Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když byl 7. dubna 1994 zvolen rwandským prezidentem člen kmene Hutů, tato nádherná země se stala svědkem začátku jednoho z nejhorších zvěrstev v soudobých dějinách. Svěží zelené buše, kopce a údolí byly spolu s ulicemi, řekami a domy zaplaveny krví poté, co Hutové vyhlásili Tutsiům zuřivý boj. Během následných orgií násilí se sousedé a přátelé vraždili navzájem, někteří dokonce zabíjeli i své vlastní děti a příbuzné. Kostely přetékaly znetvořenými těly stovek tisíc Tutsiů a Hutů, nejméně 937 tisíc lidí bylo podle nedávného průzkumu rwandské vlády povražděno během masakru, který trval sto dní. Deset let po genocidě, jíž se nikdo z mezinárodních sil nepokusil zabránit, vzniklo toto strašlivé dokumentární drama. NĚKDY V DUBNU, první zásadní snímek o rwandské genocidě, se natáčel v místech, kde se krveprolití odehrálo, a klade celému světu otázku: jak se to vůbec mohlo stát? (Cinemax)

(viac)

Recenzie (37)

Morholt 

všetky recenzie používateľa

Sometimes In April se nese ve stejném duchu jako všechny filmy o Rwandě. Hutuové vraždí Tutsie, vojska OSN jsou naprosto neschopná, Američané nedělají nic (krásně to vystihnul hutujský generál při rozhovoru s americkou diplomatkou, která se mu snaží vyhrožovat: "Není tu ani ropa, ani diamanty, tak co by jste tu dělali?") a tím vším se táhne nějaký osobní příběh, v tomto případě se jedná o hutujského důstojníka, který ma tutsijskou manželku. Snad jen to je oproti ostatním rwandským filmům popisnější, což mi vyhovovalo. Ale i když je film lehce čitelný a nepřináší do tématiky nic nového, tak stejně šokuje a zadírá se pod kůži. Ne tak intenzivně jako Hotel Rwanda či Shake Hand With The Devil, ale sílu určitě má. 85% ()

Jordan 

všetky recenzie používateľa

viem, je totálne hrozné, čo sa udialo medzi kmeňmi Hutu a Tutsi, tento film mi do tejto situácie vniesol viac svetla. je tiež strašné, ako sa k tomu zachoval svet, že sa o tejto genocíde vedelo a i napriek tomu sa dovolilo, aby bolo zabité také neúnosne veľké množstvo nevinných ľudí, dievčat, detí, starcov . . . i napriek sústrasti nad obeťami, i napriek hnusu voči celému tomu vraždeniu, i napriek mojej povahe, ktorá uznáva čisto pacifistické a humanistické postoje a niečo tak hrozné, ako sa stalo v rwande, mi vháňa slzy do očí a adrenalín do žíl, musím prehlásiť, že hodnotím film, ktorý nie je označený ako dokumentárny. film á la thés s vojnovou temtikou je samo o sebe dosť ťažké sústo a i napriek ordinérnej réžii, ktorej šlo viac o zobrazovanie faktov, i napriek určite značnej spolupatričnosti a zaangažovanosti tvorcov, musím povedať, že od filmu čakám niečo viac, ako len dokumentárnu dramatizáciu či dramatickú dokumentáciu. Nehodnotím tu obsah filmu, ten vytvoril život, vytvoril ho kruto a pravdivo. ale forma, spôsob dramaturgického pretavenia skutočnosti a jeho spracovania do výslednej podoby mi nesadol a prišiel mi nazaujímavo/nudný i napriek obsahu, ktorý svojou mrazivosťou a výrečnosťou mohol poskytnúť nesmierne možnosti pre režiséra. možno som ale sledoval tento filmy nepripravený, navyše v nepodarenom dabingu (čo si uvedomujem) a vnímal som to nesprávne. Jedno sa však nedá uprieť - rozhodne sa k tejto téme treba vraciať a hľadať aj takýmito spôsobmi odpovede na otázky, ktorých je v rwandskej tragédie nesmierne veľa. tu musím zareagovať na predošlé hodnotenia - NIE, TENTO FILM NIE JE ZBYTOČNÝ. je potrebné, aby ľudia v európe a amerike vedeli, čo sa naozaj udialo. jediná námietka v mojom prípade je, že lepší by bol asi dokument, resp. hraný dokument. ()

Reklama

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Smrť jedného človeka je tragédia, smrť miliónov je len štatistika. Tento citát pripisovaný Stalinovi, špecialistovi na masové vraždenie, najlepšie charakterizuje dojem, ktorý som mal z tohto filmu. Prínosná bola pre mňa historizujúca úloha kolonizátorov i ľahostajnosť sveta k dianiu v Rwande, ktorá nemá ropu ani diamanty. Chápem, že je nesmierne ťažké nakrútiť film, ktorý by ukázal, že vražda milióna ľudí nie je štatistikou, ale milión krát opakovanou vraždou. Charakteristické je aj porovnanie päťdesiatky odsúdených k počtu zavraždených, pretože sa v ničom nelíši od obdobného pomeru pri holocauste, genocíde Arménov a Kambodžanov. Ak som Hotelu Rwanda vyčítal nadmernú emocionalitu, tento film na mňa pôsobil príliš chladne a tak sa zmierujem s tým, že o takýchto dejinných udalostiach je prakticky nemožné nakrútiť film, ktorý by v plnom rozsahu ukázal divákom, čo sa vlastne stalo. A to, že každý pozná mená ako Hitler, Stalin, niektorí aj Pol Pot, ale prakticky nikto nepozná mená ich obetí vedie k tomu, že opakovanie týchto tragédií nie je vylúčené ani v budúcnosti. ()

C0r0ner 

všetky recenzie používateľa

Další Rwanda a další nepopsatelný masakr, nad kterým se dá jedině kroutit hlavou. Opět to byl jiný pohled na celou záležitost, který mi seděl skoro nejvíc ze všech předchozích, protože i přes velkou porci minut jsem neměl potřebu kontrolovat hodiny a soustředěně koukal na tu příšernost před sebou. 95% ()

Maynard. 

všetky recenzie používateľa

No, už je to tak půl roku, co sem tohle viděl, ale tak vím, že už to nikdy asi neuvidím, tak si na to hodím koment takle zpětně. Rwanda, tak o tý sem už viděl celkem dost filmů a Světe div se, žádnej není veselej a optimistickej. V každým je to stejnej brutální masakr. Asi nejhorší na tom je, že se tam ti černoši mydlej mačetama, žádný velký střílení, prostě vem mačetu a sekej co se dá. Tohle je myslím příběh dvou bratrů, kterej je umístěn do převratu v týhle jinak asi krásný zemi. Asi nejhorší je ta bezmoc vnějších jednotek, který se nemůžou míchat do sporu s místními... ()

Galéria (8)

Zaujímavosti (3)

  • Rwandská genocída je popri nacistickom holokauste, arménskej genocíde a genocíde Červených Kmérov v juhovýchodnej Ázii zaraďovaná k najväčším genocídam 20. storočia. (MikaelSVK)
  • Kolem 58. minuty se Augustin (Idris Elba) domlouvá s Xavierem (Fraser James), zda zůstanou v domě nebo kam se skryjí před postupujícím násilím. Je vidět, jak se Xavier holí a na tváři má dost holící pěny. V dalším záběru je ale zcela čistý a oholený. (Jimmy15)
  • Okrem autentických miest v Rwande, predovšetkým v jej hlavnom meste Kigali, pracovali filmári aj v Paríži a Washingtone. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama