Komparz

Velmi pěkný a i přes zakomponování celebrit stále skromný a do jisté míry komorní sitcom. Ricky Gervais servíruje trapasy a pěkně vypointované absurdní situace velmi decentním a vlastně i nenápadným způsobem. Nebudete se válet smíchy po celou dobu seriálu, ale když to přijde, stojí to za to. Je to docela inteligentní a nepochybuji o tom, že seriál skutečně vypovídá o komparzistech i celém showbusinessu. škoda, že v první sérii není vše vybroušené, s přibývajícími díly se seriál stává sebejistější a u mě určitě překonává The Office. Nicméně, co se týče upřímné výpovědi o životě (komika), Louie je ještě o kousek výše. 8/10 (17.07.2014)

1. série - 85% - Elegantní boj s věčnými nástrahami trapnosti. Ricky Gervais se mi dodnes nějakou záhadou téměř úplně vyhýbal, o to zvědavější jsem byl na jeho milovaný počin, protkaný plejádou známých tváří. A protože ona plejáda v sobě skrývá třeba Kate Winslet nebo Patricka Stewarta, jenom nevěřícně zírám, jak vděčným zdrojem může být koncept, kde si ze sebe "jen" někdo rád udělá srandu. Byť se ve výsledku jedná primárně jen o za sebe poskládané jednohubky, ve většině případů fungují více než utěšeně a jako instantní dobrá nálada. 2. série - 70% - Krok dolů jde paradoxně na vrub dlouhodobé linky. Přihrávačovo trápení bylo působivější v rovině vymodlených štěků, raketová cesta ke slávě v podobě banálního sitcomu se rychle přejí a byť po dramatické stránce funguje a Gervais má co hrát, není to ono. Druhou vadou je také skutečnost, že se zveličuje to, co diváky očividně bavilo minule, tedy Maggie a její dar dostat nejlepšího kamaráda do té nejnemožnější situace a pomocí své bezelstnosti ho v ní ještě vymáchat. A to mi trochu vadí, protože její inteligence klesá až příliš strmě, stejně jako Darrenova schopnost zařídit byť tu nejjednodušší maličkost. Linek založených na tom, že je Andy v problémech, protože ho do nich nechtěně nastrčili blízcí, je tak až moc a zrovna to je druh humoru, který mi moc vtipný nepřijde. Mrzí mě to dost, protože hosté jsou snad ještě lepší než minule a zejména Daniel Radcliffe sází jednu vtipnou nemožnost za druhou. The Extra Special Series Finale - 80% - Něco mi říká, že právě tohle je ten směr, kterým chtěl vždycky hlavní tvůrce běžet. Na místo jisté sebereflexe, na pointy o tom, že peníze ani sláva vám nenahradí pocit přátelství. Ve veskrze britské náladě jsou i scény opatrně zavánějící patosem čistě civilní a přesto až překvapivě dojemné. Chápu sice, že pro diváky, kteří si přišli pro obvyklou dávku celebrit, jen ve větším balení, musí podobně niterný přístup být krutým vystřízlivěním, já mám ale vážná finále komediálních počinů dlouhodobě rád. (10.09.2018)

Andy Millman je rozhodně pokračovatelem Davida Brenta, avšak s lehkým posunem k normálnosti , který byl nutný k našemu ztotožnění s ním. Teprve díky Andymu jsem si uvědomila, že největším problémem Davida nebyly jeho rasistické nebo šovinistické předsudky, tím méně jeho komediální ambice. Tím hlavním problémem byla jeho naprostá neschopnost upřímnosti, jak k druhým, tak i k sobě samému. Mezi upřímností a stylizací si Brent stejně jako Millman vždy vybere sebestylizaci. - Stejně jako se nebyl David Brent schopen rozhodnout mezi rolí kance v přízemí mezi dělníky a rolí rovnostáře nahoře v kanceláři, stejně tak si Andy Millman neumí vybrat mezí tím, zda chce být umělcem oddaným své vizi či „jen“ úspěšnou celebritou. (Přitom se přes naše divácké pochybnosti nakonec ukazuje, že mu možná ani nechyběla ta potřebná dávka talentu.) Předivo lží, které spřádá, aby se jevil v nejlepším světle těm, kteří jsou právě přítomni, se mu nakonec vždy stane osudným. Právě ony lži ho opakovaně přivádí do oněch nesnesitelně trapných situací. Být vyveden z míry někým vyhlížejícím nebo se chovajícím nestandartně, ať už jde o homosexuála, trpaslíka nebo bigotně věřícího, je celkem pochopitelné a omluvitelné. Brent i Millman se však věčné přetvařují až na práh ztráty konzistence se sebou samým. (To je také důvod, proč se Andy zdá být vždy mnohem sympatyčtější v přítomnosti Maggie, protože to je jedna z mála chvil, kdy svoje maskování odhodí.) - A vzplanou-li tu debaty o kvalitě sérií, chci se dopředu vyjádřit tak, že bych netvrdila o žádné že je lepší než ta druhá. Nicméně rozdíly mezi nimi existují. U neúspěšného a politováníhodného komparsisty z první série bylo úsilí se prodat jakýmkoli způsobem ospravedlnitelné. Jenže vytoužený, i když omezený, úspěch nastoupivší v druhé sérii nastartoval stále zjevnější „pobrentovštění“ Andyho Millmana. - Rick Gervais nás úspěšně mate v mazání hranic mezi svým životem a seriálovou fikcí, ale jedno je zřejmé, chybí-li ji jeho postavám upřímnost, jemu rozhodně nechybí. Bez geniální schopnosti pozorovat a až masochistické upřímnosti by seriály Office ani Extras nemohly vzniknout. (12.02.2008)

Asi ne úplně adekvátní hodnocení, ale po první sérii jsem nadšen. 4* za to, že je tak skvělá zábava a ta pátá je za účinkující stars, které si svou roli v některých případech maximálně užívají a nebojí si ze sebe dělat srandu a taky za pro mě velmi atraktivní prostředí z natáčení velkých filmů. ____ update: Druhá série není taková pecka, jak jsem z komentářů čekal. Andyho sit-com je strašná pruda a jeho stále se opakující catch frase už napotřetí hodně irituje. Maggie a agent jsou mnohdy tak blbí, že jsem se Andymu až divil, že je v některých situacích prostě nepošle do hajzlu. Škoda že se více děje neodehrává na place při natáčení filmů. Bloom a Radcliffe byli skvostní! 4* z původních 5* (23.06.2012)

Opäť klasický Gervaisov humor založený na trápnych situáciach, do ktorých sa hlavný hrdina Andy vždy dostane. Podobne ako David Brent v The Office. Tu to je však dotiahnuté k dokonalosti a k tomu perfektné vedľajšie postavy Maggie a hlavne agent s Barrym. Plus perfektné cameá všakovakých hviezd(najlepší boli Stiller-Dodgeball monológ geniálny, Winslet, Patrick Stewart a jeho film, Ian McKellen a jeho vysvetľovanie herectva, Orlando Bloom posadnutý sám sebou, či Clive Owen a De Niro). A vianočný špeciál bol dokonca aj príjemne dojímavý. Skvelý seriál a dúfam, že Gervais ešte nejaký podobný zase vymyslí. (04.02.2009)