Biela masajka

Já osobně žít s tou ženskou, která se rozhodla pro tak radikální krok, ještě před letem jí uškrtim a žádná epopej o tom jak se mladá nadějná holka z Německa rozhodla zůstat s černochem na pospas osudu nikdy nestala a předešla by všem těm problém, průserům, nudy, nenávisti a žárlivosti a koneckonců by taky od všeho toho muchlování byl taky pokoj. Bílá masajka není zas tak hrozný film. Na druhou stranu má pár opravdu silných scén, jak tady řada uživatelů o nich píše. Scény, na který jen tak asi nezapomenu, protože to snad ani nejde. Ale i tak je to vcelku nuda, kterou povyšuje jen pár vydařených scén a fakt, že to je podle skutečné události. (28.03.2008)

Podle skutečného příběhu natočený snímek Hermine Huntgeburthové přibližuje soužití dvou osob z naprosto odlišných civilizačních částí světa. Ona původem ze Švýcarska se naivně zamiluje na exotické dovolené v Keni do mladého masajského bojovníka a časem se rozhodne sdílet po boku svého milovaného problémy neklidné Afriky a kmene Masajů. Zpočátku v období zamilovanosti lze některé životní názory toho druhého tolerovat, ale s přibývajícími a neřešitelnými problémy jejich vztah chládne a končí, jak se dalo očekávat, exitem. Nabízí se otázka, zda je vůbec možné dlouhodobě snášet v rodinném soužití tak obrovský sociální rozdíl, který v tomto případě mezi oběma zůčasněnými byl. Jen opravdu velmi silní jedinci tento rozdíl překonají a adaptují se nové situaci. Příběh by měl být z hlediska poučení mladých lidí, kteří by snad někdy chtěli žít společně s někým z opačného konce světa velmi žádoucí. Drtivá většina takových lidí se nechává v těchto okamžicích unášet srdcem a bohužel mozek nechává zahálet. Film je volně zpracován podle knihy, kterou napsala švýcarka Corinne Hofmann a která se osobně podílela na scénáři. Tiskem vyšly tři publikace (první a druhá pojednává o seznámení a o životě u kmene Masajů a dramatickém odjezdu zpět do Evropy a třetí pojednává o opětovném životě ve Švýcarsku a dalších kontaktech se svou rodinou v Keni). Obsahově bohužel snímek nedosahuje kvality tištěných publikací. Na rozdíl od knižního vydání obsahuje pouze život v Africe a bohužel už nezahrnuje život Corinne Hofmann po návratu z Afriky zpět do civilizované Evropy. Třetí kniha totiž byla napsána až po filmovém zpracování předcházejících dvou publikací a obsahuje i fotografie z natáčení. Na závěr jen poznamenám, že film mohl být natočen poutavějším způsobem. Námět mu nabízel obrovskou možnost, která ovšem nebyla dostatečně využita. (17.12.2008)

Film Bílá masajka i jeho knižní předloha je tím nejpokrytečtějším vrcholem přízemnosti konzumní kultury a souvisejícího životního stylu. Po technické stránce nepatří ke špatným filmovým dílům. Katastrofální shledávám obsah, jeho formu i působnost vyznění. Lidská sobecká omezenost je zde vydávána za obraz čisté lásky. Je smutné a nebezpečné, pokud se hlavní hrdince příběhu, kterou je mladá švýcarská obchodnice Carola Lehmann (atraktivní Nina Hoss), přisuzují kladné charakterové vlastnosti s nezištnou touhou po opravdové lásce, která hravě překoná každou překážku. Ve skutečnosti je tato mladá žena rozmazlenou pokryteckou dívkou, která je přitahována živočišnou majestátností a pocitu přirozené ochrany. Přes všechna varování o rozdílnosti kultury se vrhá po hlavě do svého snu, ve kterém silného a necivilizovaného muže přemění k obrazu svému a plnohodnotně ho přiřadit do důvěrně známému kulturnímu prostředí prosperujícího Západu. Aby nakonec zjistila, že kulturně-společenské rozdíly jsou příliš velké, aby se jimi nechala svázat. Utíká od svého životního experimentu a život svého vysněného muže zanechává natrvalo v troskách. Hlavní mužskou postavou je prostý samburujský válečník a pastevec Lemalian Mamutelil (zajímavý Jacky Ido). Z dalších rolí: spřízněná evropská duše Elisabeth (zajímavá Katja Flint), moudrý a praktický páter Bernardo (Antonio Prester), odkopnutý a povrchní bývalý Carolin přítel Stefan (Janek Rieke), laskavá Lemalianova matka (Helen Namaso Lenamarken), či zkorumpovaný vesnický zástupce státní moci Mini-Chief (Nicolas Sironka), Hrdinka se nesnaží překonat rozdíly, chce je změnit! Jak zkázonosné je přesvědčení křesťanského pokrokového světa o své svém jediném správném způsobu života! Jak devastující je konzumní pohled na hodnoty, když každou odlišnou hodnotou opovrhuje a systematicky ničí! Jak nepochopitelné je překrucování skutečných lidských charakterů! (06.11.2016)

Fascinující příběh, průměrný film. Přemýšlela jsem, co by musel mít Masaj, abych kvůli němu všechno opustila a šla žít do buše. Odpověď byla jednoduchá: Nic. Radši bych seděla v Praze, v klimatizovaném baru s orosenou sklenkou v ruce a zapíjela zlomené srdce, než bych dobrovolně zvolila život na úrovni doby kamenné. ____ Jinak mě nepřekvapilo, že civilizace sem, civilizace tam, jakýkoliv odstín pleti a jakékoliv kulturní a společenské pozadí – chlapi jsou si dost podobní. Jakmile ženská začne víc vydělávat, projeví samostatnost a větší aktivitu, tak je zaděláno na problém. Ať už se to stane v Africe nebo v Evropě. Věřím, že to samé by se dělo i na Marsu. /23. 8. 17./ (23.08.2017)

Ó můj Bože, zač nás trestáš takovýmito německými filmy. Tato děsivá podívaná se mi naskytla takřka okamžitě po přečtení knihy (jenž byla průměrná) a když jsem na ni hleděl myslel jsem, že umírám. Ne, toto bylo opravdu strašlivé, Nina Hoss se jen tvářila, že hraje, stopáž je o 130 minut delší, než by měla být a příběh nabyl, díky tomu, že se dostal na filmové plátno, dalšího rozměru nudy. A přitom myšlenka nebyla špatná. Raději tisíckrát Květ pouště, než deset minut tohoto. (15.10.2010)