Kto je tu riaditeľ?

Neuvěřitelně absurdní humor ve filmu, který Triera vzdálil od metody, kterou si Dogmatem nastavil. Zůstala jen ruční kamera, která jako by nevěděla, co chce snímat, což je ostatně největší slabinou snímku. Jinak se dá "Řediteli" máloco vytknout. Trier ví, co dělá, když rozděluje film režisérskými komentáři a natahuje ho šílenými dialogy, na které by nestačily všechny drogy světa. Je to skvělé, i otravné zároveň. Co víc říct... (01.10.2010)

Díky za vaše slova, bůh nám buď milostiv, aby byla poslední.... tato věta, pronesená jedním z aktérů, mně zcela promluvila z duše, neboť něco tak ukecaně otravného jsem nezažila v tomto, a myslím, že ani ve všech svých minulých životech. Nechť jsou má slova varováním pro všechny fanoušky von Trierových nekomediálních snímků, abych je ušetřila zklamání, i když, teď mě napadá - vlastně je to pořád Lars, ten zprostředkovatel beznaděje a neštěstí, jen v jiné formě - vše beru zpět - táááák, až do dna... (13.01.2012)

Trier ať se radši drží té svojí dogmy. Tady se pokusil natočit film normálně a po filmařské stránce to dopadlo katastrofálně. Záběry kamery jsou opravdu špatné a ještě horší jsou ty příšerné střihy hodné Zlaté maliny. A ne, tohle není žádné experimentování, tohle je prostě neumětelství, co se za experiment vydává a zdá se, že to většina lidí žere i s navijákem. Nemůžu si pomoct, takhle mi to prostě připadá. Jako komedie to sice není úplně nejhorší, párkrát jsem se tu zasmál, jenže je tu problém v tom, že to po čase začne nudit a díky kameře a střihu i otravné. A někdy ten humor založený spíš na trapných situacích hlavního hrdiny nevyzní vtipně, ale prostě trapně. Samotný příběh není špatný, líbily se mi i některé herecké výkony a má to i pár zajímavých postav (věčně depresivní Islanďan, ženská, co se bojí kopírky), ale ani to můj finální dojem z toho filmu nezachrání. Ještě jsem teda z toho filmu měl pocit, že se Trier trochu inspiroval schématem Bergmanových komedií (máme tu vypravěče vstupujícího do děje, který film uvádí i uzavírá, dokonce zde je i intermezzo - akorát teda vypravěče neuvidíme), konkrétně mi to připomnělo Ďáblovo oko, ale to je jen takový můj pocit z toho, navíc si nemyslím, že se mu to zrovna povedlo. Tak jako tak, Trier mě opět neoslovil a i když od něj ještě pár filmů vidět chci, nejsem si jistý, jak dlouho mu budu ještě chtít dávat šanci. 2* (29.12.2019)

Trier teda umí překvapit - v podstatě nebyla přítomna sebemenší míra úchylnosti. No, skoro - asi není úplně normální předstírat, že nejste majitelem svýho vlastního podniku, ani žít s utkvělou představou, že jste znovuzrozený Gambini, ani - no, tak všechny postavy snad ani vyjmenovávat nebudu. Ale nevadí! Tenhle nadmíru osvěžující a zcela neotřelý typ grotesky pobaví všechny, kdo za vrchol komediálního žánru nepovažujou kreace s Jennifer Anniston a tchýněma uklouzávajícíma na banánech. (14.11.2011)

Ze samotného námětu o vytvoření a zastupování fiktivního ředitele mohla za jiné kostelace tvůrců vzniknout svěží a vtipná komedie. To by se ale námětu nesměl chopit takhle sebestředný režisér, který výsledek promění v pseudouměleckou výkladní skříň plnou nezáživných herců, neumětelsky křečovitého podání či jakýchsi rádoby-intelektuálních úvah nad možnostmi filmového média a komedie. Už dlouho jsem nic tak otravného neviděl. Jestliže největší invence Ředitele spočívá v naprosto nesmyslných a trapně výstředních záběrech kamery, je něco hodně špatně. Jestliže mě z celé komedie rozesmálo pouze to, jak po víc než půlhodině nezajímavých keců o informačních technologiích a firemní administrativě začne jeden pár ve stejné kanceláři ve stoje souložit, je to trapas ještě větší... Chtělo by se mi říct vono je to tak blbý, až je to vtipný, ale s výjimkou té jedné choulostivé scény jsem to nedokázal vnímat ani tímto způsobem. Jestliže má takhle vypadat reprezentativní snímek jednoho z nejuznávanějších současných evropských režisérů, tak se s dovolením zase na dlouhou dobu filmově vrátím o pár dekád zpátky. 10% (13.11.2020)