Andy Goldsworthy

Nerad jdu proti proudu ostatních hodnotících, ale tohle mě vážně nebralo. Dokument mě nesmí nudit, jinak je to v háji. Umění uznávám, ale neni umělec jako umělec. Je umělec a je pozér. Člověk, co má čas celej den stavět z kamenů kouli neni asi osoba, se kterou bych šel na pivo. Pár věcí bylo natočenejch a vyrobenejch hezky, ale v podstatě je to k ničemu. Pokud tohle někoho zajímá, já mu to neberu..ba dokonce přeju. Ale pro mě neni dokument o chlápkovi, co by chtěl porozumět kamenům, hlavní film na večer. (27.10.2010)

Pro mě naprosto fascinující dokument. Můžeme sledovat tvůrčí proces Andyho a ten (když má náladu) se s námi podělí o své pocity. A až mě uvidíte ležet v dešti na silnici s foťákem v ruce, tak už budete vědět. "It needs dedication." PS: Hned mi bylo jasný, že to neni rodilej Skot, bylo mu totiž rozumět. (01.08.2010)

"Kdo si hraje, nezlobí," napadalo mě v průběhu sledování dokumentu o Andym Goldsworthym - vrchním představiteli land artu. Přiznávám, do dneška jsem neměla ani ponětí, že něco jako "land art" existuje. Pravděpodobně existuje jen hrstka lidí, kteří se tomuto druhu umění věnuje. Ale je to naprosto pochopitelné, málo kdo by chtěl tvořit díla, která mnohdy během několika hodin obrazně "lehnou popelem" a práce na nich je často delší než jejich konečná doba bytí. Goldsworthy tvoří impozantní díla, jen je škoda, že je téměř nikdo nikdy neuvidí, protože zmizí ještě dřív, než je má někdo možnost vyhledat. Tento dokument je velice zajímavý, jen mám jedinou výtku ke způsobu, jakým je zfilmován. Celou dobu jsem si připadala, že sleduji dokument z konce 80. let a ne, že se jedná o snímek z počátku 21. století. Osobně bych dala přednost lepší kameře a rychlejšímu spádu filmu. (04.12.2011)

Nezapomenutelný duchovně estetický zážitek. Viděl jsem tenhle dokument kdysi dávno na ČT2, jen jednou, ale tak silně na mě zapůsobil, že se mi myšlenky na něj čas od času stále vrací. Kdybych byl umělecky tvořivý a chtěl tvořit nějaké to "umění", chtěl bych dělat přesně takový druh umění, jako Andy Goldsworthy. Umění jakožto součást přírody, krajiny, umění úmyslně jen dočasné a pomíjivé, což mu (možná paradoxně) dodává obrovskou existenciální sílu a hloubku. Křehká stavba z ledových rampouchů, která začne zákonitě zanikat s vycházejícím Sluncem, dlouhý pás ze spojených stromových listů, který jako zelený had pomalu pluje po hladině meandrujícího potoka, dřevěný propletenec na mořském břehu při odlivu, jehož život neodvratně skončí s dalším přílivem... Vrcholná krása. (18.06.2014)

Hodnota dokumentů Thomase Riedelsheimera plyne už z toho, že si do nich vybírá pozoruhodné osobnosti. Andy Goldsworthy mě zaujal svou pokorou k přírodě (naopak ve vztahu k lidem byla patrná lehká rezignace:). Smekám před jeho trpělivostí při vyvažování kamenů, mě by kleplo už po prvním nezdaru. Hodně prostoru je dáno samotné prezentaci jeho díla jen v doprovodu hudby (Fred Frith) a když už zazněl komentář, vůbec nepůsobil rušivě. Fascinující dokument. (23.10.2011)