Berlínské spiknutí

Naozaj som netušil, že svojou vyššou hranicou troch hviezdičiek sa zaradím ku skupine vyššie hodnotiacich užívateľov, pretože si viem predstaviť, že pri opätovnom zhliadnutí, by som tomuto snímku mohol s čistým svedomím pridal dať o hviezdičku navyše. Vizuálne definitívne jedno z najprecíznejších čiernobielych spracovaní. Za ním bolo však dlho nič a prázdno, potom prišiel vcelku zaujímavý a originálny dej spolu s hereckými výkonmi, potom znova dlho nič niekde na samom konci bolo spracovanie príbehu a jeho následná pointa, a napínavosť deja samotného. Škoda, že tieto jednotlivé faktory sa tvorcom nepodarilo poriadne zosúladiť, Sodenbergh asi viac lipol tam, kde ho nebolo až tak potreba. Mohol to byť naozaj jedinečný historický thriller, tá umelecká precítenosť mu však ubrala mnoho. 70%. (10.05.2009)

Každým coulem noir, ale přesto šíleně mrtvolné. Životnější by snad byla i kdejaká chladná mramorová skulptura v panoptiku. Naštěstí onu odosobněnost a chladnost lze přičíst na úkor nestálé a svárlivé době, kterou příběh postihuje. Na pohled jde opravdu o nádherný příklad stylizované filmařiny s mnoha fajnšmekrovskými indiciemi, ale pod potemněle precizní slupkou se krom nijakého příběhu (který se bohužel utápí v urputné snaze dosáhnout feelingu zašlé éry) a šablonovitých postaviček neskrývá zhola nic. Užití dobových záběrů navíc působí notně mimo mísu a jen přispívá k celkové umělosti. Dovolil jsem si navíc očekávat poněkud méně násilné zakončení s nádechem invence, ale ani zde jsem se nedočkal. Skladatel Thomas Newman odvedl svou práci na jedničku, ale s jeho notičkami se to má podobně jako s celým filmem - jsou přespříliš účelové a v jádru prázdné jako žaludek hladového. (03.02.2008)

Berlínske sprisahanie? To ťažko. Sprisahanie na divákovi. Sprisahanie na mne. Ďalšie!! Keď zasadnem pred film, to sú chvíle , kedy všetky sprisahania bežného dňa zametám pod prah a tam si poriadajú párty, whatever áno?..... No pravdaže tá nádhera života je v jeho úúúúžasnej, víťaznej nepredvídateľnosti (alebo: proste vám to vždy osladí, vážení, špeciálne ak nesladíte kávu! :-)). Takže? Nemám kľud. Ani energiu nevyhnutnú na imunitu proti filmovým pikliam pána Soderbergha. Tak len si to skúste predstaviť: ráno budík vypovedá opakovanie, namiesto neho ma teda zobudí telefonát niekoho, kto chce niečo od niekoho- ahááá..... MŇA!!!, veľmi milé, sprisahanie č. 2- vlasy, moje vlasy ako po noci s nepriateľom :o(, č.3- autobus v kýbli, č.4- dobrý sused s autom už v práci začína myslieť na obed, č. 5- podarí sa mi dostať do mesta, č. 6- na obed v obľúbenej pizzerke obľúbená pizza NEchutí obľúbene, č.7- neviem si spomenúť čo chcela tá osoba, ktorej vďačím za svieži akcelerátor dňa, č.8- podozrievavé pohľady niektorých divečat na moje vlasy, č.9- polku z polky práce odloženej na dnes odkladám na zajtra, pretože nie je nik, komu to darovať, č.10- deň pretekajúci sprisahaniami a film so sprisahaním v názvi- plný sprisahaní, č. 11- zasa komentár, ktroý dostatočne verne nepribližuje ani môj deň ani filmový zážitok. No sláva. ______________ Catinke to ohromne svedčí. Žiadne sprisahanie. Huráá!! :-) (18.02.2009)

Ne, Berlínské spiknutí není „klasický film“ á la Casablanca, pouze si ho současné hollywoodské talenty pokusily pro vlastní potěšení oživit. Dneska se jinak hraje, používá se odlišný materiál, rozdílná technika a filmy už zpravidla nepíší relativně anonymní kolektivy scenáristů, z nichž každý umí nejlépe jeden typ scén a společně složí úžasný film. Steven Soderbergh a jeho parta by se mohli snažit všechny tyto aspekty doslovně napodobit, ale neudělali to. ___ Berlínské spiknutí klíčuje současné herce do dobových dokumentárních filmů, zachycujících katastrofální podobu poválečného Berlína. Za mnohem zajímavější ale považuji, jak film vedle přesvětlených exteriérů z původních dokumentárních materiálů nabízí jako střet kontrastně osvětlované interiéry, kde tváře herců vystupují ze tmy a každý prostor je ostrými přechody mezi světlem a stínem tříštěn na fragmenty. To je navíc posíleno řidším využíváním ustavujících záběrů, což jsou velké celky, které divákovi umožňují udělat si na začátku scény přehled o prostoru, kde se odehrává. Jde o osvěžující moderní přístup, jak vyřešit problém s proměnou materiálů, a přitom posílit atmosféru nejistého světa asociujícího filmy nazývané noirové – což byly často zároveň filmy založené na lehkém rozbíjení klasického vyprávění. Uvědomělé odkazy ke Casablance (výjezdní doložky, závěr u letadla) nebo Zahraniční aféře (americký voják a tajemná žena v Berlíně) mají jen mást, což pro současného diváka, zvyklého na mnohem sevřenější a rytmizovanější vyprávění, může být samozřejmě iritující. Z jeho pohledu se ve filmu vlastně nic neděje (Cloooney např. jen chodí po Berlíně, ptá se různých lidí na různé věci a občas mu dá někdo přes hubu…). Všechno dění „nyní“ tak má jen odhalovat dění „dřív“ a pointa v tom, že Berlínské spiknutí chce nebýt tzv. dobře vyprávěný hollywoodský film, nýbrž nabourávat zavedené s podobnou rozkoší jako ony dávné (často béčkové) noiry. Tomu ostatně napovídají i herecké volby zúčastněných, kteří pečlivě udržují moderní styl a ačkoli by evidentně dokázali hrát „dobově“, okázale si pouze hrají na „jiné hraní“. Co je esteticky zábavnější? Kopírovat dávnou éru, nebo ji potměšile parafrázovat? Filmová forma Berlínského spiknutí reprezentuje druhou možnost, a tak pokud na hru/podraz přistoupíte, musíte se snažit a přizpůsobovat jí navyklé divácké vzorce. Dost možná je to podnětnější než prskat, že takhle se to přece dělat nemá. Možná nemá. Ale v tom je ten vtip. [2007] (03.10.2015)

Jaký má smysl natáčet v současnosti film jako ze čtyřicátých let? Kromě potřeby dokázat si, že na to mám? Soderbergh dokonale napodobuje styl amerických filmů z poválečného období, ale jaksi ignoruje skutečnost, že styl není všechno. Natočil si svůj vlastní užvaněný film-noir, zasazený do rozbombardovaného Berlína a (nejenom) plakátem připomínající Casablancu. Hlavním problémem Berlínského spiknutí je jeho obrovská zahleděnost do sebe. Ani herecká účast tří současných hvězd a brilantní stylistická stránka nedokáže zamaskovat samoúčelnost celého počinu. Blanchettová, Maguire, Clooney – prostor pro vyprávění postupně dostanou všichni tři, nejde však o pohled na tutéž událost ze tří různých úhlů. Každý z nich obohacuje příběh informacemi, které ten druhý (třetí) znát nemohl. Bohužel, výsledná mozaika není moc zajímavá a žalostně ji chybí silnější pointa. Zamotaný děj nenabízí krom brzkého odstranění jednoho z hrdinů žádné překvapení a záhy se zvrtne ve zdánlivě nekonečnou sérii nijak objevných dialogů. Tajuplně ponurá atmosféra filmu-noir není příliš hmatatelná a do děje ji nevnáší ani George Clooney, jenž prostě není obdařený podobným šarmem jako takový Humphrey Bogart. Mrzí mě, že jde ve výsledku o film bez chuti. Mrzí mě to kvůli Soderberghově kameře, Soderberghovu střihu (v obou případech je v titulcích uveden pod pseudonymem) a především kvůli Cate Blanchettové. Její uhrančivý pohled, chladnost a smyslnost, ji společně s ohromným talentem pro charakterní herectví staví na úroveň Lauren Bacallové, Ingrid Bergmanové nebo Avy Gardnerové. 60% Zajímavé komentáře: Damiel, elle, Sofia (27.01.2008)