Podivný prípad Benjamina Buttona

Co se týče technické filmařiny naprostá paráda. Bohužel děj mě vůbec nezasáhl. Až do války celkem dobré, pak ovšem následuje sled epizodních scének, příliš vytržených ze života ústřední dvojice, navíc té recyklace Gumpa je tam až moc. Linie matky s dcerou v nemocnici se moc nepovedla a působí skoro jak z nějakého laciného seriálu. Spousta okatého ždímání citů a pomrkávání po cenách, leč mé oko zůstává suché. Opravdu říkáte umírající mamince "chci se s tebou navždy rozloučit"? (01.02.2009)

Čekal jsem pětihvězdičkovou palbu abych pravdu řek, ale jak se film ze začátku slibně rozjede, tak v půlce propadl do průměrnosti a v závěru nebylo pořádně o co stát. Pravda je, že David Fincher točit umí, takže je to veskrze solidní dílo, které určitě nezklame, ale furt mi příjde, že ten příběh nemá v sobě tolik chvil, abych se po něm na konci mohl zhroutit, ačkoliv na to má. Jak to ze začátku bylo solidně našláplé tak to šlo a já si to užíval, ale později mi to nemělo pořádně co nabídnout. Hudba je k tomu pěkná, i když nejhezčí je stejnak ta skladba z traileru, a je vlastně podobná jako samotný film. Nostalgická, mírumilovně příjemná, něžná, ale trošku prázdná a k ničemu. Život Benjamina Buttona bych popravdě viděl ještě trošičku delší, ta délka mi na tom vůbec nevadila, ale čekal jsem v něm trošku více citů, a i když je film samotný hodně příjemný není v něm to patřičné kouzlo a ačkoliv jsem se těšil celý film na samotný konec s tím jak to nakonec dopadne, tak nějak v půlce mě radost omrzela a já se těšit přestal. Po pravdě, nevím, jestli by se z toho dalo vydřít více, ten příběh je tak trošku jednotvárný, a občas má pár hluchých scén, které se děsně prodlužují, ale přesevšecko je to hlavně film, který náladu určitě zlepší. Neobvyklý, zvláštní, jediný svého druhu a to zřejmě napořád (snad), stejně jako je Benjamin Button...jediný svého druhu. (18.01.2009)

Zas takova pecka, jak by se podle hodnoceni mohlo zdat, to fakt neni. Prvni problem je v samotnym Fincherovi. Film po technicky strance vypada naprosto perfektne a ty necely tri hodiny ani na okamzik nenudi, Fincher je totiz fakt mistr reziser. Jenze co se da delat, je to thrillerovej a krimi reziser a je videt, jak se tady strasne snazil o takovou tu magickou atmosferu, jenze to se dari jen malokdy. Takze pak celej pribeh nevtahne tak, jak by mel a pak mi na postavach ani tak moc nezalezelo, obzvlast, kdyz se hlavni dvojka furt dokola potkava a zase rozchazi. Navic ani pribeh neni kdovijakej a nebejt ty dokonaly myslenky s starnutim/mladnutim, tak by pribeh ani neprinasel nic moc novyho. Takze to pak musi zachranovat herci. Pitt podava jeden ze svejch lepsich vykonu, ale velkej podil na tom ma taky menici se makeup, ale rozhodne pochvala. Blanchett si odvadi takovej svuj standart, coz je nadprumernej vykon, ale misty byla vcelku protivna. Rozhodne ale stoji za zminku Tilda Swinton, tentokrat pro zmenu v mily a sympaticky roli. Jinak co se tyce toho starnuti, je to udelany fakt paradne, ale jen do chvile, nez se film dostane k Pittovo normalnimu vzhledu, pak, jak kdyby nevedeli, jak ho omladovat, tak po par zmenach ucesu tu najednou stoji nejakej kluk. Coz je po tom postupnym mladnuti predtim docela divnej skok. A konec taky neni z nejuzasnejsich, cekal jsem neco originalniho, nejakej zvrat nebo tak, ale konec pride stejne pohodove jako odsejpal celej film, aniz by vyvolal nejaky vetsi emoce nebo necim prekvapil. Celkove po remeslny strance naprosto bezchybny, ale zbytecne dlouhy a zadny velky emoce, jak by si takovejhle pribeh zasluhoval, se nekonaj. Slabsich 5*. (11.01.2009)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)

Dokud je to o něm a ne o nich, tak nemám zásadnějších výhrad. Pak už výhrady mám a to hned několik. Shrnul bych je ale do posmutnělého povzdechnutí, že když už tvůrci z Fitzgeraldovy předlohy nepoužili nic víc než název (což se zase není co divit) a naopak nepokrytě (a nepřiznaně) vykradli Greerovu Zpověď Maxe Tivoliho, tak se jí mohli držet i v podání vztahu Maxe a Alice. Ehm, pardon, myslel jsem samozřejmě Benjamina a Daisy. Tahle sladkobolná, byť vkusně servírovaná, limonáda se Greerovu kondenzovanému vývaru plného melancholie a smutku rovnat nemůže. Já vím, že srovnávat knihu a film je značně nefér, ale tentokrát si začal Roth. Když už si "vypůjčuje" nápady jinde, tak by to měl dělat aspoň stylově. A ne takhle fušérsky, kdy to nejlepší nahradí stokrát viděnou chladnou romancí. ♫ Hodnocení OST: 3/5 (02.03.2009)