Biela masajka

Se zájmem jsem sledoval osud dívky (o ženě bych v tomto případě snad raději nemluvil), která se na poslední chvíli utrhla ze řetězu svého přítele a udělala "životní" rozhodnutí, které se jí bohužel nevyplatilo (dosáhla alespoň určitého "poznání"). Nejvíce mě udivilo, že ač je film podle skutečné události, zdál se mi místy naprosto neuvěřitelný (hlavně, co se chování hlavní hrdinky týče). Každopádně je to film zajímavý, poutavý (Afrika holt boduje téměř vždy), s příjemně stylovou hudbou. (25.09.2006)

Fascinující příběh, průměrný film. Přemýšlela jsem, co by musel mít Masaj, abych kvůli němu všechno opustila a šla žít do buše. Odpověď byla jednoduchá: Nic. Radši bych seděla v Praze, v klimatizovaném baru s orosenou sklenkou v ruce a zapíjela zlomené srdce, než bych dobrovolně zvolila život na úrovni doby kamenné. ____ Jinak mě nepřekvapilo, že civilizace sem, civilizace tam, jakýkoliv odstín pleti a jakékoliv kulturní a společenské pozadí – chlapi jsou si dost podobní. Jakmile ženská začne víc vydělávat, projeví samostatnost a větší aktivitu, tak je zaděláno na problém. Ať už se to stane v Africe nebo v Evropě. Věřím, že to samé by se dělo i na Marsu. /23. 8. 17./ (23.08.2017)

No, čekal jsem od toho něco víc pro ženský. Hlavně díky úvodu, kdy se ta kráva přestěhuje do bushe jen proto, že na sebe s tím Masajem chtivě mrkali. No, její živočišný pohnutky tady zkoumali už jiní, takže to dál rozebírat nebudu. Pointou je, že to potom nebyla taková slaďárna (ať už typu Hotel snů, Titanic nebo nějaký feministický šaškárny - žádnou neznám, tak mě nenapadá ani příklad), což je jasný plus. Ale na to, že je to podle skutečný události, je tam takovejch pitomostí, že to až není možný. Když pomineme počáteční impuls k životu v Keni, je to hlavně postava Lemablablabla. ten je jasnej prototyp moderního člověka. Teda spíš venkovskýho burana , než nějakýho měšťáka. Ale rozhodně ne Masaje. Pověry jeho lidu se ho netýkají, jen občas dostane záchvat odkazu předků (těhule u silnice), tradice ctí, ale jen doma (a to jen v základních bodech), svou ženu normálně poučuje o tradicích svého lidu místo toho, aby to udělaly ženský v kmeni, hrdej bojovník to možná je, ale uvnitř je to vyměklej srab, co si nechá poroučet (co na tom, jestli jsou ty rozkazy dobrý) od svý ženy a od matky, přičemž ostatní bojovníci se mu za to nesmějou ani jím neopovrhujou. No a že nenechal tu vygumovanou bloncku obřezat (strach z prokletí), to je mi taky nějak podezřelý. Na dluh dává holt, protože moc věří lidem. Chápu, že Masajové a Křováci nejsou Zuluové nebo jiný ortodoxní kmeny Afriky, ale tisíce let tradic jsou nesmazatelný během pár desetiletí. Konec je sice logický vyústění vztahu naivní slepice-žárlivej vůl, ale jeho provedení je důkazem filmařskýho neumu. Takže nazdar. (20.09.2011)

Pětkrát přerušeno - NEZÁŽIVNÉ. Rozhodně neselhává samotný příběh ani prostředí, ba naopak; zamrzí pouze nezaujaté zpracování, které si nechává všechny ty působivé obrázky ze světa Masajů proklouznout mezi prsty, včetně klíčových chvil osudů titulní ženské postavy. K té jsem si mimochodem horko těžko hledal sympatie, zejména v prostřední fázi filmu je zralá na pár facek (film se ji ale v žádném případě nesnaží ospravedlňovat - viz trefné scény s knězem), ačkoliv vyloženě kladnou či zápornou postavou tu není nikdo. Největší slabinou filmu je neschopnost vytvářet jakékoliv napětí situace či gradaci, takže sice čekáme, kdy padne první rána a kdy se blondýnka konečně rozhoupe k návratu domů, ale když už se tak stane, je to zhruba stejně poutavé, jako moucha na řiti průměrné masajské kozy. (25.02.2011)

No, chtěl jsem se rozepsat, ale de facto Jossiin komentář to řekl za mě.. A já zbytek komentáře v rámci svého pudu sebezáchovy zapudím a nenapíšu... :-( Bílá masajka a Bez dcerky neodejdu je typický příklad... ne jednou řež, ale x-krát měř.. ale obrácený postup... Jo, chemie je chemie :-) v tom dobrém i odvráceném slova smyslu... (09.01.2007)