Pí a jeho život

Opravdové, psychologické drama v obalu okouzlující pohádky. Závěrečné vyprávění chlapce v nemocnici dvěma pojišťovákům japonské lodní společnosti, jejíž plavidlo se potopilo, mi pomohlo pochopit, že varianta číslo dvě byla skutečně pravdivá. Tím na mě padla obrovská tíha poznání, v jak ryze velkém nebezpečí a hrůzy prožívání se musel chlapec ocitnout. Co si budeme povídat, věřit ale variantě první, je mnohem lepší. Takže ... příběh o pohádkové arše Píově mě zasáhl a užila jsem si ho do poslední minuty. Netuším, jestli se dá na otevřeném moři zažít tolika nádherných efektů v tak obrovském měřítku, ale vypadalo to překrásně. Zrcadlení hvězd, kdy si nejste jistí, kde je hranice obzoru, hra se světly v noční tmě ad., vizuálně to byla neskutečná pastva pro oči. Stejně ale přežít dvěstě dvacet sedm dní na otevřeném moři, se rovná zázraku ať je to tak nebo jinak. (29.12.2015)

Ang Lee vzal svou poetickou duši, obalil ji do diamantového závoje značky CGI a strčil nám ji deset centimetrů před nos, aby nám náhodou něco neuniklo. Někdo by mu měl připomenout, že Oscara vyhrál s typicky asijskou a hollywoodem nezkrášlenou něhou, bolestí a citem v podobě Tygra a Draka, není tedy třeba zjednodušovat a odebírat vrstvy... Pí a jeho život sice nepředstavuje filozofickou pouť ala "Mladík a moře", nicméně stále dokáže člověka pohladit, potěšit a nefalšovaně zaujmout nevšedním příběhem trosečníka s velkým srdcem. Vizuální efekty na tom mají tygří podíl, ať už jde o zmiňované CGI, doslova nebeské moře, pohádkový ostrov, tak o práci s kamerou a střihem obecně. Některé záběry, prolínačky a obrazové kompozice bych si nejradši zarámoval na stěnu... 7/10 (29.01.2013)

Kam se hrabe Trosečník Tom Hanks se svým polovypuštěním basketbalákem Wilsonem na Pí-ho a jeho tygra. Po vizuální stránce vyšperkované do posledního detailu s příběhem a pointou o životě, poznání i strasti. Přesto mi shlédnutí Life of Pi nepřineslo ani z daleka co jsem od tohoto snímku čekal. Lepší 3 *** - 60% (26.05.2013)

Rozvrzané ale místy milé vztahování se k západu a hledání sebereflexe v kýči. Skoro se nabízí odnést si rýpavé poselství: Nezáleží na tom, jestli lžeš, hlavně když se to líbí. Duchovno šustí papírem a naivitou. Jak se ale čas od času stává, povedený (a jak jinak než kýčovitý, byť na ruby převrácený) závěr otupí většinu nejbolestivějších výtek. (10.03.2013)

Že je to barevné a že tam pobíhá hladový tygr, ještě neznamená, že z toho divák musí padnout na zadek. Další výzva Anga Lee tentokrát nedopadla dle očekávání. S Bohem jsem dobrých třicet let nerozmlouval, hlavní hrdina Pí naopak vstřebává křesťanské, buddhistické, muslimské, hinduistické a kdoví ještě jaké vlivy. S vírou mu paradoxně pomůže až ztráta nejbližších a ocitnutí se uprostřed oceánu v záchranném člunu s ne zrovna ideální zvířecí společností. Než se k tomu ale dostaneme, musíme se probrat desítkami minut žvatlání v do sebe zahleděné pohádky, která láká na přepálené západy Slunce a neonově zářící oceán. A divák v té myšlenkové fádnosti jen obtížně hledá záblesk nějaké přidané hodnoty. Jasně, vizuálně podmanivé kudrlinky jsou víc než fajn, jenže tyhle čarohrátky působí hypnoticky jen pár desítek sekund a jednou přestanou bavit, a to v momentě, kdy divákovi schází děj. Žánrový všeuměl Lee dokáže být pokaždé tematicky i geograficky „jiný“, tentokrát mi ale jeho banální vyznění a příběh plynoucí do ztracena nesedlo. Vyprázdněné mučení!! (04.02.2013)