Rozpoltený

,,JSME, KDO VĚŘÍME, ŽE JSME“… /// Tři čůzy ve spárech šílence s mnoha identitama v podání parádního McAvoye. Ovšem ten příběh zase taková pecka není. Nikam se to neposouvá. Jen „vězení“, magor a jedinej člověk, kterej všechno pochopí, se zachová jako píča (což není spoiler, ale fakt, páč tak je to v obyčejnejch hororech zvykem). Souhlas – je to jiný, ale celkem vobyčejný s dramatickou koncovkou a fanouškovskejma závěrečnejma deseti vteřinama. Ale že bych se kvůli tomu posral v kině… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Já nejsem já. 2.) Doma mě píchaj a já nevím, jak se bránit. 3.) Thx za titule „C-Max“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.04.2017)

Body za to, že Shyamalan nedá chvilku na vypnutí a nutí šrotit od začátku do konce, McAvoy sází ksichty v další střelený roli co by jen tak někdo nezmákl, ale s psychologickými thrillery jsem to měl vždycky na háku a DID mě nijak nefascinuje, takže za mě pořád jenom "celkem dobrý". Většinou mi narušený divnolidi sednou jen když někoho przní nebo vraždí v masce mačetou :) Přes 100M za dva týdny ale velezázrak a v záplavě samých nudných a těžce neorigo temnějších filmů za poslední roky v kině SPLIT vyniká s přehledem. (05.02.2017)

Holt každý máme svoje vzlety a pády a i když mě kolega, se kterým už dlouho můžu cokoli kolem filmu probrat, nazval fanatikem, spíš bych to předefinoval na skalního fanouška, jenž už se nějaký ten pátek k režisérovi, který mu dlouhá léta mluvil z duše, opatrně vrací. Kromě žánru, retrospektivního vyprávění, způsobu záběrování a roli pro Shyamalana mi tenhle film žádné jeho kousky nepřipomíná. Jenomže toto je trochu slepá ulička, protože konec může být brán jako škující pointa, jež mě (a dívám se, že nejenom mě) vedla k úvahám o režisérově dávné úvaze o pokračování komiksového filmu. Největší slabiny snímku vidím v dlouhém představování Kevinovy duše a v katarzi, kterou jsem si představoval trošku silnější. Po Rozpolceném může následovat cokoli, takže se nechme překvapit. (30.01.2017)

M. NIGHT SHYAMALAN, SPLIT (2016) ________ I. ___ Nevím, kam Shyamalanovu tvorbu vlastně zařadit. Teda nevěděl jsem, dokud jsem neviděl Split. Musím předeslat, žé moje omezené vědomosti o tom, co je to rozdvojená osobnost, se zužovaly na představu, že 'někdo má v sobě ještě někoho jinýho’, přičemž slůvko ‘ještě’ výmluvně napovídá, že dva je až, až - živá vzpomínka na Exorcistu se tuhle domněnku zdála spolehlivě potvrzovat. Vím pouze z doslechu, že se experti snad dosud hádají, jestli si pacienti nevymýšlejí, když se jim snaží namluvit, že mají v těle zabydlených osobností dokonce víc. Že by číslovka mohla začínat závratnou ‘dvacítkou’ jsem z filmového plátna ten večer slyšel vůbec poprvé. Ocitl jsem se tedy v autu, rozuměj v roli bezbranného diváka, který si nemohl, tak jako Vy zasvěcenější, včas oddechnout, že dle mých zaručených informací DID takhle rozhodně nevypadá a nefunguje, a nemohl jsem tedy úlevně a z odstupu sledovat, jak se v tom chudák rejža plácá. Vlastně ani nevím, jak ty dvě hodiny, co jsem z plátna nespustil oči, uběhly... Co je na tom filmu, alespoň pro mě, opravdu zajímavý, mi ale nedošlo dřív než na druhý den ráno. Už se k tomu dostanu, ale to Vám budu muset nejdřív převyprávět, co se mi stalo před pár lety... ________ Němý údiv způsobil, že jsem ucukl o něco později, než bylo záhodno. Na zápěstí pravé ruky mi zbyla půlkruhová rýha rudé barvy a tvaru hrany rozžhavené plotny, dost to bolelo. To byste nevěřili, jak často máte během dne takové zápěstí, píšete-li pravou jako já, přímo před očima. Bylo to úplně jak z filmu Mikrokosmos. Zacelovalo se to hodinu po hodině, fakt nekecám, nemluvě o tom, jak se to pokaždý změnilo, když na to pad' můj zrak po probuzení. Bezděčně mě napadlo, že něco ve mně, nějaká síla, sama o sobě, zatraceně chce žít! A maká na tom, aniž by mě nechala jí do toho kecat, vážně intenzivně. Ten kontrast byl o to větší, že jsem v tý době měl nějaký chmury na duši, vlastně to bylo celkem zlý. Jenže čím dýl jsem na tu hojící se ruku nevěřícně zíral, tím byl ten můj smutek menší, a ještě menší. Někdy na tu sílu myslím i dnes. A pokaždý je to, jak když dostanu facku: Co seš shrbenej? ______ Pro mě je tahle síla, o jejíchž skutečných schopnostech podle všeho víme houbelec, skutečná, ať už to znamená cokoli. Vemte si, jak neskutečnou vynalézavost a úsilí prokázala, když šlo o banalitu, lehce spálený zápěstí někoho, co o pomoc ani moc nestál. Co je tahle síla asi schopná podniknout ve chvíli, kdy ‘má pocit’, že se v bezprostředním ohrožení ocitá duše bezbrannýho dítěte, že prochází něčím, co nemůže snýst, co asi udělá, když se celá vrhne do jejího zacelení? Nepochybuju, že si najde svoji cestu, a že není nijak divu, že tý cestě moc nerozumíme. A nějak mi nepřipadá nemožný ani to, že se jí podaří stvořit takový “osobnostní konstelace”, že si je ani nedokážeme představit. Shyamalan se o tomhle pokusil natočt film, což mu slouží ke cti… II. ___ (pokračování přííště…) (21.01.2017)

Herecký výkon Jamese McAvoye skvělý. Ale jinak... v žádném případě to nebyl horror ani thriller. Psychologické drama, které se skládalo z 80% z rozhovorů s psychiatrem a z 20% nepovedené akce. Cituji: Thriller (z angl. thrill: otřást, vzrušit) je žánr filmu, který má u diváka vyvolat silné napětí a emoce. Thriller je žánr blízký hororu, s nímž často splývá....." - TAK TOHLE SE u sledování "SPLIT" rozhodně nestalo! (11.02.2017)