V zajatí teroru

Rozhodně zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. Jednoduchý příběh až skoro dává připomenout časy prvního Saw, kdy se skoro nehneme z jedné místnosti, jenže tady jde o něco úplně jiného. Scénář je velmi jednoduchý, ale dádá všem hercům veliký prostor a ti ho náležitě využívají, hlavně Laurence Fishburne - a jeho přízvuk - je úžasný, ale pochválit je třeba i Ryana Phillippa, který na tak těžkou roli působí velmi věrohodně. Pět prstů je tu symbolem pěti vzpomínek, stejně tak šachy jsou tu spíše jako ukázkou toho, že se nehrají mezi hrdiny, ale zejména mezi tvůrci a divákem. Dobře podaná pointa dokáže zaujmout i přesto, že její případné odhalení není nijak těžké. Průměrný konstrukt na který se ale možná ještě někdy povídám znovu. Realičnost příběhu jsem neřešil, nepřipadalo mi to až tak nepravděpodné... (28.01.2007)

Distributor samozřejmě zas musel zmršit název, aby obsahoval aspoň jedno ze slov: krev, smrt, teror. Moc jsem mu přál, aby se mu jeho potravinovej plán povedl, ale bylo mi jasný, že to tak nebude. Zajímavý bylo, že na každej prst použili jinou techniku odstranění. Fishburnovi jsem tu jeho arabštinu nežral. (13.12.2008)

Problém tohoto snímku je, že se ho neujal žádný kvalitní režisér, protože jeho potenciál není moc velký. Přesto dokázali autoři sehnat Laurence Fushburnea a Ryana Phillippeho, aby rozehráli drsné se tvářící "politický" thriller. Vše jde z kopce, každý koho jsme ve filmu viděli se po chvíli zdá být nějakým špiónem nebo agentem nějaké teroristické buňky. Nikdo neví kdo je tady dobrý, kdo je tady zlý. Hlavní postava se bojí a jediné co mu po něm zatím chce jeho únosce je, aby hrál šachy. O hodinu později má hlavní hrdina o něco méně prstů a únosci mají co chtěli. Co vůbec chtěli a proč to zrovna odnesl tento mladý chlapec co se snažil jet do Maroka pomoci? Kdyby dokázal aspoň tyto otázky film zodpovědět pořádně a s jistou dávkou nápaditosti, ale vy se dočkáte pouze obyčejných postupů, které vám po chvilce budou předem jasné a film celý skončí stejně rychle jako začal a jemně vyšumí do prázdna. (03.05.2007)

Tomuto filmu som zhruba v polovici prestal veriť. Nápad dopliesť diváka ako sa len dá, autorom vyšiel. Dej vyplýva z toho, že každý je vlastne niekym iným a niekto, hoci sa tvári, že je tým, za koho sa vydáva, je tým, za koho sa nevydáva, pretože sa musí tváriť, že je vlastne niekym úplne iným, za koho ho pokladajú. Najlepšie na tom je, že nikto vlastne nevie, kto je kto, ale všetci okrem niekoho na stoličke tušia, že vedia kto je niekto. A týrajú ho len preto, aby sa dozvedeli iné mená, o ktorých zase každý bude všetko vedieť, ale všetci sa budú tváriť, že o nich nikdy nepočuli. Ak by ste niečomu nerozumeli, pokojne mi napíšte mail. A dve rady do života: necestujte do Maroka a šachy si zahrajte doma v teplúčku. (25.12.2006)

Černý maročan (Fishburne) a bílý holanďan (Phillippe) rozehrávají šachovou partii - ve fyzické a především psychické rovině. Od začátku však není úplně zřejmé, kdo je vlastně "černý" a kdo "bílý"... Minimalistický komorní thriller, stojící na dialozích a ústřední herecké dvojici (to první mohlo být lepší, to druhé je velice dobré). Veskrze průměrnou podívanou posiluje slušné (leč trochu předvídatelné) finále... Mezi záplavou dnešních "popcorňáků" jsou kousky jako Five fingers příjemným osvěžením. (15.12.2008)