Berlínské spiknutí

Scénář: Paul Attanasio .. Poválečné drama ze zničeného Berlína ve vizuálním a stylovém noir odéru jako by vypadlo z oka dávného Třetího muže, který se odehrál v tehdejší zničené Vídni. Newmanův hudební doprovod a černobílá kamera slušně dokreslují atmosféru, kterou doplňuje poctivá výprava, pár dobových záběrů, zadních projekcí a dalších prvků tolik typických pro čtyřicátá léta. Snaha o autenticitu však po pár desítkách minut přichází vniveč, protože příběh prostě nedokáže zaujmout a je jen druhořadou záležitostí. Dokud se tam motá Tobey Maguire, měl jsem co sledovat - jeho postava mi sedla, kolem něj se nastiňuje zápletka, jenže to příjemné (ani on samotný) dlouho nevydrží. Zbylý děj je vyprávěn odtažitě, překombinovaně, postavy jsou povrchní a finále už jen smutnou tečkou, bez jakýchkoliv uvěřitelných emocí. 50%. (17.03.2007)

Soderbergh byl vždycky experimentátor a ani u Berlínského spiknutí to není výjimka. Tentokrát se snaží vrátit se o pár desítek let. Jak v příběhu tak i ve stylizaci filmu. Ocitáme se v poválečném Berlíně a Soderbergh nám ho ukazuje na černobílém materiálu, místy v přeexponovaných záběrech, místy s extrémními nadhledy a podhledy kamery. I při vykreslování prostředí kombinuje mnoho prvků: zadní projekce, dokreslování scén, kulisovost některých míst (podpořená i nasvícením scény). A nevyhneme se i zjevné inspiraci německým poválečným filmem. Střihově spojuje záběry někdy až rušivě, někdy pomocí stíraček ale někdy i naprosto současně, rychlým střihem. Taktéž pohyby kamery těží jak ze současných trendů, tak i z minulosti. Statické záběry mísí se švenkováním a přesto nám Steven za chvíli dopřeje steadicamovou jízdu, nebo záběr z ramene jeřábu, který se z extrémního podhledu přesouvá do nadhledu, z detailu na celek. O technických aspektech by šlo mluvit dlouho a dlouho. Věřím, že by to bylo velmi inspirativní, zvlášť, když si to Soderbergh všechno vlastně dělá sám... Anyway, nejsem si jist jestli přepis na dvd dodržel správný poměr stran? Nepřišlo mi, že bych to viděl v 1.66:1. (21.11.2008)

Především nejde o film, ale o hru s klišé. Soderbergh vytváří záměrně filmově snovou atmosféru města těsně po válce, jak ji známe z Třetího muže. Jenže v něm se vypráví příběh (silný gauner a dva parazitující slaboši), zatímco v The Good German je vyprávění sestaveno ze snůšky provařených frází. Jistě, Casablanca je postavena stejným způsobem, jenže u ní to nebyl záměr, jen se výsledný cocktail podařilo namíchat nezapomenutelným způsobem. Soderbergh připomíná alchymistu, který se podle dávného receptu snaží namíchat elixír věčného života, jenže mu z něho vyšel spíše patok - Blanchett je se svým temným unaveným hlasem spíše směšná (kdo může věřit jejímu "Who knows?"), Clooneymu se ten zamilovaný pitomec špatně věří, na to je pořád chandlerovsky tvrďácký a racionální, jen ten Maguire hraje uvolněně (má taky proč). Kamera je sice výborná, jenže křísit atmosféru starých filmů takto vědecky odměřeně prostě nejde. (26.06.2010)

Zajímavý, bohužel nevydařený experiment: Steven Soderbergh se pokusil natočit film tak, jako by byl rok 1945. Po formální stránce si srdce cinefilovo nemá na co stěžovat - překrásná noirová kamera upomene na Třetího muže, milostný troj(tady spíše tedy mnoho-)úhelník zase na Casablancu, rozbombardovaný Berlín hlavně na Wilderovu Zahraniční aféru, jenže je tu jeden zásadní problém - postavy. Invence, kterou Soderbergh věnoval vzhledu filmu se mu zjevně nedostávala v práci s herci, díky čemuž film působí neskutečně odcizeně a chladně. Hlavní hrdinové nejsou lidi z masa a kůže, ale pěšáci, s kterými je autorem různě manipulováno. Nezajímají nás, navíc film nemá ani jednoho hrdinu, s kterým by se člověk celý film mohl identifikovat. A já se tak těšil! :o( ** 1/2 P.S. Viděno na DVD screeneru. (14.01.2007)

68 % - Soderbergh se pokusil odcestovat v čase a natočit film přesně tak, jako by se psal rok 1945. ČB obraz noirového pojetí, jemňoučký "opar" okolo siluet, dokonce na kameru použil i tehdejší objektivy. Ve střihu jedna stíračka stíhá druhou, je tu typická zadní projekce u jedoucího automobilu atd. Přesto to ale zůstalo na půl cesty, některé kamerové techniky i kompozice jsou prostě dnešní, tak dokonale se rekonstrukci provést nepovedlo. To by asi musel resuscitovat některého slavného kameramana tehdejší éry a ne sedět na kameramanské sesli sám :-) A příběh? Ten zůstal ve druhém plánu za posedlostí udělat technicky film jako vystřižený ze 40. let. Inspirace slavnými kusy je nepopiratelná, a to zejména Casablankou (závěrečná scéna je toho naprosto výmluvným důkazem), mixu krimi a melodramatu jsem ovšem za celou dobu nedokázal přijít na chuť. Ani jedna z postav - s občasnými výjimkami u Cate Blanchett - mě nedokázala strhnout, abych její osud vnitřně prožíval. Soderbergh zkrátka natočil vizuálně velmi zajímavý pokus o rekonstrukci toho, jak se točilo před 60 lety, s velmi chladným příběhem. Ale koneckonců, tak na mě působí i řada tehdejších snímků :-) (20.02.2007)