Sněhurka a sedm trpaslíků

Posuzovat pohádku z roku 1933 dnešníma očima mi přijde tak trochu nefér. Je dobré mít v patrnosti, že zvukový film byl ještě v plenkách, diváci byli zvyklí sledovat dlouhé záběry beze slov, kochat se krásou pohybu. Z dnešního pohledu by se dala Sněhhurka označit jako velká nuda s minimem akce. Současný divák mnohem více ocení emancipovanou ženskou hrdinku s mírnou drzostí /viz Liboška Šafránková ve třech oříšcích pro Popelku) než pokornou a bezbranou (v tomto případě i prostoduchou) Sněhurku. Já jsem za tento snímek vděčná, protže je pro mě dalším kamínkem do mozaiky a ukazuje, kam se naše kinematografie posunula. (30.10.2019)

Tahle Sněhurka je velice zajímavá tím, jak je originálně strašně až bizarně natočená. Nebýt to film z roku 1933, tak bych si myslel, že režisér, scénárista a herci ujížděli na LSD. Je to mnohem horší než ve stejný rok natočená PERNÍKOVÁ CHALOUPKA, také od Oldřicha Kamínka. Tam alespoň čarodějnice byla strašidelná a byl tam nějaký umělecký pokus s baletem Národního divadla. Jenže tohle je vyloženě amatérský počin, za který by se stydělo i ochotnické divadlo. Spíše to připomíná třídní besídku, a to jak hereckými výkony, tak scénářem a kulisami. Originální je snad jen to, že trpaslíci zde žijí v jeskyni, která je bohužel vidět jen z venku. S výběrem herců je to doslova příšerné. Mě přišlo, že Kmínek si tam obsadil své známé či rodinu a do trpaslíků dal spolužáky svých dětí. Samotná představitelka Sněhurky je příšerně škaredá. Ještě škaredší než Kristen Stewart, která si sněhurku zahrála o takřka o 80 let později. [34. hodnocení, 10. komentář, 32%] (17.02.2020)

Navazující pohádka z Kmínkova cyklu, který měl sestupnou tendenci. Ale navzdory menšímu rozpočtu, počtu herců a celkovému entuziazmu, působí Sněhurka a sedm trpaslíků méně děsivě, než Perníková chaloupka. Ono je ostatně lepší jen tušit, jak asi vypadala chaloupka sedmi trpaslíků uvnitř, vzhledem k tomu, že i Ele Šárkové stačila jen zámecká zahrada k odehrání všech důležitých scén. (15.10.2020)

Je pro mě vlastně záhada, jak mohl Oldřich Kmínek roku 1933 natočit ony dvě obskurní pohádky právě tímto těžko uvěřitelným způsobem. Podíváme-li se totiž na Kmínkovu práci v širších souvislostech od konce desátých let, jeho filmy sice bývaly vždycky fascinujícím způsobem diletantské a entuziastické zároveň, ale nikdy TAK zhůvěřile špatné i okouzlující jako PERNÍKOVÁ CHALOUPKA - a právě SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ. ___ Chápu, že neměl podmínky pro mix zvuku, že měl problémy s natáčením ve zvoleném prostředí, interiér "chaloupky" pod kusem skalního masivu musel nechat na naší fantazii a že představitelé trpaslíků byli i na jeho poměry dost slabými herci (zejména upovídaná Dáďa Kmínková, již její tatínek pro zjevnou rodičovskou zaslepenost rád obsazoval a jejíž přerývaná dikce i pod mohutným plnovousem neztrácí na nezaměnitelnosti). ___ Ale dokonce i Oldřich Kmínek si musel být vědom toho, jak směšné a repetitivní jsou jednotlivé dialogy, sebeuvědomělé královniny komentáře vlastních akcí, jednotlivé posuny v zápletce, ubíjející naplnění pohádkového schématu trojího opakování a hlavně inscenování mnohých hereckých akcí v podivné vzdálenosti i úhlech (zřejmě motivováno tím, abychom hercům neviděli na ústa). ___ "Úderný" hudební motiv jak z amerického béčkového hororu 50. let, zlomyslnost práskačského zrcadla (předchůdce pozdější sojky), nekrofilní princovy tendence (jenž musel být podle všeho dost zklamaný, když se mu Sněhurku omylem podařilo probudit) i závěrečný královnin hysterický záchvat (aby to mělo vůbec nějaký konec) každopádně přispívají k tomu, že má podobně jako PERNÍKOVÁ CHALOUPKA potenciál zkultovnět. ___ Byť tedy s Michalem ne zcela souhlasím v tom, že je SNĚHURKA lepší film, protože PERNÍKOVÁ CHALOUPKA je navzdory "tarrovským" nekonečným záběrům (ty tady najdeme taky) a srovnateně nekonečným baletním sekvencím pořád o dost akčnější i bizarnější film, už kvůli interakci dvou různorodě neschopných dětských herců v hlavních rolích, herecky exaltované ježibabě s plyšovým kocourem, interiérům, rekvizitám, kauzálním deadlinům a celkově dramatičtější konstrukci, o níž si SNĚHURKA může nechat jen zdát. ;) (14.10.2019)

Kmínkova Sněhurka.¬         Svérázná postava českého filmu Oldřich Kmínek natočil v roce 1933 na objednávku dvě lidové pohádky v provedení částečně baletu — nezapomenutelnou "Perníkovou chaloupku" a poněkud více zapomenutelnou "Sněhurku a sedm trpaslíků".¬                 Neviděl jsem film — a to jsem pro svůj větší rozhled shlédl i řadu počinů pánů amatérů —, který by byl tak amatérsky, tak uboze natočen. Všechny jumpové počiny všech dob a genrů strnou úžasem nad krásou Kmínkovy Sněhurky a vzdají jí hold. Znalec filmu, kterému by byla Kmínkova Sněhurka pouštěna dokola ve vězeňské cele podobně jako reklamní televize v čekárně lékaře nedočkal by se jitra, zhynul by bídně, zhroucen a připraven o veškeré životní iluze. Úrovní zpracování, hereckých výkonů a vedení patří Kmínkova Sněhurka do skupiny snímků veliké polní latriny, což je kategorie pro odpadní, jumpovou tvorbu takové jiskry a neuvěřitelnosti, že stojí za shlédnutí (někdy ze zdravotních důvodů pouze jediné za dlouhý čas).¬                 Jako kuriozitu vypichuji, že Kmínek byl soudním znalcem v oboru film; před tím byl obchodním cestujícím. Inu, "umění" Kmínkovo této kariéře docela odpovídá.¬                 A nyní několik slov pro ty zdejší uživatele-hodnotitele, kteří umělecky méněcenné snímky hodnotí co možná nejvýš. Je to věc nepěkná a není na místě (za všechny Véča), hodnocení snímku se tímto vaším přístupem zcela poničí; na snímky této ráže je možné poukazovati i jinými a příhodnějšími způsoby, než falešným záměrně zkresleným hodnocením.¬                 Případné opoznámkování: uživ. Douglas. (18.11.2019)