Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Réžia:
Jens LienScenár:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrajú:
Trond Fausa, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (viac)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (76)
vynikajúce nórsko islandské sci-fi s úchvatnou atmosférou, veľmi trefným sarkastickým humorom a vynikajúcimi nápadmi. severská verzia kafkovho "Procesu" šmrncnutá orwellovou "1984". téma odcudzenosti, cudzosti a chladnej plytkosti súčasného sveta, sveta materiálneho, sveta komerčného, sveta, kde dobrý nábytok znamená viac ako plnohodnotný vzťah, táto téma je veľmi vďačnou a v poslednej dobe aj veľmi častou látkou pre filmy a tiež kafka a orwell sú pre filmárov vďačnou inšpiráciou a v tomto prípade sa pridala aj severská ojedinelosť, islandská "inosť" a vznikol veľmi výborný film ()
Dobře vykreslené sterilní prostředí pekla samo o sobě nemůže nabídnout silnější filmový zážitek. Sledovat figurku plácající se uprostřed ničeho. Moc jsem nepochopil, co je na tom tak úžasného. Místo jednoduché touhy po chutném koláči bych si uměl představit zábavnější pátrání po pravidlech podsvětí. Existencionální pohled se tady zničil podivnou narcistickou chimérou. Chyběl mi také hlubší intelektuální obsah. U takového typu filmu je to úplný základ. Za metro a přítelkyni v domě dávám 1*. 22%. ()
Někteří soudobí teologové vypodobňují peklo jako nekonečný bílý prázdný prostor, ve kterém jste sami. Těžko říci, zda je místo, kde se ocitl Andreas, lepší či horší... Zneklidňující, tíživé, bezvýchodné. I Stepfordské paničky nebo Smrtihlav hýří mnohem větším optimismem než Otravný chlap. Nevím, proč komedie, ale třeba někomu přijde vtipné uříznutí prstu, masakrování na kolejích či střeva visící ze sebevraha. V jiném filmu možná, tady mě to nerozesmálo... ()
Celej film je prázdnej asi tak jako život Andrease, ale pro někoho to evidentně ještě nemusí být špatně. Totiž natočit film, který se snaží rozvést téma nenávratnosti despěláckýho života do ještě pestrýho dětskýho života, nudným způsobem, sice asi dobře ladí s tim, co se film snaží sdělit, ale přes tu nudu jsem se nějak nepřenesl. Možná někdy jindy. ()
Spoilery! Velmi nepříjemné a depresivní antiutopické dílo, a to zejména proto, že si velmi záhy uvědomíte, že nesledujete vizi nějaké imaginární společnosti, která se odklonila velmi špatným směrem, nýbrž takřka každodenní realitu, kterou jsem všichni vesele přijali, a ze které měl do covidu člověk možnost alespoň jednou za čas utéct. Teď už nemáme ani to. Hodně jsem v tomto filmu viděl jednu z mých oblíbených knih - 1984. Film mi nepřišel natolik úderný jako kniha zejména proto, že zde se "ti zlí" spokojili s vyhoštěním nevděčného odpůrce režimu a rozvraceče pořádku. V 1984 byl poté mnohem děsivější cíl - zlomit neposlušného člověka k obrazu svému. Otravný chlap je velmi hlasitou kritikou konzumní společnosti. Chladné konzumní společnosti okleštěné na nezbytný přísun instantní zábavy. Konzumní společnosti, kde existují vztahy jen kvůli společenskému statusu. Konzumní společnosti vybudované na zaběhlých stereotypech. Konzumní společnosti plné přetvářky a umělosti. Konzumní společnosti, kde je největším prohřeškem být jiný a vytrhnout se ze stáda. Konzumní společnosti, kde už nezbyl prostor na lásku ani jiné ctnosti, kvůli kterým si sami sebe troufáme nazývat lidmi. Otravný muž byl v mnoha pasážích nudný, což si nejsem jistý, zda je hodno nějaké výtky, protože sledovat 90 minut svět, kde právě chybí věci, které svět dělají zábavným, to se pak ta nuda docela nabízí. Přesto jsem cítil silné nutkání sledovat, zda se hlavnímu hrdinovi podaří vymanit pryč ze zašedlé reality. Snímek zaujme rozhodně především tématem. [75 %] ()
Reklama