Podivný prípad Benjamina Buttona

Žil byl Benjamin Button. Narodil se. Učil se. O panictví přišel. Byl ve válce. Zamiloval se. Přátelil se. Někdy se opil. Zplodil dítě. Jezdil na motorce. Stařecky zdementněl. Umřel. Ale neměl to hoch jednoduché, leccos se mu pokáklo, neboť místo stárnutí jeho tělo mládlo. Divák z toho slzel, poddával se sentimentu, na první pohled rozpoznal Benjaminovu budoucí lásku, sledoval jak se mění doba, účesy, hadry, prostředí, hudba, životní styl. Během celého filmu se na diváka hází "hluboká" a útěšlivá životní moudra. Inu, drahý velkomelodoják. (26.05.2010)

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)

Emocionální chlad, který postihl valnou část ČSFD u Nouzového východu, jsem já pocítil u nového Finchera. Řemeslně přesně zvládnuté, leč se nejedná o nic víc (včetně herců) než profesionální standard. Nedostatek nápadů při rozvíjení mentálního vývoje hl. hrdiny je v kombinaci s šíleně přestřelenou stopáží takřka smrtící. Fincher kočíruje zdatně, ale nebýt opětovné kombinace vizuálních triků a detailně promyšlených kompozic (viz. Zodiac) při vytváření dobově fantaskní atmosféry, nejspíš by mi v hlavě neutkvělo krom skvělých masek zhola nic. (08.01.2009)

David Fincher mně zase zavařil... Ostatně jako vždy se svými filmy... tenhle týpek mě snad bude překvapovat pořád... Ale v dobré slova smyslu... Nejdřív jsem odolával, zda si tak dlouhou stopáž filmu pustit s vědomím, že se bude jednat o pomalu plynoucí sebpříběh a navíc jsem neočekával nějakou prudkou akci... Nicméně... uplynulo pár minut a já byl ve Finchovo světě potažmo ve světě prezentovaným poctivým výkonem Cate Blanchett a Brada Pitta... ovšem nejen jich naprosto uchvácen... Vyjma některých počítačových triků v souvislosti s pohledy na lodě a moře snad nelze nic vytknout... Jojo tenhle film si zase za krátkou dobu pustím... a víte co? Já už se na to těším... :-) (25.04.2009)

Někdo si v tom najde filosofický film o životě, smrti a pomíjivosti všeho. Někdo zase zdrcující romantiku a někdo to vezme jako ódu na nespoutaný, plně prožitý život, prostý veškeré sebelítosti. Ono tam je totiž motivů nepřeberně. Zvlášť smrt je předkládána velice často a hrdina je s ní konfrontován už od mala, kdy mu pragmatická maminka říká ať je rád za každý moment co má, protože se tu už asi dlouho neohřeje. To Benjaminovo fyzické mládnutí mě vždycky nejvíc bavilo při životních setkáních s Cate Blanchett, kdy vynikl ten kontrast. Přestože na tom byli vlastně věkově stejně, opravdu si rozuměli, jen když byli děti, protože děti nic neřeší. Poté až když dosáhli fyzicky stejného věku a mohli tudíž souložit, aniž by to bylo perverzní a poté až když je Cate Blanchett na smrtelné posteli a prožívá to usmíření se svým životem a přehrává si všechny ty setkání a konečně chápe, jak on se musel cítit. Přiznám se, že mě ten film emocionálně nedostal až tak, jak jsem čekal, ale při dialogu mezi Pittem a Cate Blanchett na pískovišti s dcerou, kdy Benjamin říká, že odejde, že ta holka potřebuje otce, jsem úplně pocítil strach. Musí to bajt fakt hroznej pocit, když víte, že se z vás stane mimino!!! Řemeslné zpracování je naprosto dokonalé. Prostě precizní filmařina! Hrozně se mi líbily ty "němé" vsuvky s chlápkem, co ho vždycky trefil blesk. Spíše mi tam občas malinko drhnul scénář, kdy mi dost úseků nepřišlo uspokojivě vypointovaných. Např. příhoda v hotelu s Tildou Swinton je hrozně natahovaná. A vůbec celá ta stopáž je nadbytečná. (13.01.2009)