Zrkadlá

Zrcadla jsou založený spíše na kvalitě jednotlivých scén než na celku a samozřejmě mě příjemně potěšila závěrečná pointa. Navíc chápu, že někoho pohled na zrcadla může vystrašit, ale to se mě netýká. Já si na všechny zrcadla už dávno nalepil fotky Johnnyho Deepa, abych si pohledem do zrcadla zbytečně nesnižoval sebevědomí. (25.04.2010)

V první řadě výtečná hudba, výtečný Kiefer Sutherland a výtečně zvládnutá práce s atmosférou. Hororový guru Alexandre Aja radioaktivitou zmutované potomky horníků vyměnil za napůl vyléčeného alkoholika/bývalého poldu (letitého detektiva položí jedna mrtvola?), potulujícího se na okraji propasti. Klišé kupí klišé, ale budiž odpuštěno. Námět totiž přímo vybízí k vizuální filmařině. Důvěrně známý svět zrcadel, do kterých denně několikrát koukáme, je bravurně zbaven svých daných pravidel a depresivní jízda může začít. Jenže – stejně jako v předešlých kouscích – si se scénáři francouzský režisér nikdy příliš hlavu nelámal, ale tentokrát se mu to krutě vymstilo – a to nijak zvlášť nerýpám (kam až sahají možnosti „zrcadel“?). Naštěstí nechybí podpora v režii, která se krve zdaleka neštítí a v hereckých partech (výborný Kiefer po nálezu mrtvé sestry), přičemž můžu slíbit, že z takové Amy Smart vám spadne čelist. A to doslova. Tvůrci si hrají s možnostmi vidění, důraz se klade na obraz, který chytře deformuje realitu. Na druhou stranu si přiznejme, že to mnohdy vypadá, jakoby Aja točil pro různé diváctvo. Chtěl se zavděčit „nenáročným“ teenagerům (nepropracované vizuální nápady či ochota vycházet vstříc mlsnému mužskému oku – osa Paula Patton – mokré tričko – poctivě detailní kamera, tady nejsem proti) stejně jako přemýšlivějším milovníkům žánru (viz. závěrečná pointa), jenže tři nesourodé závěry už je docela dost – navíc cesta k nim je minimálně diskutabilní.. Po mystičnu přichází akční nářez, následován „obrácením předešlého naruby“. O zklamání se přesto nejedná, viděl jsem PODSTATNĚ nevydařenější remaky asijských hororů (Zmeškaný hovor považuji za ideální příklad), krokem zpět ale Zrcadla bohužel jsou. Každopádně se těším, jak se drzý Aja popere s plánovanou Piraňou.. (30.10.2008)

Aja svým dalším remakem opět dokázal co umí (krev) a co jde zcela mimo něj (vše ostatní). Je obrovská škoda, že po vynikajícím Haute tension utopil svůj možný talent v páchnoucích vodách současného mainstreamového horroru. Sutherland potěší, absence strachu už nikoli. Více: http://blog.obitus.cz/2008/09/mirrors.html (26.09.2008)

Papírově neoriginální, hloupé, klišovité a ke konci i silně "nasírací", ale řemeslně slušné, i když Aja ani omylem neexceluje jako v případě Hory mají oči. A přitom má příležitostí dost. Zrcadla jsou jako předměty zla dostatečně strašidelná, na pořádné masíčko taky dojde a ač je Paula Patton nesnesitelná i v mokrém tričku (hispánské hysterky nebrat!), Kiefer ve své bauerovské šarži jako obvykle těžce ruluje. Já mu prostě jeho "damn it" oddaně baštím pokaždé... i po šesti sezónách lovení teroristů, které holt protentokrát vystřídala kombinace skla a stříbra s přídavkem vypruzeného nadpřirozena. Jestli jste na tom podobně, Zrcadla si užijete. (08.10.2008)

Opravdu hodně povedený horor, od režiséra, který je budoucí nadějí pro tento žánr a nemůžu nedoříct, že právě díky němu se mí začínají takovéto filmy líbit. Tedy zatím Hory mají oči a Zrcadla, ale hlavní na tom je, že v obou filmech tkví dokonalý nápad ztvárněný opravdu vydařeně - poutavě a hlavně strašidelně. Zrcadla tedy mají rozhodně velký potenciál, protože v zrcadle se dá opravdu vidět cokoliv, a při každém pohledu do něj lehce zamrazí, když už ne normálně, tak v tomto filmu určitě. Všechno tu šlape jako hodinky, nevím co bych mohl vytknout. Ten příběh, ten mě skutečně dostal. Zajímavý nápad, žádné zbytečné rozpytvávání příběhu, ale naopak mě trochu zklamal závěr. Ten mohl být naopak poněkud mohutnější a zajímavější. Trochu mi přišlo, jakoby to tvůrci chtěli zazdít a konec prostě a jednoduše odfláknout. Dobře, když si to přáli, bude jim odpuštěno, protože to co předtím v příběhu probíhá má rozhodně na to stát se jedním z mála hororových momentů, na které jen tak nezapomenu a ani nebudu chtít. (13.10.2008)