Životy tých druhých

Výborný film, ktorý ma však napriek téme nepohltil natoľko, aby som prepadol takzvanému citovému "vydieraniu". Niet pochýb o tom, že to vo vtedajšej dobe, nikto z odporcov režimu, nemal ľahké. No nato aby som išiel s hodnotením vyššie, by mi muselo byť ponúknuté viac z dramatu, ako bolo prezentované. Je mi ľúto, no zrejme má snímok nezasiahol tak, ako iného užívateľa. (12.03.2015)

Tak jak válečný nadšenec obdivuje útok Panzerů, řvoucí motory Me-262 Schwalbe či plamen šlehající z rakety Topol, právě tak mi daly Životy těch druhých obdiv k dobře namazanému stroji Stasi. Tanky, stíhače a rakety slouží právě tak nedemokratickému, nelidskému režimu, a mají zabíjet, ale kdo jim upře technický um s kterými byly vytvořeny? Tento obdiv, doufám, není v rozporu s cítěním s obětmi druhé světové války a sovětského komunismu. Fungující aparát Stasi, pravidelný tikot střídajících se směn odposlouchávačů, metodiku prohledávačů, promyšlené výslechy, ve kterých vyšetřovalé vymačkávají systematicky a důkladně z lidí informace jak pastu z tuby - to mi film nabídl. Vždyť ti pánové v nádherně komisních a přísných dederáckých uniformách tak moc rozumí lidem a jak jsou cvičeni v psychologii! Pravda, moc s těmi lidmi necítí, ale to nepatří k jejich povolání... Člověk chtě nechtě musí smeknout klobouk, ale hned ho mrazí ta rutinní profesionalita a necit - člověk si chtě nechtě musí zároveň i uplivnout. SPOILER - Je jasné, že kolečko, které se náhle rozhodne neplnit svou funkci, imunitní reakce tohoto vyváženého systému bude záhy z tkáně orgánu moci vyloučeno. Stane se tak ale dříve, než kolečko dokoná svou malou revoltu nebo systém jeho vzpouru zcela odvrátí? To je, oč tu běží. A dokud běží o to, zda ano či ne, Subjektiv polyká radostně běh instituce, běh operace. Ale proč se vlastně kolečko přestalo točit v rytmu koleček ostatních? Tu dávají Životy těch druhých odpovědi, jimž tu Subjektiv nevěří, tu jen neumí ukojit jeho zvrácený smysl pro krásu. Což vysoustružená součástka mění se pod údery Brechtových veršů, klavírních kusů či slov z dětských z úst? Ještě štěstí, že hlavně ztráta iluzí o stranických špičkách daná konfrontací s realitou stojí v popředí poškození oné součástky. Ani náhlý pláč či hovor v hádankách není u muže, co celý život psal strohá a přesná hlášení, příliš přesvědčivý. Ale třebas je dán zmatením... Materiál, který se zpracovává je z jedné, té lepší poloviny, zajímavý, leč z té druhé, horší o dost méně. Jen nevím, zda se mi líbí, že polovina lepší končí pod koly Machina ex deus. Nevěděli si s ní scénáristé dále rady, že musela zemřít? Či snad zhynula proto, aby Subjektiv mohl v jejích očích zahlédnout nejasný, možná dokonce neexistující výraz: "A hele, náklaďák, teď mě přejede, konečně vysvobození, dík, bože"? KONEC SPOILERU - Kdo ví, Subjektiv si raději bude myslet, že ano a i dík tomu směle může udělit tomuto filmu slabé ****. (08.01.2010)

Měl jsem blbej pocit, když jsem na tenhle film koukal. Hlavně teda proto, že ho takřka všichni hodnotí tak pozitivně, protože mně to tak pozitivní zase nepřišlo. Nevím proč, a tak jsem pátral a dal jsem si komentáře seřadit podle hvězdiček. Nejhorší kupodivu měly dvouhvězdičkové ohodnocení, takže i odpad nepřipadal k úvahu. Zajímavý, ale zase mi ty komentáře daly odpověď, se kterou jsem celou dobu sledování toho filmu tak nějak čekal. Táhlo se to, chvílemi to bylo šíleně nudný a bylo těžký se u toho příběhu udržet. Hlava mi pokaždé u toho filmu padala únavou. Přítelkyně u toho filmu dokonce dvakrát usla. Já taky, také jsem ho později dokoukával. A tři hvězdičky tomu stejně dám. (09.11.2009)

Scénář: Florian Henckel von Donnersmarck .. Velmi dobře zpracovaný pohled na dobu nedávno minulou. Divácky zajímavě vystavěná sonda do tvrdého německého socialismu, kterému vládne špiclování Stasi. Tu excelentně zosobňuje agent HGW XX/7 (jen nějak uniká jeho motivace k „baladě o dobrém člověku“), ovšem ani další postavy nezaostávají, jsou slušně vykresleny a herecky ztvárněny. Snímek je hutně prosáklý tíživou, chladnou atmosférou totality a je v mnoha momentech až mrazivě paradoxní. Ale je tu i několik humorně odlehčujících scén - vyprávění vtipu o pohlavárovy strany v jídelně je dokonalá, neméně pobaví i výtahový rozhovor s chlapcem. (30.01.2007)

Systém promítnutý do sentimentu jednoho muže. Na každém pak záleží, nakolik dokáže sdílet jeho pocity a vlastně i soudy. V mém případě trochu chybí ono "odkud" a naopak přebývala zbytečná poslední tečka v podobě sonáty. Ale i tak je ve filmu pár skutečně uhrančivých momentů (kantýna, výslech), které dávají pocítit systém doslova na vlastní kůži. Závidím Němcům tenhle film. (14.05.2007)