Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Tenhle film ve mě zanechal hodně rozporuplné pocity. Samotnou předlohu jsem nečetl, ale troufám si tvrdit, že znám jinak dobře Čechovovo dílo (především to dramatické) a tohle mi autorův rukopis rozhodně nepřipomíná a ruské prostředí už vůbec ne. Na kvalitě díla se rozhodně podepsala 20letá pauza v natáčení. Nejvíce je to znát na dodatečných postsynchronech z roku 1990. (06.12.2006)

Apokalyptické podobenství o špínou zaneseném světě, kde lidé žijou bez špetky naděje na záchranu, kde přemýšlivý tvorové vystupující z řady postupně chřadnou a upadají a šílenství se zdá býti jedinou možnou odpovědí a únikem před všudypřítomnou hnilobou a rozpadem všech hodnot. Poslední soud by byl vysvobozením, avšak už nezůstal nikdo, kdo by nebyl svržen do plamenů pekelných... Čistá deprese... (01.06.2009)

Mám moc rád Vladimíra Mertu, jak po umělecké stránce, tak i té lidské. Ale ani on, v jedné z hlavních rolí, nezachránil tento film v mých očích od pocitu zcela promarněné šance a zklamání. Jakoby experimentálně pojatý kus, v němž občas zazní monotónním hlasem z jeho aktérů zajímavé myšlenky, které se ale ve všeobjímajícím filmařském chaosu bez ladu a skladu bezpečně ztrácejí. Netuším, jaký filmařský proud reprezentuje Ivan Balaďa a po tomhle filmu to snad ani vědět nechci. Čechov musel v hrobě rotovat jak vrtule v mixéru. (31.07.2006)

Úžasné podobenství o člověku, životě, pravdě a smrti. Drobné střípky skládají jen pomalu výsledný obraz světa. Nádherné obrazy černobílých portrétů by mohly být samostatnými fotografiemi. Symboly, zátiší rozpadajících se věcí, zpustlá zahrada, chátrající domy, pukající zdi, zbloudilé duše, bláznovství, radost, zoufalství, smutek. Tak trochu Kafka, něco z Případu začínajícího kata, Slavnosti v botanické zahradě, Jakubiska, i když nakonec jde o osobitý pohled I. Balady. Prázdná slova, fráze, filozofické úvahy, nesrozumitelná slova, ticho. Kdysi jsem dal tři hvězdy, nyní zvedám na plný počet. Nedoceněný film. Ale rozumím tomu, že zaujme jen menšinové publikum. Kdo se nechá vtáhnout, má možnost vidět svět z jiného úhlu, a přeci ten samý, co nás obklopuje. Chtěl bych napsat krásné, byť je to plné bolesti, ale tak nějak i naděje. (10.07.2020)

Nesmírně temný snímek, který je důstojnou protiváhou Jakubiskovým VTÁČKOVIA, SIROTY A BLÁZNI. Je to jako rub a líc - zatímco Jakubisko ukazuje bláznovství jako poslední výspu svobody a útěk před společností, Balaďa podal v ARŠE BLÁZNŮ bezútěšný obraz tehdejší (a nejen tehdejší - snímek je nadčasový) společnosti. Velmi depresivní zakončení "zlatých šedesátých". Brilantní esence ducha doby. (15.06.2011)