Smrti neujdeš 2

Zdá sa mi, že Japoncov dokáže zaujať a vydesiť len horror o malom, mŕtvom dievčatku, čo mu cez ofinu nie je vidno do tváre. Musí byť za mlada kruto týrané a zomrieť nedôstojnou, bolestivou smrťou. Nasleduje jej desivá záhrobná pomsta. Obete sú vždy predom upovedomené tajomným spôsobom o tom, že sa neodkladne blíži ich posledná hodina. V tomto prípade je to prostredníctvom mobilného telefónu. Podivných Aziatov to možno naozaj ešte stále baví, ale ja už som sa toho prejedol. Je to nudné klišé. * (08.08.2009)

Sice jsou tyhle japonské duchařiny pořád na jedno brdo (kruhové a nenávistné), sice jsou strašidelné momenty neustále podle jednoho mustru a sice ze závěrečných point nebývám příliš moudrý (jemně řečeno), ALE... atmosféra a stupeň nepříjemného sevření žaludku jsou i u tohoto o něco horšího pokračování lehce nadprůměrné jedničky pořád dost slušné. (23.02.2012)

Neviem, ale ázijským ducharinám neviem prísť na chuť ani za boha. A pri tom sa tak snažím. V pravidelných časových intervaloch si sem tam niečo pozriem, ale kde nič, tam ani smrť nebere :) Je fakt ťažké si obľúbiť niečo, pri čom človek zaspí v pätnástej (!) minúte filmu (a to som unavený vôbec nebol a aby som bol schopný dopozerať zvyšok, musel som si dať poriadneho lomcováka). No čo - niekto sa pri podobných filmov zasiera od strachu, u iných navodzujú narkolepsiu :) Čo sa týka samotného filmu - opäť duchárska nuda made in Japan (podobne ako jednotka), prekombinovaný dej, hromada postáv (v ktorých by sa menej skúsený divák mohol aj stratiť), čierno-dlhovlasé adolescentky a brutálny dejový zvrat na konci ;) - (ktorý by v prípade nejakého amerického fláku väčšina štvorhviezdičkovo hodnotiacich určite riadne zotrela, ale v prípade japončíkov je to zrejme a očividne O.K.) (07.10.2007)

„Zmeškaný hovor II“ je ukázkou toho, že se mnohdy pokračování natáčí jenom proto, aby zde nějaké pokračování bylo a aby se z diváků vytřískaly nějaké další peníze. Jiný efekt zde vůbec není. Hororové scény, hlavně lekačky, jsou okopírovány z předchozího filmu nebo z jiných japonských hororů své doby, a snímek se postupně stává až příliš zdlouhavým a až příliš nudným, než aby dokázal udržet divákovu pozornost a ono příjemné mrazení na zádech. (03.10.2015)

Občas mi připadá, že některá pokračování dobrých filmů jsou spíše sabotáží původních snímků. Tvůrci ve snaze nějak rozvinout to, co se dělo v prvním filmu celý děj a zápletku zavedou úplně někam do prdele. A takhle jsem se cítil i při tomhle druhém zmeškaném hovoru. Původní, s jistou shovívavostí, docela originální nápad o osobní pomstě jedné holčičky, které ublížila jen její vlastní matka se zde utopil v nechutné kopíračce kruhovské chudinky holčičky, které ublížili skoro všichni. Navíc je samotný děj dosti zmatený a tak nějak nesedí dohromady a vůbec nic nevysvětluje a neodhaluje, nehledě k tomu, že o mobily a původní urban legend šíření smrtící zprávy tady už takřka vůbec nejde a připadalo mi, že zde jsou jen kvůli zachování jakési kontinuity s jedničkou (scéna s vysílačem, aby jsme náhodou nezapoměli, že to všechno začalo mobilními telefony, mě fakt rozesmála). A ten překombinovaný, zvratový konec, jsem tak nějak vůbec nepochopil, ale na to jsem si u asijské produkce tak nějak už zvykl. Děj, zápletka a scény v nichž se neobjevuje duch nebo neumírají lidi, jsou prostě na prd, když dojde na ducha, tak už je to lepší. No a z ducha koukajícího z kufru, jsem se málem podělal, to byl parádní nápad parádně zmáknutej. (22.01.2010)