Hudba a text

Začátek ještě ušel a úvodní videoklip skvěle naladí. Jenže pak se to začne zvrtávat. Pořád čekáme na nějaký příběh, zajímavost, zvrat, protože je nám naprosto jasné, jak to bude s Drew a podobně, ale nic navíc se už neobjeví, rozchod je takový nijaký, a konec umolousaný. Celé si to hrozně hraje na možný druhý Notting Hill, ale Drew Barrymore chybí charisma Julie Roberts, a dost často i jistá dávka herectví, kterou Drew zaplňuje rádoby šaškovstvím. Moc jí zde prostě tu květinářku nevěřím. (29.12.2015)

"Fajn. Velká hvězda, skvělá publicita, těžký prachy versus smrt. Musíme si to rozmyslet." V osmdesátých letech na mě z kapitalistického západu utočili Depeche Mode, Alphaville, Wham, A-ha, ale Pop to nebyl. Jak je to možné? Že by za to mohli komunisti? Asi ne, poslouchal jsem rakouská rádia, sledoval rakouskou televizi a kdyby někde zazněl Pop Goes My Heart, tak bych si hned koupil desku v bulharské licenci. Nakonec je to jedno, protože tohle už je za námi a před námi je restart popboku Alexe Fletchera na text hypochondrické zalévačky květin Sophie Fisherové. Já se přiznám, že mě hodně bavil proces vymýšlení skladby, Alexovy koncerty před maminkovským publikem, Sophiino plácání kravin a zejména Alexovy slovní přestřelky s "neupřímným" manažérem. Já se zkrátka umím hoďku a půl spokojeně bavit a tento snímek mi přitom nekladl žádný odpor. (08.02.2017)

Nejlepší je hned první scéna. Báječná parodie na popové kapely z přelomu osmdesátých a devadesátých let! Pak se sice sem tam trocha humoru vynoří (třeba texty současné popové hvězdy), ale jinak je to jen mlácení prázdné slámy. Pokud se zrovna neodehrává nějaké hudební číslo, je to nuda. Kupodivu ani Haley Bennett mě nijak nebrala, což přece bývá u popových hvězd hlavní (a většinou i jediná) zbraň. (11.02.2011)

Film otevírá úchvatně příšerný klip k stejně neodolatelně příšerné písni Lup! Srdce vejpůl mám, se kterou v 80's Alexova skupina PoP válcovala žebříčky. Nechybějí mrkváče, umělohmotné bicí a stejně umělohmotné zdravotní sestřičky, naivňoučký text, chytlavá melodie a víra, že doba Wham a Duran Duran bude trvat věčně. Jenže uplyne dvacetiletí, Alexovy fanynky odrostou a někdejší star sklízí úspěchy jen na poutích, abiturientských večírcích maturantů a festivalech sklizně jablek. Hitparády teď místo něj válcují sladké dračice střihu Britney Spears. Jednou z nich je Cora, rozmazlené popové dítě mixující nezaměnitelným stylem východní filozofii se sexy tanečky. Právě ta osloví Alexe s nabídkou duetu pro nové album. Nechybějí pochopitelně typové figury jako protřelý Alexův manažer či Sophiina hysterická sestra, která je čistě shodou okolností vášnivou Alexovou fanynkou. Jen je třeba překonat pár traumat z minulosti a naplnit vděčné schéma "řekni to písní". A pak před závěrem připravit kapesníky. Romantickým komediím ale nelze vyčítat naplňování romantických schémat, pokud to nedělají mechanicky, ale s espritem a dobrými herci. Popový motiv k tomu nabízí i řadu zábavných momentů, kdy je Hugh Grant konfrontován se záblesky někdejší hvězdné kariéry.  Vděčný showbusiness vnáší do filmu také scenáristickou svěžest Ale třeba Cořino prozpěvování "Toužím po Buddhově potěšení, o šanti, šanti" a její umanuté zanícení pro východní filozofii připomíná newageové šílenství řady skutečných hvězd - a debutující Haley Bennettové se v této roli daří výborně. I v těchto pasážích je Grant skvělý, třeba při sarkastickém hláškování, když Cořinu produkci označí jako buddhismus v tangách. Dokonce se mu daří i při zpěvu. Horší je to s Drew Barrymoreovou jako Sophií, působí sympaticky, ale její trauma z minulosti je tu jaksi navíc. A hlavně jejich vztahu s Alexem naprosto chybí energie i sex appeal, což se projevuje třeba při úmorně dlouhé pasáži, v níž skládají svou píseň. Ani to společné probuzení pod klavírem se jim moc nedá věřit. Stejně tak komedie Hudbu složil, slova napsal a její hrdinové občas postrádají energii a sex appeal a někdy naplňují očekávání až příliš okatě; všechno je o několik stupňů třeskutější než ve starší a skvělé Grantově komedii Notting Hill. Ale pak přijde proklatě romantické finále, které má kouzlo i vtipnou zápletku. A nové generace divaček mohou směle a bez zardění volat: Lup! Srdce vejpůl mám. (14.06.2020)

Chytlavý 80´s song "Pop Goes My Heart" mi nevím proč připomenul hit hochů z Červeného trpaslíka "Tongue Tied", asi to bylo těmi pánevními výpady Granta, ovšem do íránského kulčíka, potažmo Kocoura (na pomalý chod), měl Hugh ještě daleko.. Poměrně vtipná romantická komedie, ale ta šablonovitost mě již unavuje. Proč před cukr-moučka-padneme-si-do-náručí koncem musí vždycky přijít nějaká krize, odloučení, či citové tápání? Ale vždyť já vím proč, to byla jen řečnická otázka.. (06.09.2010)