Bez dcéry neodídem

V tomto snímku se podařilo navodit tu správnou a napínavou atmosféru, která je v tomhle typu filmů (a není jich mnoho) nutně za potřebí. Jinak se z toho stává obyčejné drama. Velký podíl na věrohodnosti má bezesporu přesvědčivý a velkolepý výkon Sally Field, která se své role zhostila skutečně s velkou energií. Podle mě by si za svůj výkon zasloužila alespoň nominaci na Zlatý Glóbus nebo i Oscara. Svou roli perfektně zvládl i cizokrajně vypadající Alfred Molina, který i přes méně prostoru dokázal diváka u obrazovek pěkně postrašit. Na plné hodnocení to však není, je vidět že se šetřilo a to je škoda. Třeba výprava mohla být určitě o něco pestřejší, hned by to vypadalo jinak. Konec jsem si sice představoval jinak: například srdceryvné shledání s rodiči. Ale musím uznat, že i vstup Sally Field se svou dcerou na území své vlasti také působilo dojemně a navíc i originálně. (27.12.2007)

Nemám ráda podporování nenávisti, ale mám ráda, když člověk nekorektně řekne pravdu, když se mu něco nelíbí, nezdá a není v souladu se svobodou člověka. A o to se snímek přesně snaží. Manžela, který má byť dobré úmysly se svou manželkou a miluje ji, zpracuje nátlakem po návratu do rodné země jeho vlastní rodina, která (ať se jedná o muslimy nebo o kohokoliv jiného, kdo se projevuje fundamentálně) díky předsudkům a tomu, co nařizuje někdo nebo něco nedokáží dát druhému člověku svobodu a respektovat jeho rozhodnutí. Problém islámu je i ten, že islám není náboženstvím, ale ideologií. Nemám nic proti tomu, když je někdo ortodoxní, ale směrem dovnitř a né ven. (16.05.2011)

Ve své době určitě zjevení, dnes to už působí ve srovnání s mnoha jinými tematickými filmy hodně jednostranně a povrchně, byť nepopírám, že kus pravdy ve filmu vyřčen není. Škoda, že pro útěkovou pasáž nebylo vyhrazeno ze stopáže více. Zhruba v půlce se děj trochu táhne, ale finální útěk do dramatu napumpoval i trochu toho adrenalinu. (07.08.2022)

Takové to ženské drama o ženě v cizí zemi, která právě zde poznává pravou tvář svého manžela, který se pod tíhou své rodiny a tradic mění v surového násilníka. Útěk před ním se zdá být těžký a útěk společně se svou dcerou, skoro nemožný. Film nijak nepřekvapí, Sally Field předvádí naprostý standard a film po celou dobu nevybočí z průměru. (04.04.2016)

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)