Most do Krajiny Terabithia

Moc příjemný a hlavně přirozený portrét dětství.. jehož předlohou se stala velice populární kniha Katherine Peterson. Dva školáčci na venkově platí za outsidery, takže je logické, že si vytvoří vlastní tajný kouzelný svět. Ten je izoluje na jedné straně od života jedináčka s volnomyšlenkářskými umělci/rodiči, na té druhé od sociálně nechvalné situace v rodině s pěti hladovými dětmi. Provaz nad lesním potokem se tak stává vstupenkou do fantazijního světa. Velké plus tkví v mladých hercích, zejména svérázná AnnaSophia Robb dokazuje, že hororová Krvavá sklizeň nebo Burtonův Karlík nebyly náhodnými filmovými zastaveními. Já si jí zamiloval od prvních okamžiků. Laskavý pohled na svět dětí má tak výrazný emocionální dopad, tedy pokud vás už definitivně nesežral pesimismus a neumřely ve vás dětské fantazie. Potěší i fakt, že budapešťský objev Gabor Csupo nedělá z dětí úplné blbce (to s přehledem zařídily bezzubé Letopisy Narnie), mít nějakého potomka, s návštěvou kina neotálím. Zároveň je férové přiznat, že si tenhle rodinný film (ač je jakkoliv pestrý) pohrává s dosti otřepanými tématy jako jsou nepevné rodinné vazby, přátelství, případně smrt blízkého člověka. Atmosférická sedmdesátka (%), co pohladí a má obrovskou šanci oslovit nejen dětského diváka. (06.07.2008)

Just close your eyes and keep your mind wide open… Škola může být peklo. Zvlášť pro dvanáctiletého kluka, který zdědil růžové tenisky po starší sestře, a dívku, která nemá doma televizi. Nerozlučné přátelství uzavřou tichý farmářský synek Jesse s vášní pro kreslení a rychlonohá Leslie se snílkovskýma očima, která se přistěhovala do jeho sousedství. On fantazíruje v říši obrazů, ona vytváří čarovné příběhy z černých písmenek, ale až spolu dokážou připevnit dennímu snění skutečná křídla a prožívat dobrodružství v zemi, kam nikdo ze školních trapičů nemůže vkročit____ Maďarský trnoocasý drak Gabor Csupo dokázal bravurně otočit kormidlem zpět do časů stromových obydlí, číhajících stvůr a dobrodružných her. Je to běh s větrem o závod, let, při kterém nemyslíte na pád a nakonec očistná procházka slzavým údolím. Bridge to TEARabithia (ne, to není překlep) je nejpřirozenější portrét dětství, se všemi jeho radostmi a krutostmi, zasazený do kouzelného písničkově-instrumentálního rámu. A pokud jste stejně jako já něco podobného sami prožili, připadá vám, že Leslie s Jessem nejen sledujete, ale že je do kouzelného lesa následujete. P.S. Jednou se na tenhle klenot bude vzpomínat i jako na debut zářivé hollywoodské hvězdy, AnnaSophie Robb…9/10 (25.06.2007)

Zaplaťpánbu nejde o typickou fantasy, jak jí dnes chápe většina spoluobčanů (rozuměj fantasy typu Narnia a spol.)! Osobně jsem byl velmi mile překvapen, protože jsem se domníval, že Terabithia bude přesně z té sorty rozprávek o dětech, co nalezly kouzelný svět kdesi cosi, a tam vyhrály mezinárodní kolo v loterii krále Lothara. Leč, chyba lávky (či mostu, chcete-li)! Terabithia je totiž příběh o FANTAZII. Komorní příběh o představách, které nachází předobraz v našem každodenním životě, v lidech a věcech okolo nás, o představách, které nám pomáhají se vyrovnat se ztrátou a vlastními chybami. Navíc neškodí ani fakt, že sem tam Terabithia uhodí i na vážnější notu a slabší povahy tak budou muset zatlačit několik slz. Ach ano... Aaron Zigman se vyzná. :) (26.04.2008)

Čtrnáctiletý kluk (co maluje jako retardovaný osmiletý kluk a všichni s rozplývají nad tím, že je to umělec) trpí útlaky své buranské rodiny a pochopení najde u zásadně bohatší (tedy krásnější, chytřejší a hodnější) rodiny a jejich dcery. Je hezké, že se ten film pokouší komentovat nějaké existující sociální rozdíly, ale násilně vražené fantasy nutí tvůrce k zoufalým zkratkám. A nefunguje to. A ten konec je jen z nouze ctnost. Nevím, jak to funguje v knize, ale ve filmu je to jen nepřirozená změna zavánějící zoufalstvím. Zlatý Del Toro. (08.02.2013)

Terabithia čítá jednoho obra, roj nadřených vos, jedno zrezlý auto a cinkajícího panáka. Je pravda, že má imaginární země, kterou jsem si vytvořil jako malý práče, byla podstatně větší. Něco jako World of Warcraft, ale porovnání přenechám psychologům, kteří z toho udělají patřičné závěry :) Netvrdím, že čím jsem starší, tím jsem moudřejší. Troufám si tvrdit, že spíš víc magořím, ale uznejte, fantasy má dostat diváka mimo realitu. Obdivuju ty, kteří se tam při sledování Terabithie dostali. Já měl spíš nutkání prohrábnout kadeře hlavnímu hrdinovi, který mě tím svým účesem doháněl k hysterickýmu ječení. Děkuji světu alespoň za postavu Janice (ano, té, která vybírala poplatky za močení). Byla mým spásným, punkerským andělem! (28.10.2009)