... mamička najdrahšia

Joan Crawford viděna očima její adoptivní dcery Christiny a jak už to tak bývá, ne tak, jak jí znaly davy fanoušků - krásnou, bezchybně nalíčenou ženu, kultivovanou, disciplinovanou herečku, ale jako sobeckou hysterku, která si adoptovala děti snad, aby měla koho terorizovat (alarm uprostřed noci, když objevila ve skříni dcerky drátěné ramínko a následné gruntování koupelny - za trest), navenek se s nimi ovšem předváděla ve snaze ukázat světu, že je i bezchybnou matkou dvou načančaných andílků. Její záchvaty zuřivosti korespondovaly s neúspěchy v milostné i profesní sféře a zvlášť Christina dostávala co proto. Faye Dunaway byla nalíčena tak, že v Joan úplně zmizela a tak mistrně ji i zahrála. (13.02.2005)

Raspberry Award (Maliny) : 1982 : VÍŤAZ (5) : Najhorší film, Najhoršia herečka - Faye Dunaway, Najhorší herec VR - Steve Forrest, Najhoršia herečka VR - Diana Scarwid, Najhorší scenár - Frank Yablans, Frank Perry, Tracy Hotchner, Robert Getchell, NOMINÁCIE (+4) : Najhoršia herečka VR - Rutanya Alda, Najhoršia herečka VR - Mara Hobel, Najhoršia réžia - Frank Perry, Najhorší nový herecký objav - Mara Hobel. (11.02.2008)

Životopisné drama, jehož středobodem je komplikovaný vztah matky a dcery. V podstatě pojednává o tom, že děti obyčejně milují své rodiče, ať jsou kýmkoli ... ať se k nim chovají jakkoli. A Joan Crawfordová ? Jakou byla matkou ? Hrála v první řadě svůj part velké hvězdy, na veřejnosti i v soukromí - a děti byly jen jejím nástrojem, jednou z rekvizit bez práva na vlastní hlavní roli ... nebo dělala co mohla, limitovaná svým dětstvím a svým údělem - perfekcionalistka, necitelná k sobě i k druhým, sebeukázněná i hysterická (což jsou svým způsobem spojené nádoby), chorobně posedlá touhou po dokonalosti a po čistotě ? V každém případě se jedná o VELICE poučné vyprávění, neboť děti - ať vlastní či nevlastní - nikdy nebudou bez chyb ... a nejsou zodpovědné za naše problémy, za naše prohry - a dokonce ani za naše sny a přání, kterými jsme je opředli ... a spoutali. (02.10.2018)

Moc se mi to líbilo. Zejména proto, že je to opravdu podle skutečných zážitků adoptované dcery. Celý příběh je sám o sobě důkazem toho, že jestliže člověk prožije nedobře své vlastní dětství, nikdy už se mu nepovede prožít život vyrovnaně. Je jedno, kolik v něm sklidí úspěchů, kolik lidí mu zvyšuje sebevědomí, prostě ho už dodatečně nezíská a není cesta, jak to dohnat. Chová se nevyrovnaně a přenáší to na další generace. Je to deprimující, ale je to bohužel s většími či menšími odchylkami neměnný zákon. (18.04.2010)

Protože film nepovažuji za příliš myšlenkově přínosný, uvedu jen pár úvah, které mně přitom napadly (pokud jsem je nezapomněl): 1. Můj kamarád Honza Poláček z Brna (zemřel už hodně dávno na rakovinu) regoval na výletě s našimi prvorozenými syny na pád toho svého do kaluže blátivé vody takto: Lukášku, to děláš naschvál, aby to maminka musela prát. Jakoby neměla s těbou už tak dost práce... atp. Zprvu jsem se cítil jako spoluvník, ale pak jsem mu vynadal, aby děcko duševně nedeptal. 2. Kamery, které nás nutí být herci. Nehrajeme už před bezpečnostními kamerami, když začne blikat červené světýlko? 3. Faye Dunawayová hrála asi dost dobře. Byla mi nechutná i fyzicky, i v okamžicích když se cítila šťastná. 4. Její nejstarší adoptované dítě byla dívka slušná, citivá, tolerantní atd., takže asi přece jen byla dobře vychována. 5. Opět mi to přimělo Pasoliniho ideu: "Všechno čisté, zrcadlově lesklé a světlé, tak jako všechny činy špatného svědomí. (28.09.2018)