Neporažená armáda

Propagandistický snímek, který je sice naivní jak blázen a použité filmové techniky jsou sto let za opicema. Ale na druhou stranu si musíme uvědomit, v jaké situaci snímek vznikal. Umění šlo stranou a na řadu přišly tyto naivní národ povznášející sračičky. Ale bylo jich holt třeba. Přesto film nenudí, takže drobné nedostatky přehlížím. (11.05.2009)

Krásný předválečný film, ze kterého je cítít odhodlání a láska k vlasti. Z filmu bylo patrné, jak pro každého muže byla čest jít sloužit za obranu vlasti a byli ochotni tomu dát přednost i před osobním životem. Co dnes zbylo z naší statisícové armády? Pouze pár profesionálů a důstojníků pracujících v civilním sektoru. Smutný obrázek dnešní doby. (12.05.2018)

Z dokumentárního životopisného filmu o Z.Š. "Všechny bitvy Zdeňka Štěpánka" jsem nabyl dojmu, že tento film nakonec snad ani díky politické situaci po Mnichovské dohodě (1938) a následné okupaci (1939) a poté i po osvobození (1945) nebyl uveden do kin... (?) Lze prosím k tomuto dílu doplnit nějaké RELEVANTNÍ informace? (20.09.2006)

Vyjádřit se k tomuto filmu nějak rozumně je tak trošku nad moje síly, ale budu statečná. Napsané a natočené je to opravdu hrozně a přiznávám, že některým scénám jsem se smála z plna hrdla („Také máš rád stromy?“ „Ano, a nejraději košaté lípy u nás na Chodsku.“). Nabízí se podstrčit pod schematický scénář a zbrklé filmařské provedení dobový kontext a jít od toho, ale ono to tak úplně nejde. V tom, jak je Neporažená armáda nezvládnutá a nastavovaná, je totiž paradoxně její síla. Jako by se ten film natočil sám. Cítíte, jak se scénář sype, jak přeskakuje jako špatná deska, jak vás chvíli neohrabaně a zmateně baví a najednou volá, že už je konec srandiček a Hitler klepe na dveře. Na čistokrevné armádní filmy tu byl Jiří Jeníček, na kvalitní i rychlokvaškovou „kolemmnichovskou“ produkci několik dalších. Ovšem Neporažená armáda je pro mě osobně unikát, který můžete zkoumat a analyzovat po stránce historické, zavrhnout po stránce filmařské nebo se s ním prát jako s naprosto nevyzpytatelným absurdním dramatem. (15.03.2009)

,,Pánové, vlast nás volá ! '' ---- Propagandistické? Ano. Naivní? Ano! Špatně natočené? V podstatě ano... Přesto film i dnešního průměrného vlastence musí chytit za srdce. Už jen ty úvodní titulky... Kdo si to spojí do souvislostí, kdo si uvědomí v jakém roce se film horkou jehlou točil.. Musí mu chtě nechtě skrze ty titulky vystoupit všichni ti stateční co odešli bojovat do Polska, Francie, Anglie, Afriky, Ruska... a také ti co zůstali doma, ale bojovali jinak v různých podzemních hnutích odporu... Příběh sám je takový lehce internacionální, Čech, Slovák a Moravák se sejdou ve vojenské akademii. Ne náhodou jsou každý u zbraně, které dohromady tvořily páteř naší předválečné prvorepublikové armády... Pěchota, dělostřelectvo, letectvo... Během výcviku má divák možnost zlehka nahlédnout do kasáren i učeben a je mu ukázán i nevojenský život mimo zdi akademie. Film končí mobilizací a stažení se zpět do už okleštěného nového útvaru zvaného ještě chvilku Československo. Naši hrdinové, si slibují přesně v duchu tehdejšího chlácholivého hesla: Malá, ale naše!, že ten nový útvar si už vzít nedají, že ačkoliv nás všichni opustili, tuhle zem bez přirozených hranic v podobě hor, bez pohraničních opevnění, továren... že už si ji vzít nedají. Ať žijí Češi, Slováci a Karpatorusové ! ---- Bohužel tehdá nikdo ještě netušil snad kromě našich pár vojenských specialistů a samotného Hitlera co přijde v roce 1939... Přes všechny zápory filmu z nichž asi nejhorší jsou ty studiové scény kdy se herci dívají na stěnu, kam je posléze vkládán film např. s jedoucí jízdou po louce, i přes leckteré herecké výkony, připomínající spíše ochotnické hraní kdesi na hospodě na mne film zapůsobil. Ale ta míra zapůsobení asi bude na každého účinkovat jinak. Já dávám za 3 zlaté lipové listy na výložky uniformy. * * * (16.11.2018)