Zástavy našich otcov

Načančaný americký průřez vojínem Ryanem, Pearl Harberem a Údolím stínů. Clintova ruka nezpochybnitelná, výrazná a pevná. Amerika z toho cáká každou ďourou, to ale ještě není důvod špinit její vlajku víc než japonskou. Naopak – třeba co do bojových scén jasně boduje pohled č. 2. Bohužel, oba eposy jsou si rovnocenné ve své emoční vyprahlosti. Co se ovšem Eastwoodovi musí nechat, že opět přispěchal se snahou sdělit nám poselství, a to hned ve dvou dílech. Chvála mu. (Filmfest Hurghada 2012, 55/67) (29.12.2012)

Precitlivelý dobráčisko Clint Eastwood zlyháva presne tam, kde sa dalo očakávať - v mäkkosti a naivite vojnových scén. Tie - aby boli v silnej protiváhe k monológu "Some of the things I saw done, things I did, they weren't things to be proud of", mali vzbudovať hrôzu a zdesenie, čo sa nedeje. A potom je tu na preskáčku druhá línia filmu, expozícia trojice vojakov do role diskutabilných hrdinov. Táto linka by - hoci v patetickej hanbe - prežila, no jej prepojenie s tou vojnovou zlyháva - pomalé a polopatické osvetľovanie myšlienky, ktorá je jasná po prvej polhodine, je čím ďalej neznesitelnejšie a posledných ultra-sentimentálnych 20 minút je už len testom, čo vydržíte. Pre Zástavy našich otcov neexistuje trefnejšie synonymum než *sračka*. Nie je to slabý film, je to nefungujúci a nevydarený film. (13.03.2007)

Clint Eastwood podobné výpravné veľkofilmy vie točiť, v tomto prípade však výsledok trocha zaostal za očakávaniami. Dramaticky opäť výborné, tiež nejaké emotívne vypätejšie scény by sa tam našli, príbeh mi tiež prišiel zaujímavý, avšak koncepcia výstavby dejovej linky mi prišla zbytočne chaotická a komplikovaná. Jednotlivé dieliky skladačky celého príbehu o šiestich vojakoch, ktorí vztýčili tú vlajku boli spájané dohromady cikcakovito, čo mne moc nevyhovuje. Preto len lepší priemer. Inak potešilo by, keby sa tam zmienili o tom, že Michal Strank sa narodil v Československu (Spiš) a že síce mal americké občianstvo (prostredníctvom naturalizácie jeho otca), no nemal o tom žiaden doklad. Škoda, že to tam nevypichli. Celkom zaujímavé by preto bolo vedieť na základe čoho ho vlastne povolali do armády. 65/100 (24.06.2017)

Na Clinta docela silný zklamání. Jakoby totiž neměl jasno v tom o čem chce vlastně točit, jestli o válce samotné nebo o osudech přeživších. Takhle se snáží obsáhnout obojí, jenže ani jedno se mu trochu nedaří a celé to působí tak nějak rozplyzle a roztahaně.To umocňuje také nekonečně se vleknoucí konec. Osudy vojáků nejsou moc zajímavé a moc dobře rozepsané, i když se herci snaží seč můžou. A když už se dostaneme na bojiště, tak jsou válečně scény tak nepřehledně natočené, že místy člověk netuší co vlastně sleduje. Škoda, od Clinta bych čekal o hodně víc. 50% (10.08.2009)

Tohle není film o dobití Iwo Jimi. Jeho hlavní vyprávěčská linie víceméně končí obsazením hory Suribachi a vztyčením vlajky což však ještě zdaleka nebyl konec japonského skutečně houževnatého odporu. Byla to posvátná japonská půda, první z ostrovů patřící císařství a ne jen nějaký okupovaný atol Šalamounových ostrovů či jinde... Film se zabývá tím co následovalo. Známým snímkem vojáků vztyčujících vlakju na vrcholu hory a snahou propagandy díky této emotivní fotografii z toho doma vytřískat co nejvíce. Amerika roku 45 už byla válkou unavená. I takový obr jehož produkce jela na max musel své nákladné válčení něčím platit. Jenže na Buy War Bond už lidé moc pátým rokem války neslyšeli. Propaganda se tak snažila využít každou příležitost ukázat lidu jeho hrdiny a napůčovat si na dlužní úpisy. Byly jich stovky, stíhací esa, snajpři, výsadkáři, osádka bombardéru B 17 (Memphiské krásky) která jako první dokončila operační turnus v Evropě, návrat Doolitlea (velitele Tokyo Raiders) atd... Pokud někdo kritizuje film přemírou patriotismu a propagandou, pak mu říkám, ale sakra o to tu přeci šlo! Clint se s tím dobře popral a i když pravda mohly být více rozvinuty psychologické roviny myšlení hlavních hrdinů vystavovaných po všech městech států jak opice, to hlavní bylo řečeno. Snad jsem naivní, ale věřím, že Clint jim všem co se tam bili chtěl vzdát hold, doláče za kina a prodej bluerayů byly snad až na druhém místě...Jsem rád, že ve filmu zazněl rasismus. Je třeba si uvědomit, že Amerika čtyřicátých let byla rasistická jak poleno, hrdina nehrdina, indián neindián, černoch nečernoch! Ti s jinou barvou pleti věřili, že díky tomu, že své vlasti jako právoplatní Američané nabídnou své životy a bude na ně nahlíženo jinak a lépe se setsakramentsky spletli. Až šedesátá léta začla bořit nerovnost a jejich diskriminaci. Iwo Jima měla smysl, nejedna osádka nouzově přistávající B29 vděčí mariňákům za její dobytí a zajištění letiště. Po Iwo Jimě si Japonci už nebyli tak jistí. Ta řež jejíž část mohl divák vidět při vyloďování by měla navždy zacpat huby kecalům o zlotřilém vrahounském náletu na Nagasaki a Hirošimu... Kdyby nepadla ona dvě města, padly by statisíce Američanů na plážích japonských ostrovů. Iwo Jima by ve srovnání s tím byla jen takovou malou šarvátkou. To je třeba mít na paměti. Já jsem s filmem spokojen. Vše je téměř dokonalé, hlavně vizuál. Amerika konce válečných let byla vykreslena skvěle i léta padesátá. Za mne je to za čtyři hrsti černého sopečného písku Iwo Jimy. * * * * (28.09.2013)