Zodiac

David Fincher už několikrát dokázal, že po skoneční jeho filmu jsem skutečně neměl náladu vzít si žlutej klouboček a oranžový slipy a jít křepčit na karneval. Spíše jsem se díval s lanem v ruce po pevných větvích v aleji . Fincher mě zase vcucnul do děje, takovým zpsůobem že jsem si celejch 160 minut připadal jak polda co ho zajímá jediný, vypátrat Zodiaca. Pěkně jsme si užil tu atmosféru oněch let . Občas mě z té atmosférky přepadaly nepříjemný pocity. S každou příbývající stopou k Zodiacovi jsem byl více a více nervoznější až jsem sámou nervozou kousnul vedle sedícho kámoše do ruky. Prostě skvělá pátračka po vrahounovi jak má bejt, ale jak jsem ji ještě nikdy neviděl. Ještě mě napadlo, co kdyby noviny v Česku otiskávaly Zodiacovi dopisy a šifry. Beztak se tam píše o hovnu ehm o politicích, takže vlastně o hovnech. (26.06.2007)

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

Pokud se člověk nenechá odradit některými zdejšími komentáři a přepálenou stopáži, tak rozhodně nebude litovat. Dlouho to vypadá, že film je jen suchým dokumentem. To jsem si myslel i já. Atmosféra však pomalu houstla, a pak přišla závěrečná sekvence, při které jsem nestačil popadat dech. Když se na scéně objevil Jake, tak jsem mu věřil každé slovo. Opravdu to je jedna z jeho nejlepších rolí. (05.02.2010)

Nádherně stylizovaný, bezchybně zahraný a tak akorát ukecaný, kompaktně působící film, který je (s ohledem na svůj žánr) nezvykle klidný a bezstarostně plynoucí, asi stejně jako doba, ve které se odehrává. Pestrobarevné herecké obsazení, plné schopných aktérů v čele s Jakem Gyllenhaalem a Robertem Downey Juniorem. Mým favoritem se však stal Mark Ruffalo, který svou rolí v Zodiacovi definitivně potvrdil, že nesmí v žádném případě chybět v mé top 5ce. Film má atmosféru docela dusnou, kterou doplňuje pocit strachu a nejistoty, toto všechno by tvořilo film hodný maximálního hodnocení, vše však kazí stálý posun děje (bohužel je film dle skutečných událostí). Na obrazovce se objeví "o měsíc později", uběhne scéna a objeví se "o dva roky později", uběhne scéna a... Tohle mi zkazilo pocit z dokonale budované atmosféry a nebyl jsem napjat jako u ostatních filmů mistra Finchera. Zodiac se měl jeho příběhem jen inspirovat, takhle je to "jen" hutná, vyvážená a téměř pětihvězdičková kriminálka. (29.11.2008)

Filmové zpracování Zodiaca má jeden velký problém a tím je Zodiac sám. Předpokládám, že každý jeho příběh zná, takže film nemá čím překvapit a nemá kam směřovat. Celé dílo je postaveno na výtečné režii a hereckých výkonech, které připravují skvělou atmosféru, díky níž se člověk nenudí. Nicméně chybí „něco“, co mě ohromí. Můj verdikt? Přesto je Zodiac solidní dílo. (04.08.2010)