Biela masajka

Jak už tu kdosi napsal a hodně často se tu na to zapomíná, hodnotíme zde film a ne chování poblouzněné Švýcarky. Němci velice překvapili, protože tomuhle filmu téměř nic nechybí, snad jen nějaké větší napětí. Lokace, vybraní herci, hudba, vše bylo perfektní. A ty nádherné scenérie Afriky... Krom toho se divák podívá opravdu zblízka na to jak se bydlí a žije u Majů. A i když jen kousek nad skupinkou jejich chýší spletených z křoví se tyčí stavba misie, přesto člověk žasne. Já vůbec nechápu co ta mladá žena z civilizace čekala když vyrazila od letiště za hlasem svého srdce. Jako výlet časem do doby kamenné bych to asi an chvilku pochopil, ale ona se tam rozhodla žít. člověk může být lecjaký blázen, ale tohle už chtělo fakt hodně velké koule nebo být šílenec. Ve filmu mne potěšila hojná účast Defíků což u filmů z Afriky nepřekvapuje. Málo co má takovou průchodnost těžkým terénem jako Land Rover. Dnešní Evropanky ve Švýcarsku, Rakousku a hlavně Německu to mají mnohem snazší. Lidožroutů z Afriky je plná Evropa a tak si ten svůj středověk se svými vysněnými opálenými svalovci mohou užít doma bez složitého cestování africkou buší. Dávám za 4 kozy. * * * * (05.12.2020)

Žádná sexuální turistika ať plánovaná nebo neplánovaná nepřináší do života nikdy nic dobrého.Švýcarka Carola,která se svým snoubencem Stefanem odpočívá na dovolené v Keni se zakouká do afrického válečníka z kmene Samburu který se jmenuje Lemalian a rychle zapomene na svého snoubence kterého má po svém boku a kterého následně pošle zpátky do Evropy a sama zůstane v Africe,aby mohla najít svou "osudovou" lásku.Svého "prince" najde a rozhodne se s ním natrvalo zůstat.Dovedl jsem pochopit když se námořníci z filmu Vzpoura na Bounty zamilovali do krásných Tahiťanek s věnci kolem krku,protože okolo nich byl prostě ráj na zemi,ale že se Švýcarka zamiluje do Samburského válečníka,který bydlí v chatrči bez vody,záchodu i elektřiny a vrhne se tím do nebezpečného dobrodružství tak to jsem pochopit nedovedl.Carola odjede do Švýcarska navštívit svou rodinu a oznámit jim,že se bude v Keni vdávat,ale pochopení u své rodiny v civilizovaném světě samozřejmě nenajde.Ve Švýcarsku prodá svůj obchod s oblečením a peníze použije na živobytí v Africe.Odjede zpátky za milencem kde jí vesničani uspořádají svatbu s Lemalianem.Zároveň začne podnikat a prodávat ve svém obchodě běžné spotřební zboží.Po čase se jí narodí dcera a mezitím se vyhrocuje její vztah s horkokrevným Afričanem.V podnikání se jí moc nedaří,protože velké množství zboží její muž rozdá příbuzným a známým,protože to bere jako něco normálního.Africký manžel se začne chovat jako typický žárlivý násilník a ukáže svou pravou tvář.Když Lemalian svou ženu několikrát obviní z cizoložství a pak jí i jednu flákne tak Carola pozná jaké to je milovat křováka.Nakonec tato událostmi ošlehaná žena sebere odvahu a i se svou dcerou odjede zpět do Švýcarska obohacená o zážitky a zkušenosti.Protože je film podle skutečné události tak může sloužit jako odstrašující příklad pro ženy,které chtějí zažít dobrodružství a jezdí do Tunisu,Egypta a dalších podobných zemí kde už na ně čekají lovci srdcí osamělých žen. (18.01.2020)

Nemam nic proti multikulturnim rodinam, tohle uz je ale skutecny extrem. I po delsim premysleni, nejsem schopen pochopit jeji lasku k Masajovi. Zde by mela problem i civilizovana Kenanka, natoz Svycarka... Asi to bude vylizana zenska, ktera si tuto zkusenost zaslouzila, jinak to bohuzel nevidim. Prave skutecny pribeh a prostredi, kde se film odehrava jsou nejvetsi klady snimku. Na drama vsak velice plytce ztvarnene bez vetsich emoci a zvratu. Dobra hudba, na film se divat da, zadny nezapomenutelny zazitek se vsak konat nebude. (17.03.2009)

Skloubit dvě rozdílné kultury není legrace. A v knižní předloze byl (prý) průběh daleko drsnější a tak škoda, že i ve filmovém zpracování zatlačili tvůrci víc na pilu. Tady tak na úplné dno psychických sil Masajka nedopadne, nejde o nic tak dramatického, co by v divácích zanechalo hlubší citový otisk nebo je nenechalo spát. Je to skoro škoda, že se filmaři vydali více dokumentární cestou, protože na hutné napětí tam prostor rozhodně byl. Nicméně mezi jinými německými „skvosty“ jde ještě o celkem slušný počin, který si lehký nadprůměr zaslouží a to převážně díky příběhu. Příběhem setkání dvou kultur je i drama Bez dcerky neodejdu. Alternativa: Not Without My Daughter. (11.04.2010)

No, čekal jsem od toho něco víc pro ženský. Hlavně díky úvodu, kdy se ta kráva přestěhuje do bushe jen proto, že na sebe s tím Masajem chtivě mrkali. No, její živočišný pohnutky tady zkoumali už jiní, takže to dál rozebírat nebudu. Pointou je, že to potom nebyla taková slaďárna (ať už typu Hotel snů, Titanic nebo nějaký feministický šaškárny - žádnou neznám, tak mě nenapadá ani příklad), což je jasný plus. Ale na to, že je to podle skutečný události, je tam takovejch pitomostí, že to až není možný. Když pomineme počáteční impuls k životu v Keni, je to hlavně postava Lemablablabla. ten je jasnej prototyp moderního člověka. Teda spíš venkovskýho burana , než nějakýho měšťáka. Ale rozhodně ne Masaje. Pověry jeho lidu se ho netýkají, jen občas dostane záchvat odkazu předků (těhule u silnice), tradice ctí, ale jen doma (a to jen v základních bodech), svou ženu normálně poučuje o tradicích svého lidu místo toho, aby to udělaly ženský v kmeni, hrdej bojovník to možná je, ale uvnitř je to vyměklej srab, co si nechá poroučet (co na tom, jestli jsou ty rozkazy dobrý) od svý ženy a od matky, přičemž ostatní bojovníci se mu za to nesmějou ani jím neopovrhujou. No a že nenechal tu vygumovanou bloncku obřezat (strach z prokletí), to je mi taky nějak podezřelý. Na dluh dává holt, protože moc věří lidem. Chápu, že Masajové a Křováci nejsou Zuluové nebo jiný ortodoxní kmeny Afriky, ale tisíce let tradic jsou nesmazatelný během pár desetiletí. Konec je sice logický vyústění vztahu naivní slepice-žárlivej vůl, ale jeho provedení je důkazem filmařskýho neumu. Takže nazdar. (20.09.2011)