Reklama

Reklama

Zodiac

  • USA Zodiac
Trailer 2

Novinář Jake Gyllenhaal se dostane k případu záhadného masového vraha, který zabíjí náhodně vybrané oběti. Zločinec, přezdívaný Zodiac, rozeslal do novin dopisy a šifrované zprávy o svých budoucích i minulých vraždách a touha po jeho odhalení se pro žurnalistu stává posedlostí... Příběh filmu vychází ze skutečných událostí a vypráví o masovém vrahovi, který po několik desetiletí děsil obyvatele San Francisca a zavaloval úřady čtyř soudních okrsků svými šiframi a dopisy. Dopadení Zodiaca se pro skupinu čtyř policistů stalo posedlostí, která z nich udělala tvory naprosto nepodobné sobě samým. Jejich životy byly kvůli nekonečnému přívalu dalších a dalších stop naprosto v troskách. Zodiac vypráví o řádění šílence, který nebyl nikdy dopaden a který držel celý národ v osidlech strachu. Počet mrtvých, kteří byli usmrceni jeho rukou už asi nikdy nezjistíme. Jedno je však jisté : mezi jeho oběti patří i ti, kteří přežili... Není snad děsivějšího případu než je tento. Zodiac vypráví o řádění šílence, kterého zodpovědné autority nikdy nechytily. Tento hádankář a vrah, který držel celý národ v osidlech strachu, vždy unikl. Byl to americký Jack Rozparovač. Veřejně se přiznal ke třinácti obětem. Poté k dalším dvaceti čtyřem. Policie však byla schopna potvrdit jen pět nebo sedm z nich. Počet mrtvých, kteří byli usmrceni jeho rukou už asi nikdy nezjistíme. Jedno je však jisté: mezi jeho oběti patří i ti, kteří přežili. Graysmith by obyčejným kreslířem deníku San Francisco Chronicle, který se co do kontaktů ani znalostí nemohl rovnat svému cynickému kolegovi Paulu Averymu, který byl pronikavým novinářem a hvězdou černé kroniky. Chyběly mu také kontakty se slavným a ambiciózním detektivem z oddělení vražd v San Francisku, Davidem Toschim a jeho puntičkářským kolegou, inspektorem Williamem Armstrongem. Jednou se mu však dostalo zásadního poznání, které nikdo neočekával. Došlo k němu dne 1. srpna 1969. Toho dne se v hromadě redakční pošty objevil podivně vyhlížející dopis. Další dva došly do redakcí San Francisco Examiner a Vallejo Times-Herald - všechny dopisy v redakcích způsobily hotové pozdvižení. "Vážený pane redaktore, píše vám vrah Davida Faradaye a Betty Lou Jensen, které jsem dne 20. prosince 1968 zastřelil na silnici Lake Herman v okrese Solano. Dále dne 4. července 1969 na parkovišti golfového hřiště v Blue Rock Springs jsem zastřelil Darlene Ferrin a pokusil se o vraždu Mikea Mageaua..." Následoval seznam detailů, o kterých mohla vědět jen policie. Každý z deníků dostal část šifry, která - pokud by prý byla dekódována správně - vedla by k odhalení identity svého autora. Dopis by ukončen hrozbou: uveřejněte tento dopis v novinách, jinak budou následovat další vraždy. Od dob Jacka Rozparovače se neobjevil vrah, který by kontaktoval tisk a policii a formou hry na kočku a myš je naváděl ke svému dopadení. Zodiac patří k vůbec prvním masovým vrahům v dějinách Spojených států. Jeho zprávy byly nakonec dekódovány. Byl to však až nadšenec do luštění různých kvízů a šifer, Robert Graysmith, kdo pochopil jejich skrytý záměr, který odkazoval k němému filmu z roku 1932, The Most Dangerous Game. Během krátké doby následovalo několik dalších dopisů a hrozeb. Zodiac opět udeřil dne 27. září 1969, kdy jako maskovaný útočník s puškou a nožem zaútočil v Lake Berryessa v okrese Napa na mladý pár, který si vyjel na piknik. Cecilii Ann Shepard ubodal k smrti a Bryana Hartnella nechal vykrvácet. O necelý měsíc později - přesněji dne 11. října 1969 - přijel vrah do San Franciska. Jeho první oběť - taxikář Paul Lee Stine byl objeven s kulkou v týlu v luxusní čtvrti Presidio Heights. O tři dny později přišel další zlověstný dopis: Zodiac se policii vysmíval tvrzením, že té noci jej mohli dostat. Co hůře, zmínil, že měl v zaměřovači políčeno i na školáky, kteří vystupovali ze školního autobusu. San Francisko zachvátila panika. Díky Zodiacovi se detektivové Toschi a Armostrong a novinář Graysmith stali během jedné noci celebritami. Zodiac byl bohužel vždy o krok napřed, obratně uklízel stopy a ve svých výsměšných dopisech byl čím dál výhružnější a zároveň osobnější. Toschi později upadl v nemilost, frustrovaný Armostrong přešel na jiný případ a Avery odešel od novin. Zodiac najednou přestal ohlašovat, kdy a za jakých okolností znovu udeří. Od jednoho amerického pobřeží ke druhému se vyrojilo spoustu jeho napodobitelů. Hledaný podezřelý byl stále někde mezi nimi. Tehdy nastala Graysmithova chvíle. Šlo o moment, který navždy změnil mnoho životů. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (3)

Trailer 2

Recenzie (1 358)

Psema 

všetky recenzie používateľa

David Fincher u mě měl letos těžkou pozici. Překonat takřka geniální "sedmičku" zdál se být úkol nemožný. Jenže tohle je sakra Fincher, takže to samozřejmě dopadlo tak, jak jsem čekal. Výborně. Skvěle napsaný scénář dává prostor pro vytříbenou režii, kde i ten nejobyčejnější záběr vypadá originálně a přivádí diváka do vizuálního nebe. Typická depresivní deka je sice pryč, ale Fincher ukazuje, že ji nepotřebuje cpát do každého svého filmu, stačí mu příležitost k plynulému vyprávění, při němž může do sytosti uplatnit své hvězdné vypravěčství, do nějž vkusně a sugestivně vkládá jednotlivé vražedné scény, při nichž si vskutku nebere servítky, přičemž neopomíjí rozkreslovat motivace postav. Zodiac nicméně postrádá mainstreamový tah na bránu a právě kvůli tomu dochází k místnému protahování, které unesou opravdu jen požitkáři, kteří nepřišli na další detektivku, ale na mistrovské dílo člověka, který se nebojí hrátek s divákem a upřednostňuje vše pro výsledek a ne pro výdělek. 9/10 ()

Gilmour93 

všetky recenzie používateľa

Fincher opět o sériovém vrahovi, který je vždy minimálně o krůček napřed před muži zákona. Tentokrát ne však smyšleně a s depresivním deštěm, ale podle skutečných událostí otřásající slunnou Kalifornií 70.let minulého století. A to je na tom to krásné. Ač víte o Zodiacově nepolapitelnosti, hltáte dvě a půl hodiny tu chronologicky seřazenou investigativní práci amatérů i profíků a i když se občas v té přehršli nepřímých důkazů a falešných stop ztrácíte, vyšetřujete s nimi. Konverzační krimi s nulovou akcí, se špetkou napětí (matka s dítětem, sklep) a syrově natočenými vraždami vás i přes svou délku nepustí. A pokud není šest stop pod zemí, musel se Zodiac u sledování svého životopisu na kabelovce v domově důchodců bavit taky. ()

Reklama

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Existují v zásadě dva typy diváků: casualisté a cinefilové. První mají v oblibě Sedm, druzí Zodiaca. ____ (-spoilery-) V nejobecnější rovině je zvykem chápat horor jako žánr, v němž do naší každodenní reality proniká neuchopitelné zlo. Tím se horor liší od thrilleru. V hororech nějaké iracionálno devastuje náš racionální svět, kdežto v thrillerech jako Sedm nebo Zodiac racionálno ohrožuje iracionální svět. Dokonalost a preciznost sériových vrahů z obou Fincherových opusů jako by kontrastovala s nedokonalým a iracionálním světem kolem nás. Přesně naplánované vraždy v Sedm, zahrnující i pořadí, v jakém je detektivové budou objevovat, usvědčuje naší realitu z nedokonalosti. Není přistižení světa v iracionálním limbu mnohem mrazivější než samotné vraždění a ohavná těla mrtvol? Není tím nejzákladnějším a nejpůvodnějším motivem thrillerů odhalení nesystematičnosti a chaotičnosti našeho světa, který se rozumně pouze tváří? V akčním thrilleru Přepadení v Pacifiku pronese Gary Busey před zatopením námořníků nenápadnou, ale o to důležitější repliku: „Zni to šíleně, ale má to logiku.“ Šílená logika je to, co spojuje snad všechny padouchy. Z chaosu kolem nás kují nelítostný řád. Náš svět, zaostávající za svým potenciálem, jsou schopni nabourat jen proto, že je neefektivní (jeden příklad všudypřítomné neefektivity za všechny: kdyby producenti neblokovali stereoskopickou technologii, nechali ji volný průběh a nevytahovali ji jen jako reakci na televizi v 50. letech a pirátství v současnosti, mohli jsme být dnes technologicky někde úplně jinde). Jistě, zlo můžeme porazit, ale opět pouze jeho vlastními zbraněmi, jak ilustruje názorně Seagal, který v Přepadení v Pacifiku vítězí jen proto, že je ještě o půl stupínku pedantštější, chladnokrevnější a systematičtější než oba padouši, na rozdíl od afektované Eriky Eleniak a zmatených námořníků. Nedokonalost světa se negativně podepisuje i na ústřední trojici ze Zodiaca. Fešácký novinář propadne chlastu, u skautíka se inteligence váže s introvertností a vyšetřovatel vlastně nikdy nic nevyšetří. Není to ale příroda, která někde ubere a jinde přidá, v extrémní podobě si takhle pohrála s Hawkingovým super mozkem vykoupeným shnilým zevnějškem a s Beckhamovým glamour tělem kompenzovaným průměrnou inteligencí, nýbrž společnost, která produkuje neefektivní občany. Na rozdíl od společností odvrhnutích, proto jí nezasažených padouchů. Thrillery a heist-movie jako Přepadeni v Pacifiku nebo Nelítostný souboj jsou politicky ambivalentní, valnou část filmu sice operují v takzvaným anarchistickým módu, nahrávají padouchům, dovolí jim zmocnit se bitevní lodi a vyloupit banku, nicméně v závěrečných minutách ucuknou zpět ke tradicím a zlo potrestají. Žánrové ozvláštnění Sedm i Zodiaca spočívá v tom, že k zatčení bezchybně uvažujícího padoucha nikdy nedojde, a když už ano, nechá se polapit sám a dobrovolně. Vzájemné a nekonečné míjení se detektivů a zločince v Sedm i Zodiacovi, iracionálna a racionálna, se de facto shoduje s tím, co provedla s detektivním žánrem Zvětšenina Antonioniho – je tu zločin, tajemství kolem původního zločinu, hledání zločince, je tu všechno kromě nalezení viníka a jeho potrestání. Mezera mezi iracionálnem a racionálnem dává odpověď na otázku, proč se závěr Sedm odehrává oproti pošmournému zbytku ve dne – tento ústupek umožnil, aby se oboje vůbec mohlo setkat. Ke všemu stojí na straně sériového vraha z Sedm pravda, poněvadž samozvaný terapeut Kevin Spacey potírá špínu z morálně zkažené společnosti, čímž pokračuje v tradici globálního léčitele ze Scorseseho Taxikáře. Lidská společnost je totiž také organismus. Organismus, který, je-li nemocen, je třeba léčit. V Zodiacu se zase příznačně dostane padouchovi nejblíže skautík, ten nejčistší a nejnevinnější ze všech, což můžeme číst konvenčně tak, že protiklady se přitahují – původ zla v nitru zdánlivě čistého, kladného protagonisty je u Finchera patrný už v debutovém Vetřelci s Ellen Ripleyovou coby nastávající matkou mimozemského monstra –, lépe však jako osudovou vzájemnost mezi skautíkem a vrahem: oba bojují proti nespravedlnosti v uspořádání světa, který svou nedokonalostí a neefektivitou ostře kontrastuje s precizními plány vrahů a násilníků. ____ Přes výtky, že je Zodiac nudný, Fincher zahlcuje diváka po celé dvě hodiny v rychlým tempu neustále novými informacemi. Je to až obsedantní, to intenzívní množství dialogů a nasazení celé podívané. Bezmála každý režisér otravuje diváka zbytečnými záběry, ať už poetickými, nebo dramaturgickou vatou; Fincher nikdy. V Klub rváčů vystřídá za prvních dvacet minut snad 90 lokací! Fincher není fenomenalista jako Malick, nebo do kosmologického módu přepínající Kubrick, nikdy se nekochá ani nepozastavuje. V Zodiacu je pouze jeden takový moment, zhruba uprostřed krajně atypický zrychlený záběr výstavby mrakodrapu, který ale dokonale postihuje Fincherovu vášeň pro vtěsnání spousty informací do jediného okamžiku. Fincher nejen zhušťuje čas pomocí vypouštění nepodstatných okamžiků, ale často klade události bezprostředně za sebe. Spíše než sled událostí jdoucích po sobě tedy Zodiac zachycuje jejich souvislý tok. Příčiny komplexity, plurality a dynamičnosti naši technologizované a medializované společnosti se v Zodiacu odrážejí ve frenetickém hemžení různých zdrojů informací: telefony, rádiem, televizory, hudbou, tiskem. Fincher ale nikdy informace nezdvojuje. Platí například, že více obrazových rovin-plánů v záběru k sobě vždycky do nějaké míry odkazuje. Je mezi nimi nějaká konexe nebo souvislost. Kdežto dění odehrávající se v interiéru a zvuky z ulice, jež se indiskrétně vtírají do obrazu, spolu nesouvisí. Fincher zvuk od obrazu oddělil, protože jinak by nemohly nezávisle na sobě poskytovat divákovi různé informace a tím hnát film kupředu. Hlavně v Sedm je zvukový design ohromující: když si uvědomíte, kolik z toho filmu se točilo v interierech, ale jak si přesto stále uvědomujeme město, ve kterém se akce odehrává. Celé to město existuje výhradně na zvukové stopě – skoro tu není exteriérový záběr. Stejně jako ve stísněných interiérech uzamknuté, ruchům ulice vystavené filmové postavy ale nemáte pocit klaustrofobie, protože víte, že tam venku je celý svět – slyšíte vystřely, hluk ulice, hádky, všechny možné zvuky. V Sedm je třeba scéna, ve které metro způsobí otřes v baráku. Fincher ale metro neukáže, tím by pouze nadbytečně zdvojoval a zpomaloval děj. V Zodiacu při rozhovoru vyšetřovatele s dětmi zase nikdy nestřihne na děti. To jsou ale přesně ty grify, které odlišují mistra od rutinéra. Učedník následuje naučené postupy doslovně a slepě; mistr je vůči ním podezíravý. ____ Co tedy Fincher ve svých filmech dělá a na čem stojí, je v podstatě to, že jednoduše vezme věrohodný a zdaleka ne perfektní postavy a zasadí je do podivného a jen stěží uvěřitelného světa. A jakkoliv na tomhle principu stojí a padá celá kinematografie a umění vůbec, u Finchera je to trademarkem. Za druhé si vybírá sofistikovaný (evropský) náměty, ale pojednává o nich v dosti zběsilým (americkým) tempu. Čili - využívá dvě překvapivě velice triviální formule. () (menej) (viac)

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

Od filmu jsem čekal lehce nadprůměrnou kriminálku, ale to jsem si nevšiml jména režiséra; o to více jsem byl pak zklamaný. Film někdy zabíhá až moc do detailů; někdy nevědomě/vědomě přechází do dokumentu. Ono se filmu sice nedá po režisérské stránce skoro nic vytknout, but on the other hand, nic vyzdvihnout. Čekat 160 minut na rozřešení, které nepřijde? Sice mi to nepřipadá moc spravedlivé vůči divákovi, ale co se dá dělat. Snímky Sedm a Hra měly jiskru, tento ji bohužel nemá. Hodnotím nakonec pouze průmerem, protože narozdíl od ostatních mě herci vůbec nezaujali (a doufám i za samotného Finchera, že to bude příště lepší). ()

Galéria (54)

Zaujímavosti (41)

  • Krev byla - kvůli úspoře času - dodělána digitálně. (gjjm)
  • Keď policajti prehľadávajú karavan podozrivého Allena (John Carroll Lynch), nemajú rukavice a všade nechávajú svoje otlačky, čo sa pokladá za veľkú chybu pri domových prehliadkach. (Jumar)
  • Paul Avery (Robert Downey Jr.) ve svém houseboatu poukazuje na videohru "Pong" (1972). I když je stále zapnutá, skóre se nemění. (Anagram)

Súvisiace novinky

Noir Film Festival 2022: Filmy na černé listině

Noir Film Festival 2022: Filmy na černé listině

12.08.2022

Noir Film Festival letos slaví 10. narozeniny. Unikátní žánrová akce, která se v roce 2013 poprvé konala na hradě Kokořín a rok poté se přestěhovala na hrad Křivoklát, se již podruhé v řadě bude… (viac)

Zemřel herec Philip Baker Hall

Zemřel herec Philip Baker Hall

13.06.2022

Smutná zpráva z filmového světa. V úctyhodném věku 90 let zemřel herec Philip Baker Hall, známý z jeho mnoha vedlejších rolí i jako jedna z nejvýraznějších tváří své generace. Diváci si jej mohou… (viac)

Fincher chystá film se scenáristou Sedm

Fincher chystá film se scenáristou Sedm

24.02.2021

Tak se zdá, že starý dobrý David Fincher se přece jen vrací. Režisér pecek jako Sociální síť či Zodiac totiž nejenže chystá nový film, zároveň se ale bude jednat o temný thriller z pera scenáristy… (viac)

TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů

TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů

31.12.2017

Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (viac)

Reklama

Reklama