46-okunen no koi

Alegorickosť, podobenstvá, retrospektívy a alternatívne dejové línie podmienené rozhovormi a dedukciami, vizuálna hravosť a režijná nápaditosť, rozprávač rozprávajúci k divákovi cez otázky a zároveň skladajúci roztrieštený príbeh. Miike vo vizuálnej a režijnej dravosti. Ale príbehovo je to zaspaté. Príbeh lásky a nenávisti medzi skupinkou trestancov je nezaujímavý, chladný a podliehajúci vizuálnosti. Nemá presah a snaha o veľké myšlienky tu nepadá na úrodnú pôdu. Je to hra na niečo viac, než to v skutočnosti je. Film z obrovským potenciálom, ale pre mňa bez duše. (22.10.2017)

Lyrično. Fantaskno. Detektivní příběh. To vše se proplétá a velmi pěkně to svazuje hudební doprovod. Myslím, že to zajímavým způsobem odráží japonské myšlení, nebo spíše to jací jsou, v co věří. Jun, Shiro i kouřící detektiv byli výborně zahraní. Sbližování, pomalé rozplétání minulosti, kterou je v určitém aspektu stejně velmi těžké pochopit, zanechalo velmi zajímavý filmový zážitek. Nečekejte zběsilé tempo, nečekejte krvavé souboje, nečekejte "plynulý" příběh. Tenhle film je o obrazu, je o tom, co nelze vyjádřit perpnými dialogy. Dívej se a poslouchej, hlavně nic neočekávej. (11.12.2009)

Mírně absurdní scénář se ke konci zvrtne v detektivku s epickým rozuzlením. Tak trochu Miike mimo žánr, ale jeho rukopis je tu silně znát, už podle choreografie občasných vězeňských rvaček. Asi nejvýstižnější: nelineárně vyprávěný příběh z neznámé budoucnosti uprostřed vezení s vězeňskými rysy, jak je (to jediné) známe... (10.11.2011)

Takashi Miike me tentokrat prekvapil, a ne, ze by ve filmu nasili a lidske divnosti zrovna chybeli, ale celkove vyzneni je proste az soucitne. Zanrove je film take velmi zajimavy. V podstate rozhodne nejde o zadne vezenske drama, ale spise mi to pripomina tajemny detektivni pribeh s az fantastickymi prvky i kdyz ty maji na samotny dej nijaky vliv. Nektere sekvence snad pripomenou diky sve mysterioznosti Davida Lynche. Skvele herecke obsazeni. (10.01.2008)

První film kde jsem se rozhodoval mezi pěti a třemi hvězdami. Ano, je to tak. Do poslední scény jsem si nebyl jist, zda-li je to tak neuvěřitelně chytré nebo jde jen o šikovně zamaskované banality. Roztříštěnému příběhu vévodí výborné výkony Matsudy i Anda, kteří vytvořili dvojici, jejichž chemii by jim záviděli i Brad s Angelinou. Nakonec mě tahle špinavá, mokrá a filtrově vypiplaná detektivní mozaika plná uvěřitelných emocí, šílených zážitků i metaforických obrazů (pyramida s vedle stojící raketou je úchvatná) naprosto pohltila. A zbylo po mě pět hvězd... (01.02.2009)