknost značně snižuje důraz poselství, mě od něj záhy odtrhl. Přímočarost byla až příliš zjevná. Nic víc než mravoučná povídka naneštěstí tento pokus není. Ale řeč uklizenou a antiseptickou si osvojil dokonale. Je vlastně legrační, že si společnost, jakou tento film zobrazil, produkuje takové filmy, které proti ní samé svědčí. Trhlina do světa jiného je v nás. V nás, pro něž nezbylo místo ani v zavazadlovém prostoru toho pověstného autobusu… ()
příjemně psychpatická práce, předurčení pendlující prostorem pofiderní paranormality, pravda, poněkud permanentně, přesto přítulně pitoreskní. Pobavení provázané pomocí pachtění po prapodstatě, po původu, po pravdě. Přemýšlivé, pozorované, pitoreskní, pravdivé. Plusem právě prostupující psychedeličnost. PS: po požitý pofiderních přípravků, prášků, pravděpodobně perfektní. ()
tento film mě chytl hned od začátku a držel až do konce, proto musím dát po rozmýšlení plných 5hvězdiček. Podobenství nebylo daleko od Kafkových vizí a ukazuje odlidštění světa dost absurdní formou, ale zase o to je to intenzívnější zážitek. Ve výsledku velmi syrová parafráze moderní civilizace, která se zaměřuje především na majetek místo vlastního emočního prožívání. Opravdu vyjímečný zážitek. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Plíživé uvedenie vypodobené podľa stále nehynúceho "Paris, Texas" ihneď upúta, postupné zoznamovanie sa s neznámým priestorom, "ikeackov" konformitou otrokov nenaplnených potrieb ktorých duše ovládla komerciálna sodoma-gomora, vyvolá hneď intenzívnu alegóriu posmrtného života, pekla paradoxne chladne desivého kde už ani opakovaná smrť nemá svoj význam (akokeby familiárny segment, franchise obsahovo spríbuzneného "Holy Motors") a terapia cez šokantné amputácie "nevyhovujúcich prstov" a očakávaní kontrované s ezoterickým prenášaním tichej bolesti - v duchu škandinávskej školy - výborne zaceluje celý, myšlienkovo i technicky hodnotný projekt. Tragikomický rámec je síce vyhranený, ale zároveň tak pregnantný, že to bez rúžových okuliarov až príliš odráža obraz dneška, skrývajúceho, upadajúceho…do zabudnutia hodnotného a podstatného, poddajne väzniaceho pošlušných konzumentov. Uvedomelý komentár "v správny čas na správnom mieste", ktorý royanderssonovskou abstrakciou popisuje pomalú výheň človečenstva a skrz onu nezúčastnenosť/bezvýhľadnosť mu dáva posledné zbohom…pred tým, než nastane ďalšie posílenie kontinuity kolektívnej predstieranosti, neodvratné (seba)vyhostenie a tuhá zima. Zoberte si kabát, ešte prituhne. ()
Filmy tohohle typu mám velmi rád, když člověk od začátku do konce pořádně neví, co se děje a až závěr mu to vysvětlí. U Otravného chlapa se vyskytly dvě chyby. Hlavní hrdina byl nesnesitelný idiot a celá pointa vyšuměla absolutně do prázdna, což se prostě stát nesmí. Hodně mi to připomnělo Villeneuveova Nepřítele. 35% ()
Reklama