Sněhový dort

Film z kategorie Americké nezávislé léto na ČT2. Looseři se náhodně sejdou, náhodně si pomohou a jdou zase o dům dál. Ten film není špatný, Rickamn, Weaver i Moss hrají elegantně a vyzrále. Jenomže příběh ničím neohromí, nemá žádné skrytější podtóny. Je to hezká a zajímavá historka, ke které je zbytečné se vracet. /25. 2. 13./ (25.02.2013)

Sněhový dort je velice zvláštní film a to nejen kvůli Weaverové v roli autistky. Díky pomalému (ne zdlouhavému) tempu máte čas o všech věcech přemýšlet a dostane se vám odpovědí na většinu otázek, které si při filmu nejspíš budete klást. Absolutní plus - herecké výkony, obzvlášť Rickman opět exceluje. Zbytek už se míchá v lehký nadprůměr, který pohladí, ale neohromí. (22.03.2010)

Dramatické, smutné, emotivní, nelehké, zajímavé, přátelské, utěšující × křečovité herecké výkony. Děj opravdu nevšední, zápletka, nereálná a co se týče vyřešení svých minulých činů a svědomí, tak to bylo celkem takové nemastné neslané. Alan Rickman odehrál průměr, nebýt jeho úžasného hlasu a přízvuku tak mi nezapadl do filmu vůbec. Sigourney Weaver se mi moc nelíbila, sice takovou postavu by měl problém zahrát každý, ale ona na mě působila strašně křečovitě. Takže dějově celkem dobré, herecky průměrné. Film co je vskutku zajímavý. "Sněhový dort! To vypadá zajímavě!" (09.09.2010)

Scrabble, sníh lepší než orgasmus, bezpečné zóny, trampolína.. sláva Rain Mana je zřejmě věčná, přesto se další tvůrci k oné věrné látce opakovaně vracejí. I britský tvůrce Marc Evans se ale drží zbytečně až příliš na uzdě. Dokáže dojmout, není patetický, ale na druhou stranu jakoby se bál překopat neobjevný scénář. První velký klad filmu je přesto nasnadě: ústřední herečtí představitelé. Výtečná a lehce pozapomnělá Sigourney Weaver své autistické postavě vtiskla svéráz i šarm a představila nám „další“ stránku autistova unikátního světa. Otázkou zůstává, jestli diváctvo herečku, která se proslavila postavami sebejistými, ráznými, v roli přijme. Osamělá panička Carrie-Anne Moss, po svém se vyrovnávající s neskrývanou nevolí svých sousedů, stále disponuje slušivým sex-appealem, škoda jen její čichu na průměrné role, no, a jako vždy výborný Alan Rickman, jemuž život nastavoval spíše tu horší tvář, s přehledem dokazuje, jak velké herce na britských ostrovech mají. Všichni tak kralují netradiční zápletce v modelově vystavěném dramatu o osamělém muži, jenž nazapřenou vezme mladou stopařku, ale z následné osudové vteřiny se bude léčit ještě několik dalších „dní“ v domě dívčiny matky – autistky Lindy. Tu smrt jediné dcery zjevně nezasáhne tak, jako fakt, že netuší, kdo jí v úterý vynese odpadky. Tenhle „dort“ má naštěstí ingredience řádně ušlehané (i když rozhodně NE objevné), dere se napovrch pozvolna (mnohdy až příliš), těží z dobře navozené maloměstské nálady (se všemi klady i zápory) a i přes ponurou atmosféru občas překvapí humornou scénkou. Ve výsledku ale víceméně zkouší dojmout otřepanými metodami, aneb ozdravná lázeň vedle nemocného člověka pro dříve „chybujícího“ muže, který leccos ztratil, ale leccos může napravit. Civilní melodrama o toleranci, vině a odpuštění se vám sice nezaryje pod kůži, ale nadprůměrným, nejen podzimním společníkem se stát může. *** a kousek.. (10.08.2008)

Jednoduché, nikoli primitivní; melancholické, ironické a příjemné. Alan Rickman je vynikající herec a Emily Hampshire má úžasně jasné oči. Když místy pominu to, čemu se ve filmu kulantně říká autismus Sigourney Weaver, musím vyjádřit spokojenost. A navíc, v té naší bezsněhé zimě, deštivé a blátivé jsem byla ráda, že vidím něco tak krásného, jako čisté sněhové vločky. Dazlious! (29.02.2008)