Sunshine

Audiovizuálně je to tak působivé a vyvážené, že se chce snad až brečet štěstím, že je možné něco takového slyšet a vidět. Nádherné obrazy, příběh o sebeobětování umocňuje osm herců, podávajících prvotřídní herecké výkony, design lodi opravdu futuristický, kamerové oblety fascinující, atmosféra těžká a ještě těžší, mnoho scén vytáhne srdeční puls k dvojnásobku klidovky a nakonec musím znovu zmínit hudbu, protože nesmrtelní Underworldi a jedinečný John Murphy vytvořili doslova harmonický soundtrack, za kterým bych šel třeba na samou hranici Sluneční soustavy...40 miliónů dolarů(rozpočet)/30 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.04.2007)

Co je vlastně Boylův Sunshine? Vizuální vesmírná esej? Realistické drama z kosmu? Katastrofický film? Survival horor? Pohříchu odevšeho trochu. První část filmu dovedně vykresluje atmosféru vesmírné lodi, která se řítí vstříc úkolu fatální důležitosti, vztahy mezi posádkou, houstnoucí atmosféru, morální dilemata i napínavé epizody ze života astronauta. V některých aspektech jakoby Boyle usiloval o hi-tech verzi Vesmírné odysei 2001 při zachování svých klasických režijních atributů. Křečovitého střihu. Expresivního herectví v detailu. Výrazné zvukové stopy. Kupovidu tahle dějem nijak nesvázaná část funguje moc pěkně, výtvarná stránka je perfektní, atmosféra pohlcující a některé sekvence (oprava poškozených panelů) mají dobře vygradované napětí. Kombinace syrového dramatu, spektakulárního vizuálna a trochy myšlenek vytváří podmanivý celek, který se bohužel zhruba v polovině stopáže ocitne před kardinální otázkou... co dál? Ke Slunci daleko, vrstvení problémů na dějovou linku nevydá... a tak se Sunshine přelamuje do velice laciného pseudo-hororově-akčního vyvražďováku, v němž hraje prim otravné přehrávání, zmatené střihání (které absolutně ztrácí řád z počátku filmu) a ementálová logika. Tedy místo aby Sunshine na atraktivitě získal, povážlivě ji ztrácí a stává se nesnesitelně přeplácanou koláží nesourodých obrazů a samoúčelných scén. Závěr, který by za jiných okolností vyzněl, prošumí jaksi do ztracena. Alespoň já jsem si z kinosálu odnesl na jazyku pachuť technicky skvělého, ale dějově naprosto zmršeného sci-fi, které je v první části inteligentní, v části druhé povážlivě nablblé. Je jako ten hvězdný prach. Dotknete se a tvar se rozletí na malé částečky. Škoda, tři body za skvělou atmosféru úvodu, výtvarné řešení a moc pěknou zvukovou stopu. Ano, srovnání s Horizontem události je věru na místě. Včetně způsobu, jakým se film dokáže přeměnit ze záživného v přihlouplý, bohužel. (12.04.2007)

K tomuto filmu mám opravdu zvláštní vztah, neboť jsem ho musel zhlédnout opakovaně kvůli analýze do školy. Nu a napoprvé to nebylo nic příjemného, zmatený zážitek s opravdu pitomým skokem do jiného žánru. Napodruhé už jsem začal rozpoznávat sofistikované přístupy k filmu. Napotřetí jsem ocenil jemné nuance od jiných mainstreamových filmů, ale nikdy se nedostavil ten pravý úžas nad tímto podivným dílem. Klišovitý příběh odvyprávěný hodně jednoduchým způsobem je ozvlášťněn právě Boylovou režií, která se na mnoha místech chová až manýristicky. A pokud chcete znát můj konsenzus mé práce, snad napoví podtitul: "Sunshine: Jako avantgardní stín současného popcornu." Toto scífko totiž doporučuji tomu, kdo hledá v současném mainstremu něco nového nebo alternativního, britské Sunshine je tou pravou volbou. (01.07.2007)

No, po pravde receno, nic moc. Rozhodne sem cekal vic. Zabery na slunce a lod a ruzny exploze jsou po vizualni strance nadherny a napad natocit sci-fi, kde se zase zachranuje zeme, ale bez hrdinskejch proslovu a do jiste miry slusne realisticky byl taky dobrej. Ale tady pozitiva konci. To, ze je pozornost vice mene rovnomerne rozdelena mezi 8 lidi je fajn, ale precejen by to chtelo nakyho charismatickyho sefa. Hudba je tu prakticky nulova a kdyz je, tak nic moc. Navic tu je nekolik nelogicnosti, vetsinou co se tyka casu (nemyslim cestovani v case). Navic vsechny problemy, ktery se na lodi dejou, jsme uz mel moznost videt jinde. A k tomu vsemu tu je akce fakt pomalu, vetsinou se jen keca nebo cumi na slunce, film nema gradaci napeti, je vam fuk kdo umre a cely je to takovy roztahany. Ani herci to nijak zvlast nezachranujou. Danny Bolye zustal tak na puli cesty, mohlo to bejt daleko lepsi. Tak po druhym skouknuti se mi film libil vic a moje hlavni vytka smeruje k zbytecne psycho zaveru, kdy se obraz furt rozmazava, neni nic videt a tvurci si hrajou na Horizont udalosti. (24.04.2007)

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)