Gympl

Měl jsem trochu obavu, že Tomáš Vorel podlehne tlaku doby a pojme Gympl jako rádoby coolovou teenagerskou šaškárnu, která se zařadí do stejné lajny s filmy Karla Janáka. Nu nestalo se a Vorel si udržel statut osobitého tvůrce, jemuž můžou být současné trendy ukradené - on stále klouže na vlně Kouře a předkládá nám zajímavý pohled na současnou školní generaci zabalený do - v tuzemském měřítku netradiční - typicky vorlovské formální slupky. Kdo neměl se starší tvorbou Tomáše Vorla ještě tu čest, bude možná jeho nejnovějším snímkem zaskočený, už proto, že na pohled docela klame tělem. Navzdory názvu se Gympl příliš nezabývá školou a nesnaží se z tohoto prostředí ani příliš těžit, rovněž grafitti tu není ústředním motivem, ale jen určitým prostředkem - zhmotněním dobrodruštví a výkřikem revolty znuděné mládeže bez opravdových možností seberealizace. Gympl stojí postavami i příběhem na hranici karikatury - zobrazuje generaci dnešních středoškoláků vnímanou optikou jejich učitelů a naopak. Ovšem každý tábor zahrnuje i realističtěji vykreslené postavy, s nimiž nemá divák problém sympatizovat a mnohé výroky i situace (jakkoliv byly myšleny v nadsázce) odráží realitu s mrazivou přesností. Tohle pojetí by těžko fungovalo, kdyby nebyl film tak skvěle obsazen - ať už bereme v potaz záměrně přehrávající sklepáky v rolích učitelů nebo Tomáše Vorla mladšího a Jirku Mádla jakožto představitele ústřední dvojice a tahouny filmu. I většina neherců (výjma pana Teličky) mezi zmíněné zapadá, herecké projevy jsou totiž opět pojaty pěkně po vorlovsku na divadelní způsob, což (pomineme-li některé nepovedené post-synchrony) zcela zapadá do zvolené koncepce. Ale bylo by chybou, pět pouze chválu a tvářit se tvůrcum povedlo nelehký koncept polokarikatury udržet vždy pevně na uzdě. Přešlapovaní na hranici realistické výpovědi a groteskní hyperboly se filmu mnohdy bohužel nevyplácí a to zvlášť ve chvílích, kdy se tvůrci snaží ospravedlnit zařazení do komediálního žánru mnohdy křečovitými pokusy o vitp. Některé drobné epizodky lze těžko uhájit před nařčením z nadbytečnosti a bržděním tempa - například nad pasáží se sebeubližováním nebo Petrovou komínovou aférkou jsem si tak mírně povzdechl nad absencí páteřního děje, jenž by film dovedl protáhnout i přes okamžiky, které jsou tam do počtu. Audiovizuálně je Gympl výrazně nadprůměrný (hlavně noční/sprejovací scény jsou zpracovány impozantně) - stejně jako v Kouři si Vorel hraje s barevnými filtry a nasvícením, efektem rybího oka a s oblibou cpe hercům kameru těsně k obličeji. Zkrátka je stále svůj a nepouští se do žádného videoklipového snimání a zběsilých střihů, byť se mnohým filmařům může zdát, že bez podobných postupů by se film o sprejařské subkultuře neobešel. Hip-hopová hudba už moc originálně nepůsobí, zato je zatraceně dobrá a filmu dost pomáhá. Gympl vážně není filmem úplně vybroušeným a odjehleným, ale je zajímavý, zábavný, svojský a v silných místech se dovede zatraceně silně zakousnout formálně i obsahově - a to se počítá. (09.03.2008) (menej) (viac)