Biela masajka

Podle skutečného příběhu natočený snímek Hermine Huntgeburthové přibližuje soužití dvou osob z naprosto odlišných civilizačních částí světa. Ona původem ze Švýcarska se naivně zamiluje na exotické dovolené v Keni do mladého masajského bojovníka a časem se rozhodne sdílet po boku svého milovaného problémy neklidné Afriky a kmene Masajů. Zpočátku v období zamilovanosti lze některé životní názory toho druhého tolerovat, ale s přibývajícími a neřešitelnými problémy jejich vztah chládne a končí, jak se dalo očekávat, exitem. Nabízí se otázka, zda je vůbec možné dlouhodobě snášet v rodinném soužití tak obrovský sociální rozdíl, který v tomto případě mezi oběma zůčasněnými byl. Jen opravdu velmi silní jedinci tento rozdíl překonají a adaptují se nové situaci. Příběh by měl být z hlediska poučení mladých lidí, kteří by snad někdy chtěli žít společně s někým z opačného konce světa velmi žádoucí. Drtivá většina takových lidí se nechává v těchto okamžicích unášet srdcem a bohužel mozek nechává zahálet. Film je volně zpracován podle knihy, kterou napsala švýcarka Corinne Hofmann a která se osobně podílela na scénáři. Tiskem vyšly tři publikace (první a druhá pojednává o seznámení a o životě u kmene Masajů a dramatickém odjezdu zpět do Evropy a třetí pojednává o opětovném životě ve Švýcarsku a dalších kontaktech se svou rodinou v Keni). Obsahově bohužel snímek nedosahuje kvality tištěných publikací. Na rozdíl od knižního vydání obsahuje pouze život v Africe a bohužel už nezahrnuje život Corinne Hofmann po návratu z Afriky zpět do civilizované Evropy. Třetí kniha totiž byla napsána až po filmovém zpracování předcházejících dvou publikací a obsahuje i fotografie z natáčení. Na závěr jen poznamenám, že film mohl být natočen poutavějším způsobem. Námět mu nabízel obrovskou možnost, která ovšem nebyla dostatečně využita. (17.12.2008)

Tento film mě vcelku zklamal, čekala jsem, že se režisérce podaří, podle mně vcelku zajímavého a netradičního tématu, zhostit daleko lépe. Děj se mi zdál neustále chaotický, přišlo mi, že velká snaha dostat do filmu, co nejvíce toho lze, bylo určitě na škodu, protože divák velice snadno ztrácí přehled a mnoho okamžiků ani zcela nepochopí. Dle mého názoru by zjednodušení děje a vyvarování se dalších vedlejších linií filmu velice prospělo. Obsazení Jackyho Ida do hlavní role Masaje nebyl také zrovna nejlepší tah, zdál se mi ve své roli leckdy velice strnulý. Knižní předloha je podle mě daleko lepší a záživnější... (22.04.2011)

Ó můj Bože, zač nás trestáš takovýmito německými filmy. Tato děsivá podívaná se mi naskytla takřka okamžitě po přečtení knihy (jenž byla průměrná) a když jsem na ni hleděl myslel jsem, že umírám. Ne, toto bylo opravdu strašlivé, Nina Hoss se jen tvářila, že hraje, stopáž je o 130 minut delší, než by měla být a příběh nabyl, díky tomu, že se dostal na filmové plátno, dalšího rozměru nudy. A přitom myšlenka nebyla špatná. Raději tisíckrát Květ pouště, než deset minut tohoto. (15.10.2010)

Samotný příběh je tak absurdní a neskutečně šílený, že mě až zaráží, že taková žena opravdu žije a tohle dobrovolně prožila. Věřím, že mnoho podobných věcí se v životě může přihodit, ale tak, jak tu bylo vše prezentováno, asi ne. Režisér asi plně nezachytil to, co chtěla hlavní protagonistka říci. Takhle na mne celý příběh působí, jako když mladá a hloupá, naivní, duševně méně smělá slečna jde za pohlavním údem bez jakýchkoli myšlenek na budoucnost, a když už si konečně uvědomí v jakém že to stojí exkrementu, nemůže s tím zhola nic dělat a bere roha. Byly tam pravda i silné momenty a mnohdy se musel divák zamyslet a sžít se s danou situací. Podívat se na ni nezaujatě a s čistým svědomím. Na jednu stranu obdivuhodné, na druhou neskutečně nezodpovědné a hloupé. 60% (04.09.2011)

Líbil by se Vám film, kde se hlavní hrdinka po celou dobu chová jako naprostá "kráva"? Po celou dobu sledování jsem si musel říkat: "A co jsi čekala!?" Otevřeně přiznávám, že celkový dojem jsem si utvořil z faktu, že jsem prostě nepřistoupil na hru s hloupou husičkou, která se snaží nalézt štěstí zaobalené v prvním keňském černochovi, kterého potká. Jedná se o naprosto bezduchý snímek o rozlišnosti kultur, jakých už bylo natočeno bezpočet. I kruté scény (např. narození mrtvého dítěte, hádky mezi Carolou a Lemalianem) na mě působily chladně, nepřesvědčivě. Bílá masajka je trapným moralismem a naprosto nezajímavým filmem. (19.08.2007)